Proč jste se rozhodl pro Salford City?
Může se zdát, že jsem udělal krok dozadu, ale klub má obrovské ambice. A když teď každý den vidím, jaká je tady extrémní hráčská kvalita, všechno funguje na top úrovni, a to daleko vyšší než v St. Mirrenu, všechno mi dávalo hlavu a patu.

O jak velké ambice jde?
Klub chce v krátkém horizontu figurovat v boji o postup do Premier League. (nejvyšší anglická soutěž - pozn. red.)

Je to podle vás reálné?
Tady tomu všichni věří, protože vnímají obrovskou finanční i sportovní sílu a energii klubu. Extrémně se tady pracuje, aby Salford rostl, i co se týká stadionu nebo tréninkového centra. Trenér jako hráč prošel Premier League, fyzioterapeuti, maséři i kondiční trenéři jsou profíci. Všichni to myslí smrtelně vážně a už jsem se také nechal zlákat. Společně věříme, že se brzy popereme o Premier League.

Salford City vlastní klubové legendy Manchesteru United. Prý jste mluvil při jednání s Garrym Nevillem, jak na vás zapůsobil?
Je hrozně příjemný a usměvavý, je na něm vidět obrovská zkušenost. Řeší klub na denní bázi a hrozně mi lichotilo, když řekl, že čtrnáct dní neřeší nic jiného, než jak mě dostane do týmu. Byl jsem pro ně prý od začátku číslo jedna.

Václav Hladký
Narozen: 14. listopadu 1990 v Brně
Post: Brankář
Předchozí kluby: Zbrojovka Brno, Břeclav, Sparta Brno, Líšeň, Liberec, St. Mirren
Současný klub Salford City: sídlí blízko Manchesteru a momentálně hraje ve 4. anglické lize, funguje už osmdesát let, roku 2014 ho koupili bývalí hráči Manchesteru United, a to Ryan Giggs, Garry a Phil Nevillové, Paul Scholes, Nicky Butt či David Beckham

Šlo pro vás o klíčové rozhodnutí v kariéře?
Dával jsem si hodně pro a proti. Rozhodl nakonec i Manchester jako město, což je super místo na žití. Navíc věřím, že v krátkém čase opravdu se Salfordem budeme tam, kde chceme být. Vnímám jako obrovský benefit, kdo klub vlastní a vede. Jsou to lidé, kteří mají obrovské zkušenosti s nejvyšší úrovní fotbalu a chtějí jí dosáhnout i se Salfordem.

V listopadu vám bude třicet, jde pořád jen o mezikrok?
Svou kariéru vidím určitě ještě na deset let. Přemýšlím i nad životní stránkou a nad rodinou. Jeden z důvodů je, že se přestěhujeme do Manchesteru a budeme tady několik roků v řadě. Salford může být sice jen mezikrok, ale když budeme pořád postupovat a dosáhneme cílů, které klub má, můžu zůstat jen tady.

V zimě se spekulovalo o zájmu ze Spojených států amerických nebo z Glasgow Rangers, který vede anglická legenda Steven Gerrard. Jednal jste s nimi?
Všechno, co se psalo, byla pravda. Byl za mnou trenér brankářů z Houstonu, povečeřeli jsme a měl o mě zájem. Jenže Ameriku jsme v tu chvíli s manželkou nechtěli. Zalíbila se nám zkrátka Británie. A u ostatních klubů jsem figuroval mezi dvěma třemi brankáři a nakonec na mě neukázali, chybělo asi trochu štěstí.

V St. Mirren jste neprodloužil smlouvu, měl jste teď v létě hodně nabídek?
Držel jsem se striktně toho, že chci zůstat v Británii. Přišly nabídky z celé Evropy a od hodně zajímavých klubů, jako je Legia Varšava, Lech Poznaň, Karabach, Midtjylland nebo Kasimpasa. Bylo super, že je něco takového na stole, ale cítil jsem, že tíhnu k Anglii. Když se objevila možnost přestupu do Salfordu, měl jsem jasno.

Už víte, jakou máte na postu brankáře konkurenci?
Klub má dva mladé kluky a k nim přivedl mě jako zkušeného brankáře do pozice číslo jedna. Oba jsou talentovaní, ale mají ještě čas.

Máte za sebou přípravný duel proti Stockportu z páté ligy, prohráli jste 0:1. Jak hodnotíte svůj debut?
Nastoupilo osm mladých kluků, kteří nehráli v zápase předtím, sestava se hodně protočila. Pro mě ale šlo o první utkání po nějaké době, takže jsem rád, že jsem si mohl zase zachytat.

Jak jste se cítil?
Byl jsem sám zvědavý, jak to zvládnu, protože jsem pět měsíců nehrál zápas. Byl jsem v tréninku jen pár dní, fyzicky jsem byl samozřejmě připravený, ale brankářsky jsem toho během koronavirové pauzy nedělal. Už se vracím do normálu.

Když se podíváte zpětně na angažmá v St. Mirrenu, kam jste odešel z Liberce. Riskoval jste?
Šel jsem do neznáma, skotskou soutěž jsem moc nesledoval, ale měl jsem spoustu zpráv a snažil jsem se získat co nejvíc informací. Velká výhoda byla, že jsem se dostal do Skotska, což je pak už kousek do Anglie, mohl jsem se ukázat, to byl pro mě hlavní hnací motor. Určitě jsem udělal fantastický krok, má očekávání se nakonec nad míru naplnila.

V čem jste se výrazně posunul za rok a půl ve Skotsku?
Odchytal jsem skoro šedesát zápasů, což mě posunulo asi nejvíc. Když brankář cítí maximální důvěru od trenérského štábu, tak s tím roste i sebevědomí, což je asi u mě největší krok. Navíc jsem přišel do nového prostředí, učil se jiný jazyk, takže jsem vyrostl i po osobnostní stránce. Vystoupil jsem z komfortní zóny a pral se, abych byl úspěšný.