Oddaný slávista, jenž měl původně nakročeno do Sparty, získal za svou bohatou kariéru kupříkladu stříbrnou medaili z MS 1934, které bylo nechvalně proslulé zásahy rozhodčího. Vicemistr světa proslul i svou poctivostí, a přestože v sešívaném dresu pobíral na tu dobu bezmála solidní tři tisíce, nikdy nepřestal během chytání pracovat jako úředník.

Sparta ho nechtěla, a tak ho ulovila Slavia

Františkovy první fotbalové kroky vedly do Slovanu Praha VII a posléze chytal za kvalitnější celek SK Bubeneč. Mladý gólman se ochomýtal i okolo letenských hřišť Sparty a Slavie, jelikož odvěcí pražští rivalové měli tenkrát své zázemí nedaleko od sebe. Železný celek jej však kvůli menšímu vzrůstu odmítl, Plánička se přesto nevzdal a od roku 1923 si vybojoval angažmá u největšího konkurenta. Pravdou je, že pozdější legendě centimetry scházely, protože měřila pouhých 171 centimetrů.

close Sestavy info Zdroj: Deník/Dominik Pánek zoom_in Rozestavení v utkání Slavie s Čechií Karlín v r. 1925. Povšimněme si, že poměr obránců a útočníků je prakticky přesně opačný než v současnosti.

Tehdejšímu novicovi ve Slavii to však ve skvělé kariéře nezabránilo, jelikož se postupně vypracoval, přičemž vynikal ve výbězích z brány a dalekosáhlých reflexivních pohybech. Jeho oficiální premiéra dopadla na výbornou, když fotbalisté s červenou pěticípou hvězdou vyhráli nad mužstvem z Karlína 6:2. Dva roky na to zažil ligový debut, když mu dal šanci proslulý skotský kouč Johny Madden, jemuž se říkávalo „Dědek“.

„Čechie získává rohů. Při třetím z nich se vyznamenává Plánička vysokým skokem, jímž bere Vlčkovi krásně přihraný míč. (…) Plánička musí vyběhnout. Naštěstí jde míč nad břevno. Znovu Plánička zakročuje při rohu. Rychlé útoky jdou od branky k brance. Homola nestačí chytat a vyrážet. Plánička robinsonádou vyrazí Schiesslův míč do rohu,“ popisoval autor sportovního týdeníku Slavia první poločas listopadového duelu mezi sešívanými a Čechií Karlín.

V přelomovém roce 1925 se slávistický gólman i celá fotbalová obec dočkala reformy. Ligové mistrovství se premiérově hrálo pod záštitou profesionalismu. Nejednalo se ovšem o profíky jako dnes, ti lepší hráči sice za své výkony na hřišti pobírali nějaký ten peníz, drtivá většina z nich však vedle toho vykonávala občanské zaměstnání.

Mimo tři tyče

Jeden z prvních tuzemských fotbalových komentátorů v televizi Vít Holubec později vzpomínal, že se Plánička choval jako málokterý přemýšlivý fotbalista, jenž pochopil, že vrcholovou kopanou nebude provozovat navěky. Televizní hlasatel bydlel poblíž fotbalové ikony na pražských Petřinách, kde měla Pláničkova rodina svoji vilku. Tu si mohla dovolit kvůli tomu, že hlava rodiny pracovala dlouhá léta jako úředník Penzijního ústavu.

Ve 30. letech si pak brankář vydělával nemalé sumy i ve sportovní sféře. Měsíčně pobíral 1 200 korun, přičemž v roce 1936 mu byla zvýšena gáže na 2 800 Kč, k níž obdržel desetitisícový bonus. Na tu dobu nemalé cifry. Tehdejší průměrná mzda totiž dosahovala bezmála tisíc korun.

Co se týče osobního života, slávistická ikona se oženila s Boženou Chvojkovou, se kterou vychovali dvě dcery. Jejich rodina se později dočkala také čtyř vnuků a tří pravnuků – v Pláničkově „klanu“ měli tedy převahu muži. Sportovně nadaný otec proslul svou střídmostí, jelikož nepil ani nekouřil. Okolí na něj vzpomínalo jako na důsledného a šetrného člověka, kvůli čemuž si ho někteří spoluhráči dobírali.

Zpět na zelený pažit. Roku 1929 se Plánička spolu se svými spoluhráči přiblížil kýženému úspěchu ve Středoevropském poháru, tedy kontinentální soutěži, v níž se kromě československých celků představily i kluby z Itálie, Rakouska, Maďarska, Jugoslávie a dalších zemí. Tuzemský tým nejprve vyřadil věhlasný Juventus Turín a First Viennu. Premiérový triumf však zarazila maďarská družina Dósza Ujpest, která červenobílým uštědřila nemalý příděl 1:5. V odvetě už pokořené mužstvo gólový deficit nedotáhlo. Slávistický gólman tak na pohárovou trofej nedosáhl, což se mu nepodařilo zvrátit ani v následujících letech.

„Podle podaného přehledu možno si vážiti úspěchu proti Juventusu i First Vienně ve Středoevropském poháru. Shodou okolností snad více než slabou hrou bylo mužstvo Slavie vyřazeno při finále Středoevropského poháru a ani v Praze, přes zřejmou převahu, nedocílilo takového výsledku, aby i tuto trofej získalo pro náš klub,“ shrnul účinkování mužstva ve slávistické ročence funkcionář Sláva Bukolský. Pouze pro představu, Plánička v danou sezonu nastoupil celkem ke 43 kláním, čímž se řadil mezi týmové matadory. V archivu SK Slavia Praha se dočteme i o tom, že jeho spoluhráči prožili zajímavá jubilea. Klubová legenda Franci Svoboda odehrál 150. utkání za S. K. S, a další Pláničkův spoluhráč – Vodička, se pak v roce 1929 oženil.

