VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rychlík z Hoštic rozdává radost v dresu Viktorie

Plzeň – Fotbalista Milan Petržela pracoval v otcově dílně i na poště a málem skončil s fotbalem. Dnes je miláčkem plzeňského publika.

5.11.2010
SDÍLEJ:

Milan PetrželaFoto: FCV/J. Pech

Kvůli své subtilní postavě se nemohl Milan Petržela ve vrcholovém fotbale dlouho prosadit. To ho otrávilo natolik, že na kožený míč na nějaký čas dokonce zanevřel a trucoval.

Naštěstí se našli dva lidé, jeho otec a trenér Josef Mazura, kteří ho pro fotbal zachránili. A dobře udělali.

Sedmadvacetiletý rychlík z Viktorie Plzeň patří k oporám lídra Gambrinus ligy a na svém postu pravého záložníka k nejlepším fotbalistům v české lize.

Dravé úniky po stranách hřiště a vítězné souboje jeden na jednoho z něj udělali fotbalistu, na jehož hru se každý fanoušek na stadionu ve Štruncových sadech těší.

A když v posledních kolech protrhl střeleckou smůlu a začal soupeřům sázet jeden gól za druhým, nebylo na tribunách diváka, který by to ´Milánkovi´ nepřál.

Pocházíte z jižní Moravy, kde jste se učil i fotbalové abecedě. V kterých klubech?

Už jako žáček jsem toho prošel dost, stihl jsem si zahrát za čtyři kluby. Začínal jsem u nás doma v Hošticích-Herolticích, kde byl trenérem můj taťka. Potom jsem šel do Vyškova, odtud do Drnovic a nakonec do Zemanu Brno. V Brně jsem hrál i za mladší dorost a ve starším dorostu jsem se vrátil do Drnovic.

V Drnovicích jste si poprvé zahrál i za dospělé. Vzpomenete si na to?

Určitě, protože to bylo dost komplikované a hlavně to nebylo hned, když jsem vyšel z dorostu, ale až o rok později.

Můžete to více přiblížit?

Měl jsem jít do béčka mužů, kteří hráli divizi, ale trenér mě nechtěl. Zdůvodnil to tím, že jsem malý a slabý. Byl jsem také na zkoušce v druholigové Jihlavě, ale dopadl jsem vlastně stejně, po fotbalové stránce jsem se jim líbil, ale opět se jim nezamlouvala malá výška a subtilní postava.

Jak jste situaci řešil?

Hrozně jsem se tenkrát naštval a na fotbal úplně zanevřel. Řekl jsem si, že když mě nikde nechtějí, že se na to můžu vykašlat a budu hrát u nás na dědině s klukama třetí třídu. A začal jsem pracovat u taťky v zámečnické dílně. Každý den pěkně od šesti ráno do čtyř odpoledne. A za rok jsem šel na vojnu jako řadový voják.

Kdo vás nakonec pro fotbal zachránil?

Taťkovým spolužákem byl Josef Mazura, který tehdy vedl Drnovice, jež mezitím spadly do třetí ligy. Taťka si u něho poplakal a požádal ho o pomoc. V té době jsem už byl na vojně ve Vyškově, kde jsem pracoval na poště.

Jak to tenkrát dopadlo?

Trenér Mazura za mnou přijel k nám domů. A docela drsně mně sdělil, ať se okamžitě proberu a vrátím se k fotbalu. Držel mě pod krkem a říkal cosi o tom, že takový fotbalista by měl hrát ligu. Probral mě dokonale, přestal jsem trucovat a začal jsem trénovat a hrát za Drnovice. Trenér Mazura to domluvil s vojáky, pracoval jsem dál v kasárnách ve Vyškově na poště a odpoledne jsem jezdil na trénink do Drnovic.

Nebýt vašeho otce a trenéra Mazury přišel český fotbal o jeden velký talent a vy byste si první ligu nikdy nezahrál. Je to tak?

Na sto procent. Však jim také za to nepřestanu být nikdy dost vděčný. A moc jim za to děkuji.

