Se změnou přišel až Brückner, já ho kopíroval
PETR ULIČNÝ (72), bývalý fotbalista a dlouholetý kouč, vítěz českého poháru se Sigmou Olomouc
Není to tak dávno, co slávisté vyráželi po Vánocích ještě na běžky. Mladí, staří, Češi, cizinci… Ještě v roce 2010 potkávali horalé a turisté ve stopě nad Špindlerovým Mlýnem trpící fotbalisty. Pro trenéra Karla Jarolíma tehdy neexistovala výmluva. Stejnou destinaci volily i další kluby, do Krkonoš dokonce vyrazila i Olomouc. Bylo to za časů svérázného kouče Petra Uličného. Ten tehdy v roce 2005 naordinoval svým svěřencům dril, který sám hlídal. O berlích!
„Zima, běžky, na to nejde zapomenout,“ usmála se legenda, která má přezdívku John. „Samostatně trénovat jsem začal v roce 1990 a to jsme chodili hodně do posilovny a běhali delší tratě. Za den zhruba dvanáct kilometrů. Dneska ale mají trenéři moderní přístroje, které mohou měřit třeba i tepovku,“ popsal 72letý trenér.
Samozřejmě přidal i jednu úsměvnou historku. „Všechno jsme měřili jen na hodinkách. Když jsem trénoval v Hradci Králové a běžel okolo jeden hráč, chytl jsem ho za krk a říkám: ‚Dobrý!‘ A on mi odpověděl: ‚Trenére, všiml jsem si, že na těch hodinkách nemáte vteřinovou ručičku.‘ Prostě jsem si to už spíš vymýšlel,“ dodal Uličný s šibalským výrazem.
Už tehdy však začala tradice soustředění u moře. „Jezdilo se vždy až po kondiční fázi,“ zmínil. Pro mladší ročníky na vysvětlenou: tehdy trvala zimní pauza delší dobu. Třeba v roce 2010 začala jarní část ligy až 27. února! „Dnes už je to hodně o umělé trávě a cvičení vytrvalosti s balonem,“ konstatoval rodák z Kroměříže, který rovněž zavzpomínal na kariéru fotbalisty a zimu.
„To bylo úplně něco jiného. Používali jsme zátěžové vesty, což nebylo vůbec dobré. Kvůli zádům a kloubům. Dokonce jsem slyšel, že jinde běhali ve vojenských bagančatech. Na tyhle časy vzpomínáme s klukama u piva,“ řekl s úlevou, že už se jedná o minulost. „Velkou změnu v tréninku přinesl Karel Brückner a já se ho snažil na začátku své trenérské dráhy kopírovat. Postupem času jsem pak zase začal důvěřovat mladším klukům, kteří měli školy a znali nové metody,“ dodal na závěr Petr Uličný.
Obdoba ruského drilu: příčina, proč zmizela fotbalovost (?)
DAVID HOLOUBEK (42), někdejší kouč Sparty a současný trenér mládežnické reprezentace U18
Přílišné objemy, přepínání těl fotbalistů a mizerné tréninkové plochy. To byly podle trenéra Davida Holoubka hlavní nešvary zimní přípravy fotbalových klubů ještě v „devadesátkách“. Sám je coby mladý hráč zažíval.
play_fill
Kolik naběhají české hvězdy za rok kilometrů?
Tomáš Bábek běhá jen v případě, že potřebuje stihnout autobus. S takto laděnou fyzickou kondicí si netyká ani mistr Evropy ve skeetu Jakub Tomeček. Naopak, celkem logicky, hodně toho naběhají atleti – specialista na dlouhé tratě Jiří Homoláč zvládne za rok 6000 kilometrů. Všechny ale strčí do kapsy Gary McKee, nadšenec z Velké Británie: loni kvůli charitě uběhl více než patnáct tisíc kilometrů. Každý den absolvoval jeden maraton.
