Estadion Nacional, Lima (Peru)
24. května 1964 (328 mrtvých, 500 zraněných)
Při zápase olympijské kvalifikace mezi Peru a Argentinou došlo zřejmě k největší fotbalové tragédii v dějinách. Domácí potřebovali nutně vyhrát, ale před 53 tisíci diváků prohrávali 0:1. Šest minut před koncem vyrovnali, jenže uruguayský rozhodčí gól neuznal. Fanoušci začali běsnit, vtrhli na hřiště a začal chaos. Místní policie navíc dostala nepříliš šťastný nápad zkrotit zuřící dav pomocí slzného plynu, což vedlo k ještě větší panice. Lidé prchající ze stadionu umírali po desítkách, když je dav natlačil na zavřené ocelové rolety u východů. Násilí a rabování se pak přeneslo i do okolních ulic.
Hillsborough Stadium, Sheffield (Anglie)
15. dubna 1989 (97 mrtvých, 766 zraněných)
Při semifinále Anglického poháru mezi Liverpoolem a Nottinghamem osudově selhala policie, která na přeplněný stadion vpustila několik tisíc fanoušků Liverpoolu navíc oproti původnímu plánu. Došlo k tragické tlačenici, která měla skoro stovku obětí. Proč tolik? Sektory anglických stadionů tehdy bývaly kvůli rostoucímu násilí obehnány vysokými ocelovými ploty a leckdy i ostnatým drátem. Na Hillsborough se z toho stala smrtící past – lidé tlačení panikařícím davem neměli jak uniknout.
Přímo na místě zemřelo 94 lidí, další tři později (poslední oběť neštěstí zesnula až 32 let po události na následky nevratného poškození mozku). Několik policejních důstojníků následně skončilo u soudu, nikdo však potrestán nebyl. Jedním z důsledků tragédie bylo zavedení míst k sezení pro všechny diváky na britských stadionech ve dvou nejvyšších soutěžích a zároveň odstranění plotů.
Heysel Stadium, Brusel (Belgie)
29. května 1985 (39 mrtvých, 600 zraněných)
Finále Poháru mistrů mezi Liverpoolem a Juventusem zůstane navždy „dnem, kdy zemřel fotbal“. Asi hodinu před zápasem napadli rozkurážení angličtí hooligans fanoušky z Turína a došlo k brutální bitce. Pořadatelé situaci vůbec nezvládli a navíc se zřítila vetchá zeď, přes kterou se zoufalí Italové snažili přelézt. Na místě zůstaly desítky mrtvých, nejmladší oběti bylo teprve 11 let.
Z dnešního pohledu je těžko pochopitelné, že se zápas i přes tuto tragédii odehrál. Anglické kluby byly posléze na několik let vyloučeny z evropských soutěží a v kolébce fotbalu začal dlouhý, ale nakonec účinný boj s radikálním fotbalovým chuligánstvím.
Oppenheimer Stadium, Orkney (JAR)
13. ledna 1991 (42 mrtvých, neznámý počet zraněných)
Šlo o pouhý přátelák mezi jihoafrickými týmy Kaizer Chiefs a Orlanso Pirates, skončil však katastrofou. Stačil jeden sporný gól a fanoušci obou klubů se začali chovat jako šílenci. Nejprve po sobě začali házet ovoce a plechovky, brzy však přišly na řadu pěsti a také nože. Krvavá bitka vyústila v hromadnou paniku a tlačenici. Zajímavé je, že že deset let později se stejní soupeři utkali v Johannesburgu a znovu to dopadlo špatně – na stadion pro 60 tisíc lidí se prý nacpalo až 120 tisíc fanoušků a 43 z nich následkem davové paniky zemřelo.