V Drnovicích jste se po postupu do druhé ligy ale moc neohřál, brzy na podzim si vás vyhlédl prvoligový Synot, dnešní Slovácko…

V Drnovicích jsem odehrál asi pět zápasů ve druhé lize a přestoupil jsem do Synotu. Moc rád na tři sezony v Synotu vzpomínám, byla tam výborná parta a dobří fotbalisté, například Nezmar, Polách, Rajnoch, Meduna, Němčický, Drobisz a další. Hlavně pod trenérem Karlem Jarolímem se nám dařilo.

Vybavíte si váš první start v lize?

Na to se nedá zapomenout. Bylo to v Praze na Spartě, prohráli jsme 1:3, a já dal na Letné zároveň svůj premiérový prvoligový gól.

Vaším dalším klubem byla právě Sparta. Myslíte si, že vám k angažmá na Letné pomohl právě ten první zápas?

Je to možné, mohlo to k tomu přispět. Sparta mě koupila po roce a půl v Synotu a nechala mě tam dál na hostování. Do Sparty jsem potom přišel v létě 2006, ale do přípravy jsem se vůbec nezapojil a odešel na hostování do Jablonce.

Po půl roce v Jablonci o vás projevila zájem Plzeň. Pod trenérem Levým jste absolvoval celou zimní přípravu, ale kvůli administrativní chybě jste se musel vrátit do Jablonce. Jak to tehdy vlastně bylo?

Trenér Levý mě znal ze Slovácka a vzal si mě potom i do Plzně. Prodělal jsem pod ním tvrdou zimní přípravu, dařilo se mi a líbilo se mi tu. Moc jsem se těšil na první zápas v dresu Viktorie, jenže přišla nečekaná zpráva, že v Plzni nebudu moci hrát. Byl by to po Spartě a Jablonci během půl roku už můj třetí klub a to řády nepřipouštějí.

Jak vám bylo, když jste se tu zprávu dozvěděl?

Hrozně. Když jsem jel autem do Jablonce, celou cestu jsem lítostí probrečel. Vzpomínám si, že jsme si telefonovali s Davidem Limberským a brečeli jsme oba.

Z Jablonce si vás stáhla Sparta a vy jste prožil rok na Letné. Jak na dobu v rudém dresu vzpomínáte?

Začátek byl dobrý, odtrénoval jsem pod trenérem Bílkem letní přípravu, v přípravě jsem střílel góly a všechno nasvědčovalo tomu, že bych mohl hrát. Jenže jsem si těsně před ligou zlomil zánártní kůstku a bylo po nadějích. Podzim jsem potom celý promarodil.

Přes zimu jste se dal dohromady, jenže ani na jaře jste šanci nedostal. Zahrál jste si vůbec v dresu Sparty ligový zápas?

Jen jednou, dostal jsem se na hřiště asi jen na deset minut v Ostravě proti Baníku. A také jsem odehrál i jeden zápas v Poháru UEFA proti týmu FC Curych.

V létě 2008 vás znovu zlákala Viktoria, tentokrát všechno proběhlo v pořádku. Těšil jste se do Plzně?

Moc. Ještě jsem volal manažerovi, aby udělal všechno pro to, abych se do Plzně dostal. Hodně jsem se o tom bavil i s generálním manažerem Viktorie Adolfem Šádkem, který mi říkal, že do Plzně přijdou i další kvalitní fotbalisté.

S vámi přišli Pavel Horváth, Jan Rezek, Daniel Kolář či David Limberský. Tušil jste už tenkrát, že se v Plzni rodí úspěšné mužstvo?

Ano, do Plzně tehdy přišla hráčská kvalita. Začátek pod trenérem Šilhavým nám sice nevyšel, ale po příchodu trenéra Vrby se to začalo obracet a výkony mužstva šly nahoru.

Setkání v Plzni s trenérem Vrbou nebylo ve vaší kariéře první. Vedl vás už v roce 2003 na MS do 20 let, kde jste byl s dalšími plzeňskými fotbalisty Petrem Knakalem, Davidem Limberským, Petrem Šímou a Václavem Procházkou. Co jste příchodu trenéra Vrby říkal?