1 km - Tomáš Bábek (dráhová cyklistika)
200 - Jakub Tomeček (sportovní střelba)
300 - Tomáš Hron (thaibox)
300 - Jiří Prskavec (vodní slalom)
350 - Lukáš Pech (hokej)
600 - Martin Fuksa (kanoistika)
950 - Martin Kříž (basketbal)
1500 - Anna Fernstädtová (skeleton)
1800 - Markéta Šustáčková (házená)
2050 - Pavel Kadeřábek (fotbal)
3766 - Kristiina Mäki (atletika)
3984 - Petr Vabroušek (triatlon)
6000 - Jiří Homoláč (atletika)
„V podstatě tu probíhala obdoba ruského drilu. Těla se dostávala na samotnou hranici fyzických možností, možná že i za ní. Velké objemy, běhání v hlubokém sněhu, ale třeba také s medicinbalem v rukou,“ připomněl Holoubek některé „lahůdky“ zimní přípravy z dřívějšího období. A právě kvůli tomu se teď o Češích říká, že dobře běhají, umějí taktiku, ale s balonem toho moc nepředvedou.
„Nohy po takových dávkách nepracovaly, jak měly, člověk ani nebyl schopen přesně nahrát. Bylo to přepálené, kolikrát byl po takových dávkách problém druhý den slézt z postele.“ Na regeneraci těla se před lety také příliš nedbalo. „Masér, občas sauna, více toho ani ty nejlepší kluby v Česku neměly. A na té nižší úrovni jsme si po tréninku dali nějaké to pivo, což bylo samozřejmě zase špatně,“ konstatoval s úsměvem.
K dispozici navíc nebyly umělé trávníky. „Na čem jsme hrávali, to byla doslova hrůza. Dnes si hráči ani neuvědomují a neváží toho, na čem mohou hrát. Celou přípravu mají balon u nohy na kvalitní umělé trávě. Naopak dříve byla k dispozici jen škvárová či písková hřiště, pokrytá v té době buď sněhem, nebo zatopená vodou“ připomněl 42letý trenér.
Některé praktiky ovšem přežily až do současnosti. „Sice už se neběhají takové objemy, ale spousta trenérů, za všechny zmíním třeba Jindru Trpišovského ze Slavie, má ráda běhání v zimní přípravě. I já se k tomu přikláním, je to důležitý prvek,“ zdůraznil.
Fotbal na všech úrovních se v posledních letech, co se přístupu týká, hodně zprofesionalizoval. „Pokud jsou trenéři alespoň lehce edukovaní, zajímají se o fotbal, vyhledávají si informace, jsou dnes zimní přípravy všude dost podobné. Záleží jen na možnostech klubů,“ uzavřel David Holoubek.
Zážitkový zájezd na Kypr: Došlo na koupání i zápas
O tomhle zájezdu si cvrlikali vrabci od Hodonína až po Hlučín. Psal se únor roku 2018, když fotbalová Morava zjistila, že Otrokovice posílají svůj tým na soustředění na Kypr. Nevídaná věc. Zatímco ligové mančafty jezdí do ciziny pravidelně, účastník MSFL (třetí nejvyšší soutěže v Česku) si na ostrově ve Středozemním moři připadal jako Alenka v říši divů…
„Bylo to pro nás nečekané. Obzvláště proto, že jsme v té sezoně měli problémy se záchranou,“ konstatoval útočník Šimon Chwaszcz, který teď hájí barvy Kroměříže. Podobnou přípravu na této poloprofesionální úrovni zažil poprvé. A naposledy. „V Otrokovicích se tenkrát budoval nový tým, takže jsme to brali spíše jako možnost stmelit se a navzájem poznat,“ zmínil účastník zájezdu.
Došlo na koupání v moři, fandění na kyperské lize i mač proti lotyšskému soupeři. Výhoda? Hráči měli vše gratis. „Platil to klub za pomoci sponzorů,“ dodal Chwaszcz. Už se to asi opakovat nebude, v Otrokovicích je nové vedení a šetří se.
Vzpomínka: Manželky přijely za fotbalisty na soustředění
Jak motivovat hráče k pořádné přípravě? Každý trenér má jiné metody, ale ta nejvíce pikantní pochází z dílny Petra Žemlíka. Někdejší kouč Sigmy Olomouc totiž na hotel pozval manželky a přítelkyně. Stalo se to v sezoně 1999/2000 a na tento příběh teď zavzpomínal David Kobylík.
