„Samozřejmě by se mi to líbilo, ale nevím, jestli by kniha neležela zaprášená někde v knihkupectví. Přijde mi, že v dnešní době lidé moc nečtou. Taky každý, kdo skončí, vydá knížku, takže za mě je toho už moc,“ říká křídelník Slovácka.
Přitom bývalý reprezentant a čtyřnásobný ligový šampion s Viktorií Plzeň, který na podzim nastoupil do 465. ligového zápasu a překonal rekord Jaroslava Šilhavého, současného trenéra českého národního týmu, by měl co vyprávět, líčit.
„Za mě by to bylo fajn, ale nevím, jestli by příběh nebyl stejný jako měl Limba či Horvi. Asi by se to dost opakovalo. Podle mě jsem toho už napovídal tolik, že lidé stejně ví, jak to všechno bylo a jak jsem fungoval,“ prohlásil nejslavnější rodák z jihomoravské vísky Hoštice-Heraltice.
play_fill
V pondělí 19. června oslavil významné životní jubileum. Na start letní přípravy celku z Uherského Hradiště dorazil jako čerstvý čtyřicátník. „Polezu asi po čtyřech,“ vtipkoval Milan Petržela.
Motivace a chuť do tréninku mu neschází, rychlý a vtipný je jako před lety, jenom piva vypije méně než při angažmá na západě Čech.
Byla oslava hodně bouřlivá?
Vůbec ne. Oslavil jsem to jenom s rodinou. Nejsem ten typ, že bych dělal velké akce.
Chtělo se vám zpátky do práce, k tréninku?
Když si chvíli odpočinu, tak mi zase fotbal chybí. Spíše šlo o to, abych na pár týdnů vypnul, protože sezona byla dlouhá, náročná. Nemám pak problémy s tím do toho zase vlítnout.
Jaká byla dovolená?
Byl jsem chvíli v zahraničí. Pravidelně jezdíme do Chorvatska. V Zadaru máme známé z Plzně. Staví tam apartmány, podnikají. Známe se dlouho. Jinak dovolená byla relativně krátká, spíš jsem si jenom psychicky odpočinul.
close
info
Zdroj: 1. FC Slovácko
zoom_in
Fotbalista Slovácka Milan Petržela je rekordman české FORTUNA:LIGY
Dokdy chcete hrát?
Smlouvu mám ještě na rok, takže minimálně tuto sezonu odehraji a pak uvidím, co bude. Určitě bych chtěl dosáhnout na pět set ligových startů. Motivace mi nechybí. Jsem typ, který chce pořád vyhrávat. Fotbal mě fakt baví, což je hlavní. Kdybych neměl radost ani z té výhry, to už je to fakt špatné. (úsměv)
Plánujete kariéru dohrát v lize, nebo stejně jako Limberský a další borci budete pokračovat v nižších soutěžích?
Každému se končí těžko, takže si myslím, že bez fotbalu nevydržím. Určitě budu i po konci profesionální kariéry někde hrát. Limba mě láká do Domažlic, ale otázka je, kdy vlastně skončím. Abych tam byl vůbec platný. (úsměv) Lasa a nabídky ale dostávám i od klubů z okolí Uherského Hradiště, ale všechno je to spíše ve srandě.
Plánujete zůstat u fotbalu i po hráčské kariéře?
Zatím jsem stále aktivní hráč, takže nad tím nepřemýšlím. Žádnou trenérskou licenci nemám, ale určitě bych si ji chtěl udělat, protože člověk nikdy neví, co ho v budoucnu potká. Fotbal dělám odmalička, je to můj život. Je to věc, která mě naplňuje. Chtěl bych u něj zůstat a zkušenosti předávat dál. Myslím, že by byla škoda, kdybych si to nechal pro sebe.
Chcete být blízko týmu, v kabině, nebo raději usednete na tribunu, navléknete sako a budete rozhodovat o fungování a směřování celého klubu?
Toto bude záležet na vedení klubu, kam by mě přesunulo, vidělo. O tomto jsme se ve Slovácku vůbec nebavili. V životě jsou ale takové etapy, kdy tě chvíli baví to, pak zase něco jiného. Podle mě jde funkcionářské funkce střídat nebo prolínat.
