Mezi fotbalisty Viktorie, kteří se podepisovali fanouškům na páteční autogramiádě v plzeňském OC Olympia, byl i Jan Sýkora, který překvapil novou vizáží s blonďatým přelivem. „Nechal jsem se inspirovat tady vedle,“ kývl levonohý záložník s úsměvem na uprostřed sedícího útočníka Jana Klimenta.
Sezona po zisku mistrovského titulu začala pro Sýkoru fantasticky, pomohl viktoriánům k postupu do Ligy mistrů. A v ní vstřelil gól na Camp Nou slavné Barceloně, jejímž je fanouškem. Tím jeho krásná fotbalová pohádka skončila.
Po faulu slávisty Olayinky a následném zranění kolenních vazů pro něho podzim předčasně skončil. Teď už se s partou dalších rekonvalescentů chystá na jarní ligové boje. „Jsem z těch hráčů, kterým zimní příprava až tolik nevadí. Ne, že bych se na ni těšil, ale vím, že z ní budeme čerpat celé jaro,“ prozradil během podpisové akce, při níž si našel chvilku i na rozhovor pro Deník.
Asi nemůžu začít jinak než otázkou na vaše zdraví. Dá se říct, že už jste fit?
Zaplaťpánbůh už je to dobré. Najeli jsme na nějaký režim, který by měl znamenat, že na začátku společné přípravy (19. prosince) budu úplně fit. Zatím koleno reaguje tak, jak má. Jsem rád, že to tak je a doufám, že to tak půjde dál.
Stačil jste během pauzy zaviněné zraněním dohnat resty, na které v sezoně není jinak tolik času?Ani ne. Já jsem byl na svůj vkus zraněný dlouho. Šest týdnů jsem měl nohu v ortéze, nemohl jsem vůbec nic dělat. Nebyl to sice velký zákrok, ale vazy v koleni bývají náchylné. Bylo jasné, že to potřebuje klid. Musel jsem koleno spíš pošetřit, než abych něco urychloval.
Ještě se vrátím k momentu zranění v zápase s pražskou Slavií. Věděl jste hned, že je zle? Že vás čeká dlouhá pauza?
Když jsem ucítil bolest, říkal jsem si, že je to špatné. Pak jsem to chtěl ještě zkusit rozběhat, ale koleno skákalo ze strany na stranu. Věděl jsem, že je zle. Diagnóza byla jasná.
Jak jste prožíval zbytek sezony, když jste spoluhráčům nemohl pomoct na hřišti?
Musím říct, že jsem byl rád, jak to kluci zvládali. Zápas po zápase prokazovali, že oprávněně patříme na špičku české ligy. Ale samozřejmě, že jsem byl smutný, že nemůžu být na hřišti s nimi. Bylo to kruté, ale takový někdy fotbal bývá. Nechtěl jsem se v tom moc babrat. Jakmile mě přepadly takové myšlenky, rychle jsem je zahnal. Spíš jsem koukal do budoucnosti, než abych se plácal v minulosti.
Bylo tohle vaše nejvážnější zranění?
To asi nebylo, s pár zraněními už mám zkušenosti. Já nejsem takový, že bych věšel hlavu nebo tak něco. Spíš jsem se od začátku snažil maximálně využít čas, abych se mohl vrátit v plné síle. Vzal jsem to jako fakt a dělal jsem, co jsem mohl.
Co nebo kdo v takových těžkých chvílích člověku pomáhá?Rodina, kamarádi. Ti všichni mě drželi v takovém módu, abych nepřemýšlel negativně. Snažil jsem se také co nejdřív být zpátky s týmem, chodil jsem za klukama do kabiny. I to mi hodně pomohlo.
A nemrzí vás, že jste kvůli tréninkovému bloku, který teď musíte absolvovat, přišel o kus dovolené?
Ne, to vůbec ne. Já jsem byl dva měsíce mimo a každý den jsem si říkal, že bych vyměnil všechno za to, abych byl zdravý. Zajel jsem si na desetidenní dovolenou, to mi stačilo. A teď už jsem zase připravený na sobě makat, abych se nachystal na jaro. Jsem na to plně nastavený. Máme před sebou velký cíl.
A to je? Uhájit první místo?
Jasně, že chceme hrát nahoře! Nebudeme už hrát dvakrát týdně, můžeme se soustředit na víkendové zápasy.
Potvrzuje se, že obhajoba bývá těžší?
Já myslím, že už jenom jednou získat titul je těžké. Obhájit asi bude ještě složitější. Zatím vedeme tabulku, máme všechno ve svých rukou. Ale liga bude ještě dlouhá, stát se může všechno.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
