První zmínky o hokeji jsou z let 1931 a 1932.

V sezoně 1932 - 1933 soustředil kolem sebe oficiál Městských železáren Augustin Diviš několik obětavých funkcionářů, kteří založili nový sportovní klub LTBK Rokycany - Lawn-tenisový a bruslařský klub. První hřiště vybudovali nadšenci na bývalém děkanském rybníčku. V dalších letech hrál hokejový klub střídavě svá utkání na koupališti a děkanském rybníčku. Klub prošel krizí, když jej zachránili pánové Hajrovský a Beneš. V sezoně 1940 - 1941 se poprvé stal mistrem západočeské župy. Byl to první titul, který se stěhoval mimo Plzeň. V následujícím roce se povedlo titul obhájit.

V roce 1939 byl při házenkářském klubu založen druhý hokejový oddíl, LK Stadion Rokycany. Cílem bylo vytvořit podmínky pro hokej jako doplňkový sport pro házenkáře. Až do skončení druhé světové války bojovali o prvenství v divizi hráči ČLTK Plzeň, HC Holoubkov a LTBK Rokycany. I první poválečná léta byla pro Rokycany úspěšná. Rokycany šly do soutěže s novým názvem SK Rokycany. Staly se opět mistry západočeské župy před Viktorií Plzeň a HC Osek. V těchto letech dochází též ke sloučení obou oddílů Od této doby až do zahájení výstavby zimního stadionu hrají Rokycany krajské soutěže se střídavými úspěchy.

S otevřením zimního stadionu se podmínky pro přípravu mužstva podstatně změnily. Vedení oddílu se zaměřilo na výchovu hlavně mladých hokejistů. Postupně vybudovaly na tehdejší dobu velmi dobré podmínky, na kterých se nemalou měrou podílelo vedení města a okresu. V této době zde vyrostla řada velmi dobrých hokejistů. Mládežnická družstva postupně hrála nejvyšší republikové soutěže. Nejtalentovanější mladí hokejisté postupně odcházeli do nejvyšších soutěží do Plzně a Kladna. Jmenujme jen některé (Vlček, Svoboda, Kajer, Aschenbrenner, Kosnar, Šindelář, Hanzlík a Špaček). Před svým odchodem stačili v mládežnických družstvech vybojovat několik předních umístění v republikových přeborech a udělat klubu dobrou vizitku i v mládežnických reprezentačních výběrech.

Mužstvo mužů od této doby hrálo se střídavými úspěchy krajské soutěže a druhou ligu. Hlavní roli hrála ekonomika, takže výjimkou nebylo porevoluční období. Třeba v 90. letech se dokonce kádr mužů podílel na vyplácení odměn rozhodčích nebo na zajištění autobusu k venkovním střetnutím.