Vicemistrem světa z MS 1934

V rozsáhlé sbírce úspěchů, kterým se pyšní brankářova vitrína, nepochybně vyčnívá stříbrná medaile z MS 1934 v Itálii. Čechoslováci, jejichž národní barvy tenkrát hájili borci jako Nejedlý, Puč či kapitán Plánička, dokráčeli až do finále, kde ovšem narazili na domácí Italy.

Boji o zlato přihlížel i fašistický diktátor Benito Mussolini, jenž ve středomořské zemi svíral otěže moci. Kromě něj bylo přítomno bezmála 50 000 fanoušků. „Druhý poločas: Čs. útok a italský protiútok, skrumáž u naší branky. V páté minutě Plánička venku, skok, pád, vleže chytá míč. (…),“ tak vypadala reportáž Lidových novin o strhujícím měření sil v Římě. Duel se dlouhou dobu vyvíjel ve prospěch hostů, nicméně na gól Puče dokázal odpovědět domácí Orsi. Šlo se do prodloužení, v němž rozjásal přítomné davy Schiavio. Čechoslovákům zbyly oči pro pláč, přestože doma byli záhy považováni za hrdiny.

Zápas bohužel nemalou mírou ovlivnil švédský sudí Eklind, čímž se netajil zahraniční tisk a ani sami aktéři. Kapitán vicemistrů světa se po posledním hvizdu vyjádřil takto: „Jsem spokojen s výkonem mužstva i hrou. Nespokojen se soudcem. Monti není hráč, měl býti vyloučen.“ Poukazoval čerstvý medailista na surovou hru soupeře. Jeho spoluhráč Ženíšek na něj navázal: Všichni jsme učinili, co jsme mohli. Proti soudci těžko bojovat.

| Video: Youtube

Posuňme se o rok později. „Plánička. Nastoupil poprvé po svém těžkém zranění, téměř bez tréninku, a přece pro Slavii znamenal nejenom to, že chytil dvě rány, které by byly hodny toho, aby se proměnily v branky, nejenom to, že dodával mužstvu hostí jistoty, ale také to, že už jen svou přítomností zneklidňoval židenické útočníky tak, že například nikdo neměl odvahu kopat jedenáctimetrovku (penaltu), až teprve Černý po dlouhých rozpacích se zbavil strachu, rozběhl se – a kopl míč do autu,“ referoval tisk 20. května 1935 o brankářově comebacku v utkání s brněnskými Židenicemi. Danou sezonu Pražané zopakovali mistrovský hattrick, který získali již mezi léty 1929-1931.

Fotbalový „rytíř“ začal pomýšlet na konec kariéry okolo ročníku 1937. Nakonec si ale ještě zachytal na MS 1938. Čtvrtfinále proti Brazilcům se mu ovšem stalo osudným. Za vyrovnaného stavu 1:1 si po kontaktu s protihráčem zlomil ruku. Kapitán zbraně nesložil a v bolestech vydržel i prodloužení. Kuriózní pravidlo totiž neumožnovalo střídání a Plánička nemínil oslabit své parťáky na hřišti. Reprezentace ze srdce Evropy sice nerozhodný výsledek udržela, nicméně v opakovaném zápase již na Kanárky nestačila. Fantastický gólman se po zranění do soutěžního kolotoče už nikdy nevrátil.

Očima čísel a trofejí 

Ikona světového formátu odchytala vysoko přes tisícovku utkání, z toho většinu za Slavii. Na reprezentační scéně působila mezi lety 1926 a 1938, v nichž zasáhla do 73 zápasů. Své zemi dělal také kapitána, který působil v roli lídra týmu na dvou mistrovstvích světa, přičemž z roku 1934 si odvezl stříbrný kov. V sešívaném dresu pak dosáhl na sedm mistrovských titulů a probojoval se do finále Středoevropského poháru.

Ve své době byl v evropském měřítku považován za nejlepšího gólmana kontinentu spolu se Španělem Zamorou. Jeho vynikající kariéra mu rovněž vynesla řadu primátů v nejrůznějších anketách. V hlasování Mezinárodní fotbalové federace se Plánička umístil mezi deseti nejlepšími brankáři světa. Byl ověnčen tituly Zasloužilý mistr sportu, Fotbalový rytíř, Cenou dr. Václava Jíry a dostal in memoriam plaketu J. Maddena. Uznání se dočkal i od fanoušků, kteří věrného slávistu umístili na třetí příčku v anketě časopisu Gól s názvem Český fotbalista století.

Československá legenda nezanevřela na fotbal ani dlouho po tom, co pověsila kopačky na hřebík. Mezi tři tyče se opěvovaný sportovec postavil naposledy jako 66letý v kádru někdejších fotbalových internacionálů. Ještě dlouho poté na trávníku vypomáhal trenérům, působil ve výboru své milované Slavie, nebo cestoval s družstvem fotbalových vysloužilců.

Znovu ho bohužel dohnaly zdravotní trable, kvůli nimž musel v roce 1984 podstoupit operaci kyčelního kloubu. S milovanou hrou se tak definitivně rozloučil až v 80 letech. František Plánička se dožil i Sametové revoluce roku 1989, nicméně to už se nacházel ve velmi pokročilém věku. Funkcionáři po něm kupříkladu pojmenovali cenu pro nejlepšího brankáře české ligy. Jedna z největších ikon v historii československé, potažmo české kopané zemřela ve věku úctyhodných 92 let, konkrétně 20. července 1996.