A pokud bychom měli najít osobnost, která spojuje Karlovarský a Plzeňský kraj, jež historicky patřily dohromady a rozděleny byly teprve před dvaceti lety, pak je to bezesporu 48letý Pavel Nedvěd.

Jen posuďte sami. Už je to drahně let, co s fotbalem začínal doma ve Skalné, městečku pár kilometrů od Chebu. Právě tam pak vedly ve třinácti letech jeho další kroky, ale dlouho se tam neohřál, po necelém roce se stěhoval do Viktorie Plzeň.

A stěhoval se i fakticky, na byt v Nýřanech si ho vzal uznávaný mládežnický trenér Josef Žaloudek.

Když Pavel Nedvěd před deseti lety v Plzni předával ceny na žákovském Memoriálu Josefa Žaloudka, potvrdil, že to byl jeho druhý táta.

„Když jsem v Plzni studoval stavební průmyslovku, bydlel jsem u něho v Nýřanech. Rodiče věděli, že je Pepa Žaloudek správný chlap. Měl od nich dokonce svolení, že když začnu zlobit a hrozilo by, že sejdu z vytyčené cesty, může mi vrazit i pár facek,“ říkal Pavel Nedvěd pro Deník. „Jsem mu za mnohé vděčný,“ doplnil držitel Zlatého míče z roku 2003.

A to je ten nejlepší důkaz, že Pavel Nedvěd z té cesty nesešel. Z Plzně se přes pražské kluby Duklu a Spartu vydal do svojí zaslíbené země Itálie, kde hrál v Laziu Řím a Juventusu Turín. Tam se usadil a pracuje ve vedení klubu.

Ale to jsou věci notoricky známé, my se pojďme projít na začátek této cesty. Do Skalné, která leží v blízkosti hranic s Německem.

Když se Pavel Nedvěd 30. srpna 1972 rodičům Anně a Václavovi narodil, rozděloval tyto státy ještě ostnatý drát, na hranicích bděli pohraničníci a těžko se dalo předvídat, že se malý klučina jednou vydá do světa.

“Když se člověk prosadí do velkého světa z ničeho, víc si všeho váží,“ říká Pavel Nedvěd. Jako vzpomínku na jeho působení ve Skalné mají na klubovém webu galerii fotografií slavného rodáka z mládežnických let.

Na zdejší škváře dělal ve čtyřech letech Nedvěd první fotbalové krůčky, přivedl ho tatínek. „U nás na vesnici byl fotbal jediný sport, který jsme mohli od mala hrát. Táta také hrával za Skalnou, bral mě na tréninky a my jsme s klukama hráli fotbal na louce nebo na asfaltovém házenkářském hřišti,“ vyprávěl Pavel Nedvěd na webu plzeňské Viktorky a zavzpomínal i na to, jak se do města piva dostal.

Zdroj: Youtube

Zdroj videa: www.fkskalna.cz

„Josef Schveinert, otec mého kamaráda a spoluhráče ze Skalné Radka Schveinerta, se znal s panem Žaloudkem a řekl mu, že ve Skalné je malý fotbalista, který by mohl jednou zajímat Plzeň,“ připomněl Nedvěd jednoho ze svých prvních koučů. Josef Žaloudek pak byl doslova jeho osudovým mužem.

Ale zpátky do Skalné.

Už jen to, že se tehdy hrálo na škvárovém hřišti, je pro dnešní začínající fotbalisty nepředstavitelné, na každé vesnici mají travnatý pažit. „A my hráli i na asfaltu. A ta spotřeba míčů, když jsme tam kopali,“ usmíval se při vzpomínkách na začátky ve Skalné jeho tehdejší parťák Tomáš Pěček.

Od mládí vynikal Pavel Nedvěd skvělou fyzickou kondicí a tvrdou střelou. Jeho velkou devizou byla i sportovní všestrannost, vedle fotbalu lezl po stromech, v zimě si zahrál i hokej.

Na dnes už bývalého fotbalistu ve Skalné dodnes rádi vzpomínají, jsou na něj dostatečně pyšní.

A co teprve, když před třemi lety znovu oblékl jejich dres. I když to nebylo tak úplně. Skalná výjimečně nastoupila v černobílé kombinaci Juventusu, jinak tento tým hraje v červenobílých dresech.

„V roce 2009 jsem v podobném dresu nastoupil ke svému poslednímu utkání. Jsem na tyto barvy zvyklý,“ usmíval se Nedvěd, který je čestným občanem města i Karlovarského kraje.

Netradiční bylo i to, že se na zeleném pažitu potkal v soutěžním zápase se synem Pavlem.

To s bývalým spoluhráčem z mládí Tomášem Pěčkem toho nahrál dost. „Spolu jsme ve Skalné vyrostli a já jsem moc rád, že jsme si mohli zase spolu zahrát. Na druhou stranu mě mrzí, že druhý z té naší fotbalové party Jirka Schveiner se na tréninku před zápasem zranil a nemohl nastoupit. S Jirkou jsme chodili na základku od první třídy,“ vzpomínal tehdy Nedvěd.

Panečku, to byl v červnu 2008 poprask, do Skalné zamířily na utkání s béčkem Královského Poříčí všechny možné televizní štáby, kolem hřiště se tísnilo dva a půl tisíce diváků. Takový zájem o utkání I. B třídy dlouho nikde nebyl. Běžně jich tady chodilo tak kolem stovky.

Porážce 1:4 ale ani hvězdný fotbalista nezabránil. Jenže o výsledek tehdy snad ani tolik nešlo.

Na podpis nebo fotku se stála dlouhá fronta a místní žáčci svému hvězdnému předchůdci dokonce složili pokřik, že je jejich vzorem.

„Bylo to hezké,“ říkal pak Pavel Nedvěd, který se v další sezoně na podzim ještě jednou vrátil, ale to bylo při zápase venku, při vítězství 4:1 v Lomnici dokonce i nahrál synovi na gól.

Od té doby už sem zase jezdí jen na návštěvy za rodinou. Tedy pokud mu to dovolí povinnosti v turínském Juventusu.

A jak se daří FK Skalná, jak se tehdejší Tatran dnes jmenuje?

Momentálně hraje I. A třídu Karlovarského kraje spolu s béčkem Mariánských Lázní nebo Hvězdou Cheb, která byla za dob Nedvědova mládí prvoligová.

V přerušené soutěži je po osmi kolech na čtvrtém místě. A pořád za ni ještě nastupuje Tomáš Pěček, ano, ten spoluhráč hvězdného fotbalisty z mládí.

Nejlepšími střelci jsou s pěti góly zkušený František Novák, který hrával i ve Františkových Lázních, Chebu či sousedním Německu, a teprve 17letý Lukáš Makovec. Jeho otec Jan je hrajícím koučem týmu, který patří k nejofenzivnějším v soutěži, drží průměr tří vstřelených gólů na zápas.

I když tvrzení, že se tady hraje, berte trochu s nadsázkou…

Stejně jako všude v nižších soutěžích se i tady fotbalový život zastavil. A tak se Skalná vrhla alespoň do úpravy útulného fotbalového stadionku. Na podzim se na hřišti pracovalo, klubovna i kabiny se oděly do nového kabátu.

Zkrátka podle Nedvědova životního motta: „Když už něco děláš, dělej to pořádně!“

A teď už ve Skalné jen doufají, že se nové prostory brzy zase zaplní fotbalisty všech věkových kategorií. V klubu dbají i na mládež, v krajském přeboru mají starší i mladší žáky, v okrese působí přípravky.