Ambicióznímu týmu z kantonu Ticino pomohl do finále Švýcarského poháru, v lize si připsal už čtyři asistence, a to většinu jarních duelů odehrál na nezvyklé pozici halfbeka. „Moje pozice je stálá, pevná. Daří se mi. Už teď mohu asi říct, že to je jedna z mých nejlepších sezon. Vážím si toho o to víc, protože je to po tak dlouhé pauze,“ říká v rozhovoru pro Deník zlínský odchovanec, který příští týden oslaví šestadvacáté narozeniny.
Jak se na hřišti po tak dlouhé době cítíte?
Je pravda, že po zimní pauze nastupuji o hodně víc než na podzim, ale je do hlavně dáno tím, že jsem absolvoval celou přípravu, ve které jsem ukázal, že se se mnou dá počítat. Jsem rád, že když se mi naskytla příležitost ukázat se, uchopil jsem to správně. Pár zápasů se mi povedlo a pak jsem v sestavě zůstal. Je jasné, že na podzim bylo potřeba zátěž neustále hlídat, protože nebylo vůbec jednoduché se po tak dlouhé době vrátit. Už na podzim mi ale každý víkend přibývaly minuty. Pomohlo mi desetidenní soustředění v zahraničí, během kterého jsme odehráli nějaké přípravné zápasy. Utkání mi vyšly a i to mi pomohlo vylepšit pozici vzhledem k jaru.
Je pravda, že jste zaskakoval i v obraně?
Jelikož jsme měli hlavně na začátku jara výpadky, chybělo nám hlavně spoustu obránců, takže ve spoustě zápasů jsem nastoupil na kraji pětičlenné obrany, přitom halfbek není zrovna můj obvyklý post. (úsměv) Jedno nebo dvě utkání jsem hrál pravé křídlo. Celkově se bohužel potýkáme s velkou marodkou. Jsem ale rád, že nejen trenérovi mohu dokázat, že jsem využitelný na více postech. V posledních utkáních už jsem se ale vrátil do středu zálohy, kde jsem odehrál i úspěšné semifinále švýcarského poháru.
Je vaše pozice v klubu pevnější než v minulosti? Před zraněním jste pomýšlel i na odchod z Lugana.
Určitě ano. Změnila se už před mým zraněním, kdy to vypadalo, že bych mohl změnit klub, někam přestoupit. Pak přišlo zranění kolena a najednou se všechno otočilo. Do Lugana přišlo nové vedení, kterému jsem stejně jako trenérovi už během rekonvalescence dokázal, jakou vůli mám vrátit se na hřiště a že chci pomoct týmu i celému klubu. Moje pozice je stálá, pevná, samozřejmě bez výkonů, které na jaře předvádím, by taková nebyla. Je to i díky tomu, že se mi daří. Snad to vydrží a moje pozice v klubu bude čím dál lepší.
Berete návrat jako restart kariéry, odrazový můstek k dalším sezonám?
Slovo restart bych nepoužil. Vím, jaké mám kvality, talent. Během léčby jsem se obklopil správnými lidmi, takže šlo jenom o to, kdy se uzdravím a jak dlouho mi bude trvat, než se do toto zpátky dostanu. Myslím, že jsem se s dlouhou pauzou vypořádal dobře. Od návratu na trávníky jsem neměl horší týden, nebo zdravotní problémy. Snad to tak vydrží do konce sezony. Chci odehrát co nejvíce minut, zápasů. Pak si po konci sezony v klidu sedneme a vše vyhodnotíme. Už teď ale mohu říct, že je to jedna z mých nejlepších sezon a o to víc si toho vážím, protože je to po tak dlouhé pauze.
Jak dlouho vám návrat po operaci kolena trval?
Návrat do oficiálního utkání za ligový tým mi trval více než osm měsíců. Předtím jsem absolvoval nějaké utkání za béčko. Rekonvalescence byla dlouhá, operace kolena a s tím spojená dlouhá pauza je ale v dnešním fotbale běžná. Nikdo nechce nic uspěchat, protože pak je menší šance, že se zranění obnoví. Pauza byla fakt dlouhá, návrat na trávník mě stál spoustu úsilí, ale ve volnu jsem zapracoval na spoustě dalších věcí, které mi na hřišti pomáhají cítit se ještě lépe než před zraněním.
