Zlatou medaili už stihl Petr Šulan ukázat v extraligové Škodovce, když na otočku zavítal do Plzně, aby se pak znovu ponořil do hokejového šílení. Přijetí premiérem, předtím bouřlivé křepčení střídavě ve sprškách piva a šampaňského na pódiu před fanoušky na zaplněném Staroměstském náměstí. A hlavně erupce euforie v nedělním večeru, kdy čeští bohatýři v pražské O2 aréně urvali titul mistrů světa.
Šulan je součástí zlaté party, byť v méně viditelné části týmu šampionů jako jeden z kustodů. Mimo jiné brousil brusle, pral dresy, spravoval výstroj, připravoval pití a při masážích hráčů byl i jejich zpovědníkem.
„Obrovský zážitek, něco nepopsatelného,“ shrnuje bouřlivé momenty uplynulých dní dvaačtyřicetiletý borec, někdejší hokejový a hokejbalový gólman.
close
info
Zdroj: archiv
zoom_in
Petr Šulan po vítězném finále se zlatou medailí.
Konečně z hokejbalu zná, jaké to je stát se světovým šampionem. Šulanovi se to povedlo v roce 2009 zrovna doma v Plzni. Roli brankáře pak zaměnil za práci kustoda a vedle hokejové Škodovky se od roku 2019 stará i o národní tým. Doma tak má bronz z před dvou let z Finska a teď k tomu přidal světové zlato.
Jak si senzační úspěch hokejové reprezentace užíváte?
Je to samozřejmě trošku jiné, když vyhraješ jako hráč nebo jako člen realizačního týmu. Pro nás kustody je to ještě o něco složitější, protože máme určitou zodpovědnost a po šampionátu dost práce. Program v O2 aréně běží dál, chystají se tu koncerty, takže jsme museli začít balit už v pondělí ráno. A bylo třeba máknout, protože jsme chtěli být u oslav na Staroměstském náměstí. Ale jsme vděční, že jsme to mohli zažít, oslava na Staromáku byla parádní. Zatím asi nejvíc, co jsem v hokeji zažil. Neuvěřitelně krásná, zlatá tečka.
I vy jste jako hráč, gólman hokejbalové reprezentace, před lety slavil zisk světového titulu. Ví se o tom v hokejovém národním týmu?
Někteří hráči to asi vědí, ale v kabině jsem to nevytahoval. Tehdy jsem měl na titulu asi větší zásluhu, ale nějaký podíl na úspěchu cítíme i nyní jako členové realizačního týmu. A že v něm je řádná plzeňská stopa, kromě mě ještě kustod Zdeněk Šmíd a fyzioterapeut Adam Havel. Věci v hale máme téměř uklizené, tak si to začneme užívat ještě víc a dáme si nějaké pivko s týmem. Byť už tam asi všichni hráči nebudou. Třeba Pavel Zacha odletěl hned v úterý zpět do Ameriky.
Když se ještě vrátíme k finálovému dni, bylo něco jinak? Byli hráči tišší nebo naopak hlasitější než obvykle?
Myslím, že to bylo stejné, jako před každým jiným utkáním na šampionátu. Kluci byli soustředění, k finále přistoupili nažhavení a maximálně koncentrovaní.
close
info
Zdroj: archiv
zoom_in
Kustodi (zleva) Zdeněk Šmíd, Petr Šulan a Oldřich Kopecký.
Finálový duel se Švýcary byl dlouho na vážkách. K zisku zlata posunula český tým až parádní trefa Davida Pastrňáka v závěrečné třetině, jenže dál to byly ještě nervy. Kdy jste uvěřil, že titul zůstane doma?
Jestliže moji kolegové byli víc nervózní před čtvrtfinále a semifinále, tak mě to postihlo právě ve finále. Uvěřil jsem tak až po druhém gólu do prázdné švýcarské brány. Na čas jsem nekoukal, takže jsem ani nevěděl, kolik je do konce. Ale všichni na střídačce se začali radovat, začalo se skákat a já si uvědomil, že je to blízko. A pak nastala obrovská euforie. Radost a úleva.
Pro vás to v roli kustoda bylo páté mistrovství světa. V čem byl český tým jiný než reprezentační výběry na minulých šampionátech?
Myslím, že rozhodujícím faktorem bylo, že jsme hráli doma a fanoušci byli naším šestým hráčem na ledě. Kluci to vzali fakt zodpovědně, nikdo nechtěl udělat ostudu. To bylo jiné oproti předešlým šampionátům. Na Slovensku v roce 2019 byla atmosféra také famózní, ale doma to bylo ještě lepší.
Prozraďte něco ze zákulisí. Kdo z týmu byl třeba největší pedant na vás kustody?
To nebyl nikdo z hráčů, ale trenér Radim Rulík. Ten byl opravdu pečlivý, dokonalý detailista, který chtěl, aby vše bylo jak má být, jak si to přál. Pochopitelně i hráči měli nějaké požadavky a my jsme se každému snažili vyjít vstříc.
A kdo z mužstva byl největší šoumen, který se staral o dobrou náladu?
Asi brankář Petr Mrázek, ten dělal atmosféru v kabině a zhostil se toho výborně.
Jaká hudba zněla v šatně českého celku?
Taková všehochuť. Ale to je spíš otázka na hráče, kteří se o výběr hudby starali.
Bylo něco, co muselo být v kabině před zápasem vždy připravené třeba pro štěstí?
Klukům jsme tam vždy nachystali malé čokoládky, ale ne pro štěstí.
Kam si doma pověsíte zlatou medaili?
Když jsem se teď objevil na skok doma, tak mi manželka říkala, že medaili nejspíš zase schovám do skříně, kde mám i další, tak mi alespoň potřese rukou. (úsměv) Takže asi budu muset něco vymyslet a medaile vystavit.
Zlaté opojení pokračuje, ale kdy plánujete návrat k práci v plzeňském klubu?
Zatím nevím, ale v pondělí zajdu v Plzni na zimák a uvidíme. Na dovolenou se nechystám, protože manželka je bohužel zraněná.