„Trenér nám tehdy řekl, že je to proto, aby viděly, jak budeme muset fárat na jaře za záchranu, a pochopily, proč a jak trénujeme,“ popsal někdejší záložník, jenž zažil fotbalový dril i v Německu a Francii. Nikde se však na běžky – jako tady – nechodilo.
play_fill
Ale nikde také nezažil to, co pod Žemlíkem. V horské obci Horní Bečva se tehdy na tři dny skoro přestalo trénovat. „Panovala uvolněná atmosféra, večírky… A potom manželky odjely. A my zase makali na lyžích,“ usmál se Kobylík. Mimochodem, Žemlík byl ještě před koncem sezony odvolán.
Fotbalzorbing: Lidé si mysleli, že Varnsdorf obsadili ufoni
Legrace, ale také pořádná dřina. Tak o fotbalzorbingu hovoří ti, kteří si ho vyzkoušeli na vlastní kůži. Netradiční sport, v němž se hráči nacpou do nafouknutých bublin, si před devíti lety vyzkoušeli ve Varnsdorfu. Tradiční účastník druhé ligy tím způsobil ve městě pořádný poprask. „Lidé, co šli okolo s dětmi, se zastavovali. Neskutečná sranda. Možná si mysleli, že tady hrají fotbal ufoni,“ vyprávěl tehdejší kouč týmu Zdenko Frťala.
Nevšední zápas na 2× 25 minut se konal právě na jeho popud. „Technologie se posouvá a já se snažím sledovat i jiné tréninkové trendy. Můj syn tenhle sport objevil na internetu, dokonce se v něm koná neoficiální mistrovství světa,“ zmínil trenér. Bubliny od firmy z Teplic přitom tehdy zkoušely vesměs jen školy.
Varnsdorf byl první zákazník ze světa fotbalu. „Kluci byli nadšení, zažili plno komických situací,“ líčil Frťala. Koule prý váží zhruba šest kilo a chová se jinak než na vodě – nohy jsou volné. Snad nejhorší to má brankář…
Výborný nápad: Turecko a Egypt byly za odměnu
Zatímco někde je fotbalistů málo, v Nedachlebicích – menší obci na Slovácku o 800 obyvatelích – si nezoufají. Hráči oblékají dres místního klubu rádi. Aby ne, když je šéf klubu umí poslat na soustředění do teplých krajin. Za patnáct let se dvakrát cestovalo do Turecka a jednou do Egypta. Účastník zlínské krajské I. A třídy však nemá tiskařský stroj na peníze.
„Nebylo to z důvodu nějaké rozmařilosti. Chtěli jsme odměnit kluky za to, co pro náš oddíl dělají, a utužit partu,“ vysvětluje boss Jaroslav Šuranský a prozradil, že hráči si ještě museli na soustředění sami přispět.
Zorganizovat zahraniční soustředění není pro amatérský klub jednoduché. „Musíte zajistit přepravu na letiště, hotel i hřiště, což není pro takto početnou skupinu úplně jednoduché. Navíc bývá problém uhlídat kluky na hotelu. Někteří jsou živější a třeba jsou u moře poprvé,“ upozorňuje na možná úskalí. Další zimní soustředění zatím není v plánu. Ale pokud by byl zájem, místní předseda pro své hochy udělá první poslední…
Bomba: Klub z vesnice chce hrát proti Slovanu Bratislava
Starší generace si na to možná vzpomene: na (starém) Tehelném poli kdysi dávno – v roce 1968 – Československo porazilo Brazílii s Pelém (3:2). Země se rozpadla na dva státy, ale v únoru by se mohl odehrát opravdu bombastický přátelák. Pecka by to byla hlavně pro české zástupce, hráče z vesnického klubu Sokol Hostouň, který dojednává přípravný zápas se Slovanem Bratislava!
Důležitou roli v tomto nápadu sehrál Dominik Rodinger, někdejší brankář, jenž teď působí u účastníka ČFL jako trenér. Přesto ještě není jisté, že na zápas dojde. Slovenský velkoklub, jenž na rozdíl od Slavie postoupil v Evropské konferenční lize do jarní fáze, má problém s kolizí s pohárovým zápasem. Nasadil by tak spíše náhradníky. „Vzhledem k vysokým nákladům, jaké nám cesta na Slovensko a ubytování přináší, musí vedení klubu ještě jednou vše zvážit,“ řekl mluvčí Lukáš Horníček.
