Novodobá továrna na sny. Z michelské dílny vyjíždějí klenoty, které budí respekt

Josef Mikuda by si už pár let mohl užívat zaslouženého důchodu, místo toho mne ale provází garáží a dílnou michelské firmy Classic Auto, kde stále pracuje a dohlíží na zakázky. Společnost totiž renovuje a servisuje právě klasická auta, která jsou auty venkoncem „řidičskými“, jak se dnes označují vozy, jež slibují především požitek z řízení.

„Ale pozor,“ říká se zdviženým prstem Josef Mikuda, sám majitel několika dvoustopých i jednostopých veteránů, „ten požitek si za volantem musíte dost odpracovat, s čímž mají noví majitelé někdy zpočátku potíže – auta mívají jen výjimečně posilovač brzd nebo řízení, brzdy bývají bubnové, tedy slabší, řidič si musí zvyknout i na manuální řazení s meziplynem, což u novějších aut už není, nemluvě o automatech.“

Další záchrana legendy před šrotací. Z „asynchronu“ bude výstavní exponát

Prohlížím si krásná nablýskaná porsche, roadster MG nebo Austin Healey, ale jsou tu také odstrojené a prorezivělé karoserie, vedle rozebrané motory, převodovky a nápravy, s nimiž by si běžný motorista nevěděl rady a spíš by je považoval za šrot. Přesto i tenhle šrot někdo koupil za stovky tisíc a svěřil ho renovátorské dílně v Michli se solidním renomé – aby z něj znovu vytvořila klenot, který se bude co nejvíce blížit originálu. Do nejmenších podrobností, i v detailech a věcech, které „nejsou vidět“. Tady začíná dobrodružství znovuzrození, které může trvat několik let a zákazníka stát víc, než by dal za novou prémiovou limuzínu. Tu už ale zpravidla má…

Čas nejpřirozenějšího motorismu

„Pořád je to spíš hobby,“ říká majitel firmy Petr Fiala. „Byznys by to byl, kdyby renovační prostory byly pětinásobné a my se specializovali třeba na jeden typ vozu. Ale mě živí něco jiného.“ Auta měl rád odmalička, klasické angličáky, krásný Jaguar E-Type… „Asi před dvaceti lety jsem pak viděl skutečné ,éčko‘ na nějakém srazu a chytlo mě to… Vždycky se mi líbily mechanické věci, vlastně opak toho, co mě živí, tedy počítačů, věcí digitálních. Navíc 60. léta byla ještě zlatou érou nejen filmu a muziky, ale i automobilismu. Dělala se krásná auta, silné motory s karburátory a s úžasným zvukem. Byl to čas… jak to říct… nejpřirozenějšího motorismu! Pak už přišly normy na exhalace, ropná krize…“

Největším trhem pro odbyt osobitých evropských automobilů byla pochopitelně Amerika. Třeba produkce dnes již ikonického „éčka“ Jaguaru šla podle slov Petra Fialy z 80 procent do zámoří. „My začali na anglických autech – MG, Austin Healey, Triumph – na nich jsme se naučili renovaci," vrací se k začátkům majitel firmy.

„Pak jsme pracovali i na jaguarech, postupně jsme se rozkročili. Pořád se učíme, moc nás to baví, renovujeme starší Porsche 911, což třeba před deseti lety byly velmi žádané vozy. Dost aut se přiváží právě z Ameriky, ale ta mívají specifické úpravy, které my zase vracíme k původní evropské podobě. Sami zákazníci, ale i my pro ně, auta vozí i z různých koutů Evropy. Relativně hodně jich je v Německu, už vzácněji se něco přiveze třeba ze Skandinávie."

Desítky traktorů a samohybů se setkaly v Drahobuzi. Přijely i skutečné legendy

Na otázku, jaká historická auta jsou investičně zajímavá či dokonce jistá, Petr Fiala odpoví obecněji: „Patrně můžete vsadit na jakékoli ferrari ze zlaté éry – tahle auta jednu dobu dokonce během pár měsíců vylétla vzhůru a jejich cena rozhodně neklesá. Ale obecně se dá říci, že trvalou hodnotu, chcete-li cenu, dělá malosériovost, výjimečnost motoru, původnost. Při renovaci se na určité prvky musí dát pozor, jestliže má být investiční stránka jistá." Petr Fiala zdůrazňuje, že firma provádí špičkové renovace podle originálního „rodného listu" vozu.

