Pětadvacetiletý rodák z Plzně se prosadil do prvního týmu Chicaga, ale působení u Černých Jestřábů začal ve čtvrtém útoku. Na chvíli se ocitl i mimo sestavu, aby se poté posunul do elitní lajny vedle kapitána Toewse a v základní části se jako nováček blýskl 30 góly.

Po restartu NHL si vyzkoušel život v „bublině“ bez rodiny a přátel. V kvalifikačních bojích o Stanleyův pohár zlomil dravý forvard nováčkovský rekord, a to dvěma góly a třemi asistencemi v zápase.

V úvodním kole ale Chicago nestačilo na tým Las Vegas, a Kubalík je zpátky doma v Plzni. Mohl se tak objevit na letním kempu hokejové školy svého kamaráda a kondičního trenéra Martina Výborného a předvést malým hokejistům svou obávanou střelu.

„S Martinem spolupracujeme už pět šest let. V létě u něj dělám kondiční přípravu, a když je možnost, tak rád vypomůžu na kempu malých hokejistů. Baví mě to. Je fajn vidět, jak se ti kluci, ale i holky postupně zlepšují,“ vysvětloval Dominik Kubalík.

Od malička jste chtěl být střelcem, dávat hlavně góly?

Tak nějak to vyplynulo. Asi mám něco v sobě a vždycky pro mě byl gól víc než přihrávka. I když postupně samozřejmě dojdete k tomu, že důležité jsou i další aspekty hry, tak střílet góly je fajn (úsměv).

V NHL jste se jako nováček skvěle rozjel. Jaké bylo zvykání na hokej v prestižní světové soutěži?

Mým cílem bylo nejdřív udělat první tým, abych nemusel na farmu, což se mi od momentu, co jsme zahájili sezonu v Praze, dařilo. Jenže po pár utkáních mi začalo vadit, že hraju až čtvrtou lajnu. Na tu roli jsem nebyl zvyklý a chtěl jsem víc. Jenže zpětně vidím, že si tím nějak musíte projít a mělo to svůj smysl.

Klíčový zlom pro vás přišel s přesunem do elitního útoku Chicaga k Jonathanu Toewsovi.

V hokeji to tak je, že si to zničehonic sedne. Jako my s Toewsem. Možná dvacet zápasů v řadě jsme odehráli téměř naslepo a všechno fungovalo, jak mělo. To vás nakopne. Těšíte se na každé další utkání, bodujete a jste v pohodě.

Jaký kapitán Toews je?

Tyhle hvězdy jsou výjimečné, o čemž jsem se přesvědčil už doma v Plzni, kde kraloval Milan Gulaš. A absolutním profíkem je i Toews, ale taky třeba Cane a další kluci, kteří dokázali vyhrát Stanley Cup. Mají něco zažitého a je radost se na ně dívat.

Jak vzpomínáte na 10. října 2019?

Trochu se bojím, co se ten den událo (smích).

To jste hned v zahajovacím utkání sezony vstřelil svůj první gól v NHL do sítě San Jose.

Jasně. Každý říká, že na první gól v NHL nikdy nezapomene. Je to samozřejmě velký milník v kariéře, ale pro mě bylo víc, že jsme hráli v Praze a byla u toho rodina.

Gólů na vašem kontě dál přibývalo, jenže zámořská NHL se v půlce března kvůli koronavirové nákaze přerušila. Zamrzelo to?

No, já jsem pauzu spíš vítal. Zápasy šly rychle za sebou a já už toho začínal mít plné kecky. Trošku mi docházela šťáva a v přestávce jsem mohl zase dobít energii.

NHL se nakonec se zpožděním dohrává. Jaké byly zápasy bez diváků?

Hodně zvláštní. A určitě to bylo něco jiného než hrát třeba v Chicagu před vyprodanou a poblázněnou arénou. Ty zápasy sice kvalitu měly, ale postrádaly atmosféru běžnou v play-off. Situace ale taková je.

A co život v ´bublině´?

Nic jednoduchýho. Byli jsme zavření s týmem v hotelu a znali jen tréninky a zápasy. Prostě jen hokej a zase hokej. Po čase vám blízcí, u mě konkrétně přítelkyně, začnou chybět. Ještě horší to měli kluci, kteří mají rodiny. Děti neviděli několik týdnů a o tom, že jim třeba malej začal chodit, se dozvěděli z videa. To bych jako táta zažít nechtěl.

Takže zklamání po vyřazení z play-off vystřídala úleva, že můžete zase začít normálně žít?

Sice jsme do těch zápasů dali maximum, ale Las Vegas bylo o krok před námi a asi jsme se přes ně nemohli dostat. A přiznávám, že když jsme vypadli, hrozně jsem se těšil domů.

Roční smlouva s Chicagem vám vypršela. Jak to vypadá s jejím prodloužením?

Smlouva zatím podepsaná není, ale věřím, že vše je na dobré cestě a budu pokračovat dál v Chicagu.

Tušíte, kdy by měl začít další ročník NHL?

Jasno zatím asi úplně není. Co víme, je, že přípravné kempy by měly v zámoří začít v půlce listopadu. (ks, vlj)