O Žlutěnce. Kapitola 12: Koupání

Seznámení s dětmi

Ptáčata se několikrát otřepala. Hvězdičce a Fialence to šlo. Byly suché hned. Avšak Nejstaršímu ne a ne se podařit setřepat všechnu vodu. Na strom se jim také hned nechtělo, zvláště když se na zahradě objevily děti a začaly nožkama brouzdat v kaluži.

Ptáčata na děti začala volat a létat kolem nich: „Podívejte, my už umíme létat a v kaluži jsme se také čachtali! Prý pro nás míváte něco dobrého? Máte, máte?“ Děti na ptáčky začaly mávat, pak holčička odběhla a po chvíli přišla se sáčkem v ruce. Nejstarší přeletěl těsně nad ní a zvolal: „Máš i pro mě?“

O Žlutěnce. Kapitola 11: První let

„Pro mě taky?“ zavolala Fialenka a sedla si do trávy kousek od holčičky. Děti, když uviděly, jak Fialka sedí v trávě, začaly vytahovat něco ze sáčku a házet na trávu. „Do mě se nestrefuj, házej to kousek vedle,“ radila malá sýkorka. Pak sezobla, co děti hodily na trávu.

„Je to dobré, je to moc, moc dobré. Jsou to nějaká semínka.“ „Já chci také!“ volal Nejstarší a přiletěl do trávy na baštu. „Poleťte všichni, je toho spousta!“ Celá sýkorčí rodinka se pustila do semínek. Chlapeček začal radostí cupkat nožkama, pak vyběhl psík z domu a ptačí rodinku vyplašil.

Všichni ihned vylétli na strom. Z větve pozorovali, co bude. Psík chvíli očuchával místo, kde ptáci zobali, pak odběhl k dětem. „Já tam ještě poletím!“ zvolal Nejstarší a hned odletěl dolů. „Poleť nazpět, ihned domů!“ volal na něj táta Modráček, ale Nejstarší byl rychlý, už seděl v trávě a zobal a zobal.

Zoufalé pípání o pomoc

Pes seděl u nohy holčičky, která psa držela za obojek. Do trávy slétl i Modráček: „Řekl jsem domů! Není to bezpečné! Domů!“ Vtom se psík vyškubl a hned za ptáčky. Modráček okamžitě instinktivně vzlétl, avšak Nejstaršího zachytil psík packou a začal ho očuchávat.

Packou přidržoval ptačí křídlo u země v trávě tak, že ptáček nemohl vzlétnout. Nejstarší začal křičet: „Tatí, mámí, pomoc, pomoc!“ Odlétající Modráček otočil hlavu, co se děje a ihned se vracel nazpět, aby psíka odlákal.

Speciál Deníku: Pište pohádky

To už ze stromu na pomoc vylétala Žlutěnka. Viděla, jak psík dvakrát ptáčeti olíznul hlavičku a podíval se na děti. Holčička rychle přiběhla ke psu a vzala mu ptáčka. Držela ho opatrně v rukou a tekly jí z očí slzy. Začala mu foukat na křidélko a hladit ho. Holčička plakala, jak nejstarší stále pípal o pomoc. Kapky slz stékaly ptáčeti do zobáčku.

Žlutěnka nalítla nad hlavu holčičky a drápky nohou lehce zachytila za její vlasy. Ta sebou škubla, jak jí vlásky zatahaly, rozevřela dlaně, a ptáče ihned vyletělo ven z rukou. „Děkuji, mami!“ zvolal Nejstarší a letěl do hnízda. Modráček nalétl na psa a klovnul ho do zadku: „Máš nás chránit, ne ubližovat!“ zavolal na něj.

Video: I dnes se na krmítku hoduje. Tentokrát přiletí na průzkum také nádherný strakapoud

Oba rodiče se vrátili do hnízda. „A dnes již strom žádné z vás neopustí!“ zvolal nahněvaný Modráček. „Taková neposlušnost!“ zlobila se Žlutěnka. „Tak jaképak to bylo?“ ptali se sourozenci. „Slané…“ odpověděl Nejstarší.

Autor: Ludmila Sýkorová