„Atmosféra byla fantastická. Běžně tohle nezažíváme, přišlo desetkrát víc lidí než na divizní zápas,“ pochvaloval si civilním povolání učitel ze základní školy v Dýšině a mrkl na svoje žáčky, kteří ho sledovali při utkání i následném rozhovoru s novináři. „Pár kluků se přišlo podívat, takže zápas ještě ve škole rozebereme,“ ukázal na ně.

Můžete gól do sítě označit za životní?
Zatím rozhodně. Těším se, až se něj podívám. Doufám, že je to někde nahrané (úsměv).

Tohle je zápas, na který asi budete dlouho vzpomínat…
Je mi 27 let, v Rokycanech už asi dohraju svoji kariéru. Rozhodně jsem nečekal, že sem jednou přijede prvoligový mančaft. Ale při losu jsme si přáli nejsilnějšího možného soupeře a to byl zrovna Liberec.

Fotogalerie: OBRAZEM: Divizní Rokycany bojovaly s prvoligovým Libercem, podívejte se

Ještě se vrátím k vašemu gólu. Měl jste hned jasno, jak budete zakončovat?
Musím říct, že jsem měl trochu zatmění. Dostali jsme do brejku a jestli mě něco zdobí, tak je to rychlost. Zkusil jsem tedy pláchnout a podařilo se. Koukl jsem se do vápna, kde sice nějaká nabídka spoluhráčů byla, ale já si řekl, že gólman nejspíš udělá úkrok ven a tak jsem zkusil zakončit na přední tyč. A povedlo, obrovská euforie.

Moderátor utkání několikrát zmínil, že vás to bude stát něco do klubové kasy, můžete být konkrétnější?
Musím se přiznat, že sám ani nevím, kolik bylo vypsáno. Asi to bude mastné.

Předpokládám, že ale rád zaplatíte?
Jo, když na to bude můj učitelský plat stačit… Ale teď nám slibují zvýšení (úsměv).

Rokycany momentálně vedou divizní skupinu A. Může vás tenhle zápas i přes porážku ještě víc nakopnout?
Doufám, že ano. I když jsme na jednu stranu možná trochu spadli z hrušky. Máme za sebou sérii vítězství, potřebovali jsme neúspěch. Ale hlavně nám to ukázalo, na čem je potřeba zapracovat. Rozhodně jsou to zkušenosti k nezaplacení, které by nás měly posunout dál.