„Musí se počkat, až se mi noha úplně zahojí. Tento týden to ještě nebude, protože hojení trvá trochu déle. Mám teď do holeně a kotníku zavrtaná čtyři železa, aby to všechno drželo,” řekl Deníku Avetisjan z frýdecko-místecké nemocnice.

Probíhá zatím všechno podle plánu?
Zatím ano. Původně se říkalo, že v nemocnici budu šest týdnů. Záleží na tom, jak se to bude hojit a kdy proběhne druhá operace.

Kdy byste mohl s nohou zase nějak začít fungovat?
Doktoři říkají, že za dvanáct měsíců, ale lékaři jsou více pesimisté. Já osobně věřím, že bych to mohl zvládnout za osm měsíců. V té době bych nohu mohl využívat už nějak aktivně.

Pro zraněného Nshana Avetisjana musela na hřiště sanitka.
Brutální fotbalový střet. Avetisjan z Marlenky má zlomený kotník, visela mu noha

A vrátíte se ještě k fotbalu?
Myslím si, že kdybych moc chtěl, tak bych to asi zvládl. Psychicky by to nebyl problém, jsem zocelený. Mám však rodinu a taky práci. A teď jsem v nemocnici a ani jednomu se nemohu věnovat. Asi mi ten návrat za to už nestojí. Jsem nastavený, že už pokračovat nebudu.

Jak dlouho vůbec fotbal hrajete?
Začínal jsem později, asi ve čtrnácti letech ve Starém Městě. Hrál jsem taky za Petřvald na Moravě nebo Fryčovice. Prošel jsem více kluby a od ledna jsem byl ve Vratimově. Trénoval jsem s A týmem a když začala sezona, tak jsem začal hrát za béčko.

Vaše zranění vyvolalo spoustu reakcí. Vnímal jste to?
Ozvalo se mi hodně lidí a 99 procent zpráv bylo podporujících. Nejvíc se lidé podivovali nad chování pana Hottka, který na hřišti vyvolal zbytečné emoce, což pak všechno ovlivnilo. Nevěřili tomu, že se někdo může takto chovat. Je mu skoro 40 let, má syna a má jít příkladem. Měl by být inspirativní, ale místo toho se choval tak, jak se choval.

Šlágr Trnavy se Slovanem přerušili fotbaloví chuligáni.
Rvačka fanoušků přímo na hřišti, nedohraný šlágr. Na Slovensku řeší obří skandál

Čelem se k celé situaci naopak postavil brankář Starého Města, který vám zranění způsobil. Jak probíhala jeho návštěva u vás v nemocnici?
Prvně byl za tátou, protože měl strach z mé reakce. Táta mu ale řekl, že nejsem žádný blázen. Byl tady za mnou. Vím, že to není žádný šílenec a nešel do toho s úmyslem, aby mě zranil. Bylo to zbytečné, nejspíš v tom hrála roli řada nešťastných náhod a možná taky zbytečné vyhecování. Každopádně se mi omluvil a bylo to upřímné. Mělo to na něj silný emocionální dopad. Řekl jsem mu, že už to dále řešit nebudu, že se to zkrátka mohlo stát.

Takže celý incident nepotáhnete k soudu?
Viděl jsem záznam, ze kterého to nevypadalo tak drsně, ale je vidět, že jsem si to nepřivodil sám. Nechci však nikomu ničit život ani nikoho nějak zatěžovat, navíc ještě tak mladému klukovi, který to neudělal schválně. Jeho omluva byla stoprocentně upřímná, hodně ho to mrzí a možná se bude emocionálně dlouho trápit. Uzavřeli jsme to. Kdyby to byl blázen, asi bych to řešil jinak, ale vím, že je to pohodový kluk.

Prozraďte nám, na závěr, jaká je vlastně vaše role v Marlence?
Táta je zakladatel a já bych měl být jeho pokračovatel. Věnuji se obchodu a marketingu, nemám však jen jednu funkci, ale snažím se soustředit na celý provoz. Jsme rodinná firma a s tátou diskutujeme o všem společně.