„Měli jsme v týmu hráče třinácti národností. Bylo to složité angažmá, ale obrovská zkušenost,“ říkal Zdeněk Bečka, který v červnu oslavil 50. narozeniny, v rozhovoru pro Deník a Český rozhlas po návratu do Čech.
Lze na téhle situaci najít něco pozitivního?
Ale jo. Hlavně jsem se zdokonalil v angličtině. Fotbalové podmínky jsme tam měli výborné, poznal jsem tam spoustu zajímavých lidí. V týmu hráče 13 národností.
Jak probíhala komunikace? Výhradně v angličtině?
Vůbec ne. Měli jsme tam několik překladatelů. Jeden tlumočil z češtiny do bulharštiny, další pak do angličtiny, ale i do španělštiny a portugalštiny. Z tohoto pohledu to bylo složité angažmá.
Co vy osobně, pronikl jste i do tajů bulharštiny?
Nějaká slovíčka umím, ale spíš ty základní fráze, ale že bych plynule mluvil bulharsky, to vůbec ne. I když je to řeč podobná ruštině, už jsem začínal rozumět.

Jak se vám v Razgradu žilo?
Není to žádné velké město. Přirovnal bych ho velikostí k Rokycanům nebo Domažlicím. Ale bylo to celkem pěkné městečko. Jen celý kraj patřím k těm chudším v Bulharsku, což bylo na některých lidech vidět.
Přitom tam sídlí nejbohatší klub v zemi?
Oni tam žijí buď hodně bohatí, nebo chudí lidé. To je charakteristické pro celé Bulharsko, chybí taková ta střední vrstva.
Jaké bylo v Razgradu vyžití, když jste netrénovali?
(usměje se) Moc se toho tam dělat nedalo. Maximálně jsme s kolegy zajeli do Varny, která byla asi sto kilometrů, a prošli se tam po pláži. Já jsem většinu času trávil v tréninkovém centru, to bylo perfektní. Uchvátilo mě.
Povídejte…
Měli jsme tam osm travnatých hřišť, dvě umělky. Takové zázemí nemá žádný jiný tým v Bulharsku, ale nebojím se říct, že ani v Česku. Možná jen Sparta a Plzeň se tomu malinko přibližují. To je neskutečné, co majitel v takovém malém městečku vybudoval.
Vy jste byl s trenérem Stanislavem Levým předtím i v Albánii. Dají se ta dvě angažmá nějak srovnat?
Nechci Albánii nějak urážet, ale lidi tam byli chudší. Bulharsko přece jen víc žije z cestovního ruchu, jsou tam přímořská města jako Varna a Burgas. Jinak je to země hodně podobná Česku.
A po fotbalové stránce?
Stadiony jsou zhruba podobné. Najdete tam nové stánky, jako teď v Razgradu nebo jsme měli v albánském Korce. Ale v obou zemích jsou i stadiony, kdy máte pocit, že jste se vrátil o dvacet třicet let zpátky.

Máte titul z Albánie i Bulharska, lze porovnat i tohle?
S Ludogorcem to bylo těžší, bulharská liga je kvalitnější. Je tam spousta cizinců, hlavně Brazilců, kteří často bývají rozdílovými hráči.
Jak by vyznělo srovnání bulharské a české ligy?
Přední bulharské týmy – Ludogorec, CSKA i Levski Sofia a Loko Plovdiv, možná i Beroe – by hrály v české lize horní polovinu tabulky.
A co nároky na trenéry ve špičkových klubech, vy jste to předtím zažil i v Plzni?
To je přibližně stejné, vedení obou klubů bere jen vítězství. V Razgradu to bylo ještě znásobené tím, že majitel je obrovsky úspěšný podnikatel. Jeho vůbec nezajímalo, jestli máte nemocné, zraněné. On řekne: Já jsem vám dal peníze a chci úspěch. A když nepřijde, vyhazuje trenéry. Takže teď s odstupem času bych řekl, že v Plzni mají větší trpělivost.
Co se vám s Pavlem Vrbou v Razgradu stalo osudným?
Majitel měl velkou touhu postoupit do Ligy mistrů, což se nám nepovedlo. A od té chvíle bylo jasné, že další zaváhání nás může stát místo. Ale je otázkou, jestli Ludogorec na Ligu mistrů má.
A má?
Když si vezmete, že tam nepostoupily týmy jako Tottenham, Neapol, AS Řím, nebo dokonce Arsenal… Liga mistrů je sen, ale je to jiný level, musíte mít i štěstí, abyste se tam dostali s týmem, jako má Razgrad. Myslím, že Evropská liga je pro něj ideální soutěž.
Platí to samé i pro týmy z české ligy?
Myslím si, že jo. Zvlášť v téhle době pandemie koronaviru. Evropská předkola se hrála většinou na jeden zápas, bylo hrozně těžké uspět.

Co plánujete teď vy osobně?
Odpočinek, věnuju se rodině. Byl jsem v Bulharsku bez ní, jen párkrát za mnou přiletěli. Mám tři syny, nejstarší už s námi nebydlí. Ales těmi menšími si chodím aspoň na chvíli zakopat, zatrénovat. No a čekáme, co bude dál. Věřím tomu, že Pavel Vrba nějaké angažmá brzy bude mít.
Takže plánujete i nadále spojení s Pavlem Vrbou?
Domlouvali jsme se tak, lidsky i trenérsky si rozumíme. Ale samozřejmě by záleželo i na tom, kam by to bylo. Úplně nevylučuju, ani že bych se vydal samostatnou cestou, ale zatím to tak nevypadá. Do konce roku si dám volno, pak to když tak začnu řešit.
A vzhledem k té pandemii koronaviru, chtělo by se vám znovu do ciziny?
Ale jo, je to velká zkušenost.
Zdeněk Bečka
Bývalý fotbalový obránce, v české nejvyšší soutěži odehrál téměř dvě stovky zápasů.
Po skončení aktivní kariéry se vrhl na trenérskou dráhu, vedl dorost Viktorie Plzeň. Později byl asistent Stanislava Levého v Plzni, Zlíně i albánském Skënderbeu Korçë. V dubnu 2017 se stal dočasně hlavním trenérem áčka Viktorie Plzeň, když nahradil odvolaného Romana Pivarníka, kterému dělal asistenta, stejně jako předtím Dušanu Uhrinovi, Miroslavu Koubkovi a Karlu Krejčímu. A později Pavlu Vrbovi, s nímž byl teď i v bulharském Ludogorci Razgrad.