Ani vás neznervózňuje, že jste zatím nedal žádný gól?
Kdybych měl za sebou šest nebo sedm zápasů ve středu zálohy a pořád neměl žádný gól, možná bych nad tím trošku přemýšlel, ale tím, že jsem hrál první dva měsíce halfbeka a měl spoustu defenzivních povinností, vůbec branky neřeším. Navíc v pěti zápasech jsem nahrál na čtyři góly, z toho tři byly vítězné, což mě těší víc, než kdybych gól sám dal. Za asistence jsem moc rád, ale vím, že pokud bych dál hrál ve středu zálohy, nějaké branky dát musím.
Lugano je aktuálně páté. Panuje s výkony a výsledky v klubu spokojenost?
Je pravda, že jsme nyní pátí. Máme stejně bodů jako čtvrtý Lucern a třetí St. Gallen, ale na druhé straně jsme pouhé dva body od sedmého místa. Tabulka je letos hodně zvláštní a našlapaná. V posledním období je to bohužel i naší vinou. I když hrajeme dobře a nad soupeři máme navrch, zápasy nedotáhneme k výhře. Vedli jsme třeba s Basilejí, v Bernu nad Young Boys i v posledním utkání nad St. Gallenem, ale pokaždé jsme inkasovali a jenom jsme remizovali a poztráceli tak spoustu bodů. Je to velká škoda, měli jsme mít o čtyři nebo pět bodů víc. Do konce sezony schází ještě devět kol, čeká nás spousta důležitých utkání. Uvidíme, co bude dva nebo tři týdny, ale naším cílem je Evropa. Mírná frustrace tam ale je. Hrajeme velice slušně, ale po zbytečných ztrátách je náročné se vzchopit. Na druhé straně jsme ve finále poháru, takže šanci máme pořád velkou. Do Evropy se stále můžeme dostat jak z ligy, tak i z domácího poháru.
Zatímco vy bojujete o poháry, Zlín se trápí a je na padáka. Nemáte obavy o mateřský klub?
Zlín hodně sleduji. Nyní snad ještě pečlivěji než v minulosti. (úsměv) Současná situace není moc příznivá. Já samozřejmě věřím, že to zvládne a ligu zachrání, ale nebude to rozhodně nic jednoduchého. Zlín však má v kádru kvalitní hráče, kteří by měli přispět k udržení nejvyšší soutěže. Strašně mu fandím, přeji mu to, ale zároveň mám velké obavy, protože ostatní namočené týmy mají nyní slušnou formu.
Patříte mezi krajánky, kteří nastupují v kvalitní zahraniční soutěži. Vím, že je asi brzy, přesto se nemůžu nezeptat. Myslíte někdy na reprezentaci?Za poslední rok jsem měl tolik myšlenek … (úsměv) Nejdříve to bylo odchod jinam, pak zranění, které přišlo v nevhodnou chvíli. A najednou se zase moje pozice úplně radikálně změnila. Jsem v klubu, který rok a půl zpátky vyměnil majitele, celé vedení. Lugano má obrovské ambice, plány. Když teď po dlouhé době konečně hraji, daří se mi, nahrávám na góly a jsem v týmu, který hraje nahoře ve švýcarské lize, tak je jasné, že i reprezentace mi hlavou občas proběhne. Nominace je ale otázka pro někoho dalšího. Víme, že poslední nominace se skládala hlavně z hráčů z české ligy.
Přitom švýcarská liga je na tom lépe, že?
Každý rok produkuje hráče, kteří odcházejí do Bundesligy, Itálie, Francie. Je to obrovsky kvalitní soutěž. Menší nevýhodou je, že je tady pouze deset týmů, takže tabulka je tak našlapaná, na druhé straně žádné utkání není jednoduché. Je to soutěž s obrovskou kvalitou, intenzitou. A já jsem moc rád, že v ní nastupuji pravidelně. Je to opravdu hodně sledovaná soutěž. Jezdí se sem dívat spousta skautů ze špičkových klubů. Švýcarsko je totiž geograficky dobře položené. Takže myšlenky na reprezentaci jsou, ale v tuto chvíli se koncentruji na výkony v klubu. S Luganem chci dosáhnout vytyčených cílů, v lize skončit tak, abychom si mohli zahrát o evropské poháry a co přijde potom, nyní neřeším.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