Věděl jsem, že je zastáncem útočného pojetí a to je styl hry, který mi vyhovuje. Ale měl jsem z jeho příchodu také trochu i obavy.

Můžete prozradit proč?

Malinko jsme ho s Davidem Limberským zlobili na mistrovství světa do 20 let. Bydleli jsme tam v hotelu, který měl na střeše bazén. Koupání mezi dvěma tréninky jsme měli zakázané, ale nedalo nám to a vykoupali jsme se. Trenér Vrba nás samozřejmě načapal a bylo zle. Když jsme se dozvěděli, že má přijít do Plzně, tak jsme si na příhodu s bazénem okamžitě vzpomněli. Všechno ale dobře dopadlo.

Ve Viktorii jste se od svého příchodu prosadil do základní sestavy. Na soupeře platíte rychlostí, vyhráváte osobní souboje. Dlouho jste se však trápil v koncovce a všichni vám neproměňování šancí předhazovali. Jak jste to snášel?

Hodně těžko. Slyšel jsem to ze všech stran, jakmile jsem někoho potkal, hned jsem to měl na talíři. Už mě to pak strašně štvalo, až jsem z toho supěl, když mně to někdo připomněl. Vždyť já nejlíp věděl, že to je špatně, a trápil jsem se kvůli tomu. O to více jsem teď rád, že se mi začalo střelecky dařit a že jsem tak těm, kdo mi to neustále připomínali, zavřel ústa.

Viktoria vede s náskokem ligu, každý vás ze všech stran chválí. To vytváří na mužstvo i velký mediální tlak. Jak ho v kabině snášíte?

Já osobně příliš rozhovory v médiích nevyhledávám. Na druhou stranu chápu, že jsme první a je nutné v nich občas promluvit. Tlak snášíme dobře, máme natolik zkušené mužstvo, abychom se s tím dokázali vypořádat. Soustředíme se na své výkony na hřišti. Daří se nám, fotbal nás baví a užíváme si to.

Rodinu a přítelkyni máte na Moravě, jak často se domů dostanete?

Každý týden. Jakmile máme volno, ujíždím na Moravu.

Jste vyučený automechanik, dokázal byste si opravit auto?

Auto asi ne, ale vyměnit kolo, to bych svedl.

Vaše rodina za vámi jezdí skoro na každý zápas. V sobotu v Ostravě ale pro čtyři žluté karty nenastoupíte. Nepřekazil jste příbuzným výlet?

To víte, že překazil. Však jsem také dostal pořádně vynadáno. Oni totiž ještě na Bazalech nikdy nebyli a moc se tam těšili.

Milan PetrželaNarozen: 19. června ve Vyškově. Výška: 175 cm. Váha: 65 kg. Liga: 174 startů/17 gólů. Reprezentace: 1 start. Ligová kariéra: Slovácko (2003–2006). Jablonec (2006–2007). Sparta Praha (2007–2008). FC Viktoria Plzeň (2008 – dosud).

Čtěte také: Jitka Křivánková: Když je mi smutno, hned žhavím drát

Autor: Václav Vacek

5.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

PŘÍMO V PROSTORÁCH Probační a mediační služby Rokycany její vedoucí Zdeňka Blažková zodpovídala dotazy studentů Gymnázia a Střední odborné školy Rokycany.

Gymnazisté se vydali za odborníky z mediační služby

Roman Hubník.

Hubník: Škoda první půle

Karolína Kapounová půjde poprvé k volební urně

Příkosice – V červnu bylo Karolíně Kapounové z Příkosic osmnáct let. Letos poprvé půjde k volbám. Osud republiky jí není lhostejný.

Desetičlenná komise velela Mýtu

Mýto - Bezmála dvanáct set oprávněných obyvatel mohlo odevzdat svůj hlas v Mýtě.

Raková jede do Mýta, Radnice do Strašic

Rokycansko – Fotbalisté se posunuli do podzimního finiše.

Nemocnice hledá šéfa představenstva

Rokycany – Rada Plzeňského kraje schválila vypsání výběrového řízení na obsazení předsedy představenstva společnosti Rokycanská nemocnice, a. s.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení