Matěji, jak jste se z pozice krajního beka dokázal dvakrát prosadit?

V podstatě celé utkání jsem mohl hrát hodně nahoře a podporovat útok. Při prvním gólu jsem zavíral prostor na vápně a dorazil do prázdné branky odraženou střelu po zakončení Huňáčka. Trefa na 3:1 byla dost podobná, ale to už mi napadali dva protihráči, takže jsem míč zavěsil pod břevno. V obou případech jsem spíš stál ve správnou chvíli na správném místě.

V dorostu si vás můžeme pamatovat jako stopera. Nedělá vám problém hrát více u lajny?

Stále se adaptuji, každé utkání mi dost pomáhá. Celkově přechod do dospělého fotbalu je složitý. Nemám tolik mohutnou postavu a bránit o hlavu větší chlapy je mnohdy kumšt.

Po pěti kolech máte plný počet bodů a ostatní soupeři vám koukají na záda. Jak to zní?

Skvěle. Upřímně nikdo z nás to nečekal po odchodu několika klíčových hráčů.

Kde vidíte hlavní zásluhy vašeho postavení?

Rozhodně u příchodu nových trenérů. Jsou hodně ambiciózní a snaží se z nás dostat to nejlepší. My máme v béčku skvělou partu a zatím šlape všechno ,jak má.

O víkendu vás čeká duel na hřišti posledního Plzence. Cítíte roli jasného favorita?

Určitě ne, nechceme soupeře pod Radyní podcenit a musíme zůstat nohama pevně na zemi.