Táta přiletěl na play-off a o všechno se postaral, smál se Francouz v Plzni

Stal se teprve druhým plzeňským hokejistou, který přivezl do města piva nejslavnější hokejovou trofej Stanley Cup. Slavilo se symbolicky na nádvoří Plzeňského Prazdroje, kam přivezl Pavel Francouz pohár v džípu americké armády ze druhé světové války.

Když vezl pohár do Plzně před třinácti lety Petr Sýkora, na dálnici s ním ochrance ujel. „I já jsem o tom chvilku uvažoval, když jsem pohár držel v autě. Ale on ten džíp není zase tak rychlý. Takže jsme to nakonec vzdali, oni nám stejně byli bodyguardi pořád v patách,“ usmíval se pak 32letý gólman Pavel Francouz v rozhovoru s novináři v salonku Secese.

Přiznejte, kdy v sezoně přišel moment, kdy jste si řekl, že by to mohlo vyjít?

Cítil jsem to v průběhu celé sezony, když jsem viděl, jak silný máme tým, jak skvěle hrajeme. Ale všichni víme, že záleží na drobnostech, rozhodují maličkosti. Zvlášť během play-off se může stát cokoliv, my jsme však hráli výborně.

Nemrzelo vás trochu, že jste nerozhodli o triumfu doma, ale na ledě Tampy?

Samozřejmě, že jsme to chtěli dotáhnout už v Denveru, když jsme vedli 3:1 na zápasy. A byli jsme hrozně zklamaní, že to nevyšlo. Na druhou stranu i v Tampě to mělo svoje kouzlo, nejprve jsme si to oslavili společnou týmovou party na hotelu. Teprve druhý den jsme se vrátili do Colorada a oslavy jsme posunuli na okolí. Nakonec to byl asi nejlepší možný scénář.

Hokejista Francouz přivezl Stanley Cup do Plzně v džípu americké armády

A jak jste si potom užil parádu v Denveru s fanoušky?

Byla tam i manželka s dcerkou a táta. Jeli jsme na autě s Darcym (první gólman Kuemper – pozn. aut.) a jeho rodinou i třetím brankářem Annunenem. Bylo to neuvěřitelné, když jsme viděli to množství lidí kolem, všichni křičeli z plných plic. Říkali, že tam mohlo být kolem půl milionu lidí. Byl jsem šťastný, že tam mohla být rodina.

Co vám říkal otec, který vaší kariéře hodně obětoval?

Myslím, že i pro něho to bylo zadostiučinění. On vždycky říkal, možná trochu v nadsázce, že až budu mít prsten pro vítěze Stanley Cupu, tak bude úplně spokojený. Teď se mu to vyplnilo. Když byl za mnou v Coloradu v lednu, vyhráli jsme během měsíce doma všech devět zápasů. Takže když začalo play-off, volal jsem mu, jestli nechce přiletět znovu.

A on přiletěl…

Máma ho vyslala se slovy: Postarej se tam o všechno. On tu misi splnil. (úsměv)

Ještě se zeptám na vaši spolupráci s Darcy Kuemperem, který byl jedničkou. Vypadalo to, že jste si sedli…

Právě v tom byla velká část našeho úspěšného tažení, že jsme s Darcym fungovali v harmonickém vztahu. Navzájem jsme se podporovali celou sezonu. A když měl on pak v play-off problém s okem, byl jsem schopen ho zastoupit a cítil jsem podporu od něho i spoluhráčů.

Jenže Kuemper už je z Colorada pryč, místo něho přišel ruský gólman Alexandr Georgijev. Necítíte větší šanci stát se jedničkou?

Už jsem nad další sezonou přemýšlel. Ale nebudu si klást žádné velké cíle. Musím pokračovat v tom, co jsem dělal dosud. Myslím, že s Georgievem budeme vyrovnanější dvojice než s Darcym, který odchytal většinu zápasů. Přede mnou se teď otevírá nová šance a já udělám všechno, abych byl pořádně připravený. Jádro týmu navíc zůstalo stejné, podepsali jsme klíčové hráče, takže budeme znovu silní.

Přeštice? Rivalitu jsem cítil, usmívá se Rybař, který je na zkoušce v Sokolově

Bavili už jste se už v klubu o obhajobě titulu?

Zisk Stanley Cup je tak úžasný zážitek a pocit, že to člověk chce samozřejmě zažít ještě jednou. Šance na obhajobu bude, záleží jen na tom, jak s ní naložíme. Můžeme se dostat daleko. Troufnu si tvrdit, že budeme jeden z adeptů na zisk poháru.

Při oslavách v Plzni měla spousta malých kluků dresy se jmenovkou Francouz. Jaké to je vidět, že k vám vzhlížejí, že je můžete inspirovat?

Myslím, že to je jenom dobře. Českému nároďáku se v poslední době tolik nedařilo. A já jsem měl to štěstí, že jsem vyrůstal v době, kdy sbíral český hokej jeden úspěch za druhým. V podstatě mě to dostalo k hokeji, měl jsem skvělé vzory. To neznamená, že se chci s takovými ikonami srovnávat, ale každý úspěch je dobrý. Přivede to kluky k hokeji, dodá jim to vášeň. Třeba někdo z těch, kteří tady jsou, jednou přiveze Stanley Cup do Plzně taky.

Když už mluvíte o národním týmu, sledoval jste letos mistrovství světa?

Stíhal jsem nějaké zápasy, sledoval jsem to na dálku a fandil jsem klukům. Jsem šťastný, že konečně prolomili medailový půst, a věřím, že se blýská na lepší zítřky.

Co byste řekl jako vítěz Stanley Cup mladým hokejistům?

Ono je hrozně těžké to zobecnit, každý volí jinou cestu, čelí jiným výzvám. Ale když má člověk sport rád, tak se vždycky najde správná cesta.

Co vy teď? Chystáte se někam na dovolenou?

Ne. já jsem rád, že jsem doma. Sezona byla dlouhá, spíš se budu věnovat rodině. Mít co nejvíc společných momentů s těmi nejbližšími.