„Rodný list lze sehnat u výrobce a je v něm, včetně původní barvy, uvedeno všechno. Dodržet všechno podle tohoto listu není snadné, ale pak je historická cena jistá." Řada cenných historických aut už je znehodnocena někdejšími majiteli a v renovační dílně vracejí vozům jejich kvalitu. „Také se občas stane, že zákazník je trochu zklamán řízením a jízdními vlastnostmi a chce auto vylepšit posilovačem řízení, brzd, chce kotoučovky… Tehdy musíme odmítnout – v tomto je náš přístup puristický, tenhle tuning neděláme."

„Někdy se zdáme některému zájemci drazí, a tak si koupí pěkného roadstera v Německu za menší peníze," říká Josef Mikuda. „A pak přijede k nám, že to přestalo brzdit, jezdit, teče z toho olej, brzdovka… A ukáže se, že koupil jen vyleštěného a zpojízdněného adepta na celkovou renovaci. My ji ovšem musíme udělat od základů, což je zase dražší, než kdyby na nás dal už na začátku."

Na starší auto musíte postaru

Důkladné renovace cenných autoveteránů jsou náročnější než stavby replik. Drahé jsou nejen původní náhradní díly, které se shánějí přes internet prakticky po celém světě (aby se našly v Albánii…), ale hlavně práce a vrcholný dílenský um a řemeslo. „Potřebujete špičkové motoráře, klempíře, čalouníky, lakýrníky…, které si musíte hýčkat," říká Petr Fiala. „Není moc lidí, kteří tyhle věci umějí na úrovni, kterou požadujeme. Proto se také vyplatí renovovat auta, u kterých máte jistotu, že tu hodnotu mají. Celková renovace – to je klidně 2500 hodin práce a i dost přes milion korun."

Renovátoři v dílně často čelí technologickým i technickým problémům, někdy dlouhé hodiny jen vymýšlejí řešení. Jindy jsou problémy se sháněním dílů, které provází takřka detektivní stopování. „A pak konečně přijde originální kliková hřídel na mercedes z roku šedesát pět a motorář na rentgenu zjistí, že má prasklinu a je nepoužitelná. Takže znovu a lépe…" uvádí ilustrativní příklad Josef Mikuda.

Klymčiw se vrací na Dakar. Je přihlášený s historickým vozem Škoda 130 LR

Ale konec dobrý, všechno dobré. Ačkoli… I když je už všechno v laku a mistr dílny konečně odloží vrtačku s leštícím kotoučem, ještě zbývá poslední fáze: „Než se předá zákazníkovi, je auto potřeba rozjezdit," připomíná Petr Fiala. „Je žádoucí najet aspoň 500 kilometrů, během nichž se ještě leccos dolaďuje, kontroluje se, jestli někde něco neuniká, dotáhne se případně nějaký povolený šroubek…" A pak už je třeba doufat v zákazníkův cit pro klasickou techniku a mechaniku, jež by měl osvědčit při řízení a řazení s meziplynem, v ohledech vůči motoru – ať už na jeho dostatečné zahřátí před svižnější jízdou, nebo naopak – aby předešel „uvaření" v kopci za horkého počasí. Kontrola oleje a vody by měla být samozřejmostí, ale… „Není," glosuje s úsměvem Josef Mikuda. „Známe i nechtěné pokusy jezdit bez oleje."

„Je fakt, že jde pořád o starší auta a ne každý si hned uvědomuje, že je nutné se o ně i starat podle doby, v níž vznikla," podotýká Petr Fiala. „Tehdy se prostě na vás nerozsvítila žádná kontrolka nebo zpráva o nedostatku oleje či opotřebených brzdách. Museli jste prostě na svoje auto víc myslet, aby vám dobře sloužilo. Ale i v tomhle vycházíme našim zákazníkům vstříc – každoročně děláme jarní prohlídky, aby měli bezpečnou sezonu. Je to i jakýsi způsob technické osvěty a pro nás koneckonců i další peníze na financování dílny."

Autoveteráni jsou tedy vedle nemovitostí nebo umění dalším investičním fenoménem, byť ve srovnání s ceněnými (a nejcennějšími) výtvarnými díly se ceny v této oblasti pohybují o řád níže. Nejcennější světové skvosty atakují miliardu korun, ale v téhle virtuální garáži automobilové historie je spousta pozoruhodných kousků, které si drží svou víc než solidní cenu. „Pokud na srazu nebo na veteránské setinové rallye (viz box) uvidíte originální Porsche Carrera RS ze 70. let, můžete si být jistý, že majitel nemá hluboko do kapsy. To je auto za milion eur," dodává Petr Fiala.