V současném kádru plzeňské Viktorie nenajdete hráče, který by tady působil déle než Radim Řezník. V září 2011 si ho přivedl trenér Pavel Vrba, a i když se později trenéři měnili, řízný bek měl dlouho místo na pravém kraji obrany jisté.

Až loni v zimě zamířil na hostování do Mladé Boleslavi a po sezoně se zdálo, že jsou jeho dny v Plzni sečteny. Jenže zasáhla vyšší moc, i kvůli zranění několika viktoriánů se Řezník na poslední chvíli dostal na herní kemp do Rakouska a znovu si řekl o místo v sestavě.

„Já jsem z Plně nikdy odcházet nechtěl, nikam jsem neutíkal,“ zopakoval Radim Řezník, který se ve městě piva zabydlel. Letos v červnu ale přece jen přestoupil, do stavu manželského. Vzal si dlouholetou přítelkyni Míšu.

A v červnu podepsal s klubem svého srdce novou smlouvu.

Připouštíte si, že jste letos v komfortnější pozici než před rokem, kdy jste touhle dobou nevěděl, jak to s vámi bude?

Už jsem to říkal dřív, že nebylo příjemné po tak dlouhé době tušit, že se se mnou nepočítá. Ale otočilo se to a já jsem byl za to strašně rád. Ve Viktorce jsem chtěl vždycky zůstat. Snažil jsem se, abych dostal další smlouvu, a ono to vyšlo.

A na konci sezony z toho byl titul, to je fantazie, ne?

Je krásné, že jsme to zvládli a urvali titul. Ukázali jsme soupeřům, že se s námi musí pořád počítat.

Z přípravného utkání FC Viktoria Plzeň - Klatovy 6:0 (18. 6. 2022).
Viktoria hraje v Touškově s Karlovými Vary, vystaven bude mistrovský pohár

Máte pocit, že nečekaný zisk titulu tým ještě víc mentálně posílí? Můžete znovu dominovat v Čechách?

Parta je vždycky důležitá. I když už to asi nikdy nebude takové, jako to ve Viktorce bývalo, ale tahali jsme celou sezonu za jeden provaz. Podporovali nás v tom i trenéři, celý realizák, a byl z toho titul. Klobouk dolů, jak jsme to zvládli.

Vy jste po mistrovské sezoně musel znovu jednat o smlouvě. Bylo to složité?

První kontakt proběhl v zimě, ale pak jsem se zranil, tak jsme to nechali. Ale domluvení jsme byli, s panem Šádkem se známe dlouho. Po sezoně jsme si sedli a hned jsme se domluvili.

Jak velkým lákadlem byla možnost zase si zahrát o Ligu mistrů? Bavíte se v kabině o postupu do její základní skupiny?

Moc už nás tady není, co jsme hráli skupinu Ligy mistrů. Je to něco neuvěřitelného, nastoupit proti takovým mančaftům. Hráli jsme s posledním vítězem Realem Madrid, Bayernem Mnichov, Manchesterem City a dalšími. Lákadlo je asi slabé slovo. Samozřejmě že každý by to chtěl zažít znova. Ale zase jdeme krůček po krůčku, chceme hrát skupinu některého z evropských pohárů.

Jste jedním z mála pamětníků úspěšnější éry. Snažíte se na ostatní kluky přenášet vítěznou mentalitu?

Jo, někdy s klukama z legrace říkáme, proti komu všemu jsme hráli. Kdo to nezažil, určitě chce Ligu mistrů okusit, my starší bychom si to chtěli zopakovat.

Atletka Valerie Dzurová na stadionu ve Vítkovicích před tabulí, na které svítí čas jejího běhu na 300 metrů překážek a poznámka o novém národním rekordu.
Překážkářka Dzurová pokořila český rekord jiné Plzeňanky

Už znáte první dvojici možných soupeřů, HJK Helsinky, nebo RFS Riga. Kolik informací už jste si o nich sháněl?

Zatím moc ne. Vím, že oba mají rozehranou soutěž. Trenéři je určitě nastudují, informací budeme mít dostatek, připravíme se pořádně.

Tým doznává v létě poměrně velké obměny, přišlo už sedm nových hráčů. Co na to říkáte?

Víc asi poznáme časem. Uvidíme, jak budou vypadat na hřišti. Vždycky to je o výkonech. Ale trenéři si je vybrali, určitě vědí proč. Kvalitu mít budou. Já si jen přeju, ať jsou zdraví a pomůžou nám.

V minulé sezoně se s vámi moc nepočítalo, slovo titul jste ani vy nepoužívali. Ale jako obhájci už se tomu asi neubráníte?

Nemluvili jsme o tom. Ale vždycky jsme chtěli hrát o nejvyšší příčky a teď to bude stejné. Zase bude důležitý vstup do ligy. Samozřejmě chceme zvládnout také dvojzápas s Helsinkami nebo s Rigou, pak bude více zápasů. Potřebujeme na to kádr a abychom byli všichni zdraví. Musíme jít poctivě do každého zápasu, nic nevypustit. Jen si vzpomeňte na Jablonec, který to pak těžko chytal až do konce sezony. I když mají dobré fotbalisty, nebyla to pro ně sranda, hrát v nadstavbě o záchranu. Já jsem nic podobného naštěstí nikdy nezažil.