Co říkáte na to, že majitel Plzně Šádek stále nemůže najít pro Viktorii kupce? Trápí vás to?
Sleduji to. Obavy nemám, protože panu Šádkovi věřím. Je to borec na správném místě. Není jednoduché prodat fotbalový klub. On pro to dělá ale maximum. Osobně si myslím, že plzeňská značka je dost veliká na to, aby se kupec našel. Samozřejmě musí mít spoustu peněz, takže se to protahuje. Pan Šádek z toho ale není nervózní a dobře to dopadne.
Euforie z prvního titulu
Čím to je, že kdysi provinční klub takto dlouho konkuruje Spartě a Slavii? V čem je to kouzlo Viktorky, která dříve pendlovala mezi první a druhou ligou?
Těžko říct. My jsme tam byli skvělí parta, táhli jsme se za jeden provaz. Neměli jsme nějaké obrovské smlouvy, všechno jsme si museli vykopat. Penězi to určitě nebylo. Spíš jsme spoléhali na partu, kterou jsme měli fantastickou, což je ve fotbale základ. Samozřejmě kádr byl kvalitní. Vybrali se dobří hráči. Povedl se skauting, v Plzni na to vždycky měli dobrý čich.
Která sezona v Plzni byla ta nejlepší?
Hned ta první, kdy se získal titul. Nikdo to nečekal, euforie v Plzni byla obrovská. Postupem to narůstalo, bylo to fakt skvělé.
Dá se triumf v MOL Cupu se Slováckem srovnat s tituly s Plzní?
Euforie na Slovácku po vítězství v MOL Cupu tomu byla hodně podobná. Tady se nikdy dřív nic podobného nestalo. Byl to velký úspěch pro celý klub i region a my jsme rádi, že jsme se pod něj mohli podepsat. Naše jména už tam budou navždy vyrytá. Jsme rádi, že jsme to dokázali i v takto pokročilém věku.
close
info
Zdroj: 1. FC Slovácko
zoom_in
Fotbalista Slovácka Milan Petržela je rekordman české FORTUNA:LIGY
Může se klub z Uherského Hradiště Viktorii ještě přiblížit?
Těžko říct. Tým se vždycky musí doplnit, což není jednoduché. V současné době je čtvrté místo naším maximem. Neměl bych nějaké velké oči. Jsem realista. Samozřejmě co bude v budoucnu, nikdo neví. Nám se nahoře líbí a budeme se tam chtít udržet. Každý si řekne, čtvrté místo, budou poháry, ale abychom se dostali do základní skupiny Konferenční ligy, musíme překonat ještě spoustu překážek.
Překvapilo vás, že jste v Evropě dokázali konkurovat týmům z Německa či Francie?
My Češi jsme takoví zarputilí, naopak ve světě jsou lepší fotbalisté. Přijde mi, že jsme na tom lépe fyzicky. I když třeba Afričané jsou vytrvalí, urostlí, taktiku máme na hodně velké úrovni a dokážeme se se soupeři rovnat. Bohužel nám chybí větší sebevědomí. Furt jsme malý klub z malé země … Přitom za mě by z toho šlo kolikrát vytěžit víc. Ale zkušenosti každému pomohou. Ověřili jsme si, že můžeme konkurovat i evropským týmům. V každém z nás to zůstalo. Liga je jedna věc, ale zahrát si poháry vám nic nenahradí.
Letos získala titul Sparta. Právem?
Za mě asi nejlepší nebyla, ale dělala výsledky, vždycky to nějakým způsobem uhrála. Spartě vyšlo hlavně jaro, dlouho neprohrála. Kopala spoustu penalt. Některé byly jasné, jiné méně, některé se kopaly až moc pozdě. To jsou věci, o kterých se můžeme pobavit a nic s tím stejně neuděláme. Ale celkově má titul asi zaslouženě. Pro fanoušky je to možná dobře, aspoň se něco děje a ligu nevyhrává pořád jenom Plzeň nebo Slavia.
