Že je Dominik Kubalík střelcem od pána boha a sází góly na ledě i na zeleném pažitu se ví. Hokejový mistr světa z Prahy to konečně ukázal při charitativním fotbale v Dobřanech, ačkoliv kopačky obul po roční pauze.
Sportovní osobnosti se utkaly pro nemocnou Andrejku, vybralo se 120 tisíc korun a Kubalík byl s dalším šampionem Davidem Špačkem největšími hvězdami akce. Aby ne. V minulých týdnech prožil silný příběh.
close
info
Zdroj: Deník/Petr Eret
zoom_in
Dominik Kubalík na snímku z charitativního fotbalového utkání v Dobřanech.
Osmadvacetiletý útočník z Plzně si světovým zlatem vyšperkoval jinak mizernou sezonu v zámořské NHL, oprášil pověst snajpra a navíc první den mistrovství stihl na světě přivítat prvorozenou dceru Miu.
Co se vám při ohlédnutí zpět honí hlavou?
Pomalu mi všechno dochází. Je to obrovský úspěch, o kterém jsem ani nesnil. A vlastně se mi během těch čtrnácti dní úplně změnil život, takže pocity jsou úžasné a já si to hrozně užívám.
Který moment ze šampionátu se vám vrací nejvíc?
V hlavě mám tolik věcí, že je těžké vypíchnout, co bylo nejvíc.
Zlato z olympijského Nagana slavili čeští bohatýři po návratu týden. Jak dlouho jste řádili vy?
Tohle nebyla olympiáda, takže trochu méně (úsměv). Ale i tak to byla paráda. Oslava před zaplněným Staromákem, na to se nedá zapomenout. Povedlo se to.
Jak vám zní tituly táta a mistr světa.
Upřímně víc se mi líbí táta, protože narození dítěte, to je něco neuvěřitelného, to je zázrak. Znají to všichni rodiče. Z pohledu hokejisty je samozřejmě nejvíc titul mistra světa. Ani mě nenapadlo, že bych to mohl zažít. Sice jsem doufal, že se na turnaj do Prahy nominuji, ale jisté nebylo nic. Navíc týmy na mistrovství byly oproti předpokladům nabité, ale my to zvládli.
close
info
Zdroj: fcb
zoom_in
Dominik Kubalík s manželkou a dcerou Miou.
Narození dcery i zisk světového titulu jste stihl během pár dnů. Vaše zatím nejsilnější zážitky v životě?
Určitě. Já si nedokázal představit, jaké to bude, až budu táta. Ty tři měsíce předtím, když byla paní těhotná, jsem o tom přemýšlel, ale představa není realita. Pocity jsou to ale úžasné.
Nechá vás dcerka vyspat?
Nějak ano. Ale samozřejmě se v noci budí a já se budím taky. Snažím se být doma oporou a doufám, že by paní potvrdila, že to tak je. (úsměv)
Jak uplynulé týdny prožívala vaše manželka?
Můžu říct, že paní zvládla vše skvěle a od začátku byla byla mou největší oporou. Celou dobu byla doma, takže když jsme měli volno, přijel jsem, abych byl s ní. Ale díky tomu, že byla tak silná, jsem se mohl soustředit jen na hokej.
Kdy jste začal věřit v zisk medaile?
To přišlo asi po čtvrtfinále, což je vždy most k úspěchu nebo neúspěchu. Zažil jsem obě situace. Před pár lety na mistrovství v Bratislavě jsme se také dostali do semifinále a všichni to hodnotili pozitivně, ačkoliv medaile tenkrát necinkla. Ale také vím, jaké to je vyhrát základní skupinu a pak vypadnout ve čtvrtfinále. Na tom jednom zápase hodně záleží.
Poté, co se k týmu připojil Martin Nečas, vám tam zase začaly padat góly (Kubalík na MS nastřílel pět branek). Zafungovala vzájemná chemie?
S Martinem jsme velcí kamarádi, dobře se známe a sedí nám to jak mimo led, tak v zápasech. A samozřejmě, když se nám dařilo, tak jsme si to užívali ještě víc.
V NHL vám končí smlouva. Už vám zvoní telefony případných zájemců?
Abych řekl pravdu, zatím mi volal jen Karel Nocar, organizátor té charitativní akce. Ale o budoucnosti teď ani moc nepřemýšlím. Vím, že ještě nějaký čas potrvá, než se to v NHL rozběhne a pak uvidím, co bude. Samozřejmě doufám, že se někdo ozve.
Hledá se angažmá v Americe snáze pro mistra světa nebo se na to za mořem tolik nehledí?
Těžko říct. Třeba po loňském mistrovství jsem si říkal, že jsem snad ukázal, že umím dávat góly (Kubalík byl s osmi góly nejlepším střelcem šampionátu), a nepomohlo mi to. Takže jsem spíš skeptický.
Vyhrát světový turnaj není jen tak. V čem byl český tým natolik výjimečný, že toho dosáhl?
Bude to možná znít jako klišé, ale výjimečná byla parta, která se dala dohromady. Všechno do sebe zapadlo, když jeden hráč vypadl, nastoupil druhý. Když přišel někdo nový, nikdo se neurazil, všichni jsme táhli za jeden provaz. Myslím si, že to bylo vidět i v zápasech.
Bylo pro vás hnacím motorem, že se šampionát konal v Praze?
Před mistrovstvím si spousta lidí myslela, že nás to bude svazovat. I v kabině jsme se o tom bavili, ale podpora lidí nám nesmírně pomáhala. Dokázala nás nakopnout. Nepamatuji si, že bych během turnaje cítil únavu. Ta energie a euforie od fanoušků byla neuvěřitelná.
Teď už zase vracíte do běžného života?
Naplno si užívám, že jsem doma s rodinou a že jsme všichni zdraví. To je je další dobrá věc.
Hokejoví mistři se ukazují s pohárem pro šampiony v rodných městech. Dočká se i Plzeň?
Něco se chystá, ale ještě není jasný termín. Řeší se, kdy bude pohár volný a vše se dolaďuje. Věřím ale, že se mají fanoušci na co těšit.
play_fill