Fanoušci Sparty by vám jistě opanovali, že v minulosti rozhodčí pomáhali právě Plzni. Co byste jim vzkázal?
To já nevím. Já jsem hráč a do těchto věcí nevidím. Samozřejmě někdy je penalta jasná, občas tomu člověk trochu pomůže. Vždycky záleží na rozhodčím, jak to vyhodnotí. Nikdo nám v Plzni ale neříkal, abychom padali ve vápně. O ničem jsem nikdy nevěděl. Jestli se to dělo, tak někde nahoře. My jsme hráli a chtěli každý zápas vyhrát.
Vy jste za Spartu odehrál jeden ligový zápas. Je to taková kaňka ve vaší kariéře?
Na toto období nevzpomínám příliš v dobrém, protože jsem za Spartu nic neodehrál. Jenom jsem tam ten rok proplul a vůbec si tam neštrejchl, jak se říká.
Mohl jste dosáhnout v kariéře ještě víc?
Mohu říct, že co jsem si v mládí vysnil, tak jsem si všechno splnil. Jediné, co mě mrzí, že jsem v zahraničí nevydržet o chvíli déle, ale zase bych třeba nezískal žádný titul s Plzní. To jsou takové věci, které si člověk v hlavě přehazuje. Se svojí kariérou ale mohu být spokojený.
Němci jsou chladní čumáci
Proč jste se vlastně z Německa vrátil tak brzy domů?
V Augsburgu jsem byl rok. Bylo to i tím, že jsem tam moc nehrál, ale já jsem takový typ, že mám rád lidi. Chci, aby kolem mě bylo veselo, pohoda. Chci si s každým pokecat a v tom Německu to takové není. Za první jsem neznal řeč, za druhé Němci jsou takoví chladní čumáci, takže jsme tam neměli žádné týmové večeře, nechodili spolu na pivo, což mně chybělo. Já mám rád partu, kolektiv. I z tohoto důvodu jsem se chtěl vrátit do Česka.
Kde jste slavil tituly, úspěchy. Čeho si nejvíce považujete?
Celkově angažmá v Plzni, kde jsme slavili tituly, postoupili do Ligy mistrů a v ní odehráli velké zápasy. Měli jsme obrovské úspěchy, zážitky. Fandila nám celá republika. Toto období bylo extrémní. I EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině bylo fantastické. Budu ho mít taky navždy zapsané v kolonce. Ne každému se poštěstí, aby si na šampionátu zahrál. Já jsem dokonce dal gól, který mi neuznali. Tím, že jsme hráli v Polsku, mohli za námi jezdit fanoušci. Jsem rád, že jsem toho byl součástí a že díky mě to mohli zažít i rodiče nebo kamarádi. Plzeňská jízda byla ale ze všeho nejvíc.
Ohlížíte se často do minulosti. Rád vzpomínáte, jaké to bylo dřív?
Občas se člověk vrátí zpátky, ale není to tak, že bychom seděli dvě hodiny a vykládali si co bylo. Spíš když si s někým volám z Plzně, tak se k něčemu vrátíme a zavzpomínáme, ale jde o jednu nebo dvě věty, pak zase jdeme od toho. Tím, že ještě hraji, tak ještě nebilancuji. Spíše se stále dívám dopředu.
Je těžké stíhat mladším? V čem je vaše kouzlo dlouhověkosti? Je to jenom dáno přírodou, nebo jste s přibývajícím věkem i něco měnil?
Důležitá je životospráva … (smích) Podle mě to musí mít člověk dané, v sobě. Já nejsem typ, co by něco přeháněl, dával si navíc, něco nejedl. Naopak, jsem normální borec z dědiny, přírodní typ, co sní úplně všechno. Furt to valím stejně (úsměv). Na nic se neohlížím. Nikomu bych se neodvážil něco doporučit, jak má jíst, fungovat.
Už jste se s rodinou usadil? Kde jste vlastně doma?
Teď jsem doma v Uherském Hradišti, kde dcerka začalo chodit do školy. Jsme tady spokojení, nic nám nechybí. Až kariéru ukončím, budu to řešit. Budu bydlet tady nebo v Plzni.
