„Všechno způsobila vlastně Boži Auterská a my pokračujeme, i když už tu není,“ sdělil za organizátory z Klubu přátel tanečního souboru Rokytka Josef Blažek. „Boži chtěla soubor obohatit a pozvala Josefa Režného, organizátora strakonických dudáckých festivalů. Vyučil i prvního souboráckého dudáka Vlastíka Bradu,“ dodala Jana Frű– haufová. U toho ale nezůstalo. „Souborem už nás, dudáků, prošla řada,“ uvedl Brada. „Po mně to byl Pavel Kantořík, Vendula Strnadová, Romana Stonavská. Pak Libor Bartoň, Jana Blatská, Lenka Langová…, pokračovala generace Rokytičky a Vejvodovy muziky – Lukáš Brada, Šárka Sloupová. Přišli i jíní, až po nejmladšího Viktora Jacka,“ vypočítával letmo.

„Při našich seminářích se o dudách nejen povídá, ale navíc je tu ke slyšení i řada dudáků z různých míst, hrajících na nástroje od rozmanitých výrobců,“ sdělil za pořádající tým Zdeněk Vejvoda. O látku pro další semináře není podle něj nouze: „Uvažujeme třeba o starých dudácích na Plzeňsku, nebo působení gajdošů na Moravě. Dalo by se mluvit o vlivech německých dudáků na Šumavě, zajímavé by bylo pozvat i někoho z Polska…“ nastínil možnosti.

Mezi příznivce dudáckého počinu Rokytky, který s sebou nese i vystupování různých muzik, patří už osm let také Josef Kuneš z Domažlic. „Mám radost, že je v dnešní době o něco takového zájem a považuji to za úspěch. Je vidět, že dudácká písnička, a folklór vůbec, patří k životu a stále více se líbí těm mladším,“ míní. Za pravdu mu dala Šárka Sládková, když řekla, že někteří kamarádi možná její zálibu nechápou, ale zase zná dost mladých, kteří jsou na tom stejně jako ona. Desetiletý dudácký benjamínek Viktor Jacko z rokycanského souboru Sluníčko hraje na nástroj teprve půl roku, ale nezklamal.

„Zdeněk Vejvoda sháněl pro muziku basáka nebo dudáka, tak jsem volil a baví mě to. Jezdím se spolu s Markem Hejmanem učit do Třemošné k Daliboru Bártovi,“ prozradil. Markovo zpříznění s dudami a lidovou muzikou bylo opačné – přes učitele hry na flétnu, a zároveň dudáka. Pak druhému nástroji zcela propadl a jezdí ze Zruče do rokycanského souboru. „Teď se pochlubí kolečkem dle Václava Švíka, a protože tenhle mistr je v sále, nebude to lehké,“ uváděl sólo Vejvoda. Za chvíli potom i Švík sám předvedl svůj um. Zahrál a zazpíval a publikum ho nechtělo pustit.

„Když dudák umí zpívat, má to dobré,“ usmíval se. „Dudy totiž téměř pořád hrají v jedné tónině, a to by posluchače omrzelo,“ vysvětloval. Na pomyslném pódiu se hudebních špiček vystřídalo hodně. „Nelituji, že jsem si pořad vybrala, je tu úžasná atmosféra,“ posuzovala Marie Oppová.

„Řekněte, že je to pěkné,“ vyzývala a honem se přidala k ostatním v sále, notujícím si s Lidovou muzikou z Třemošné K Budějicům cesta. Čest domácích obhajovala Lidová muzika Sluníčko, dudácké duo Bradových a svým způsobem i trio Romana, Linda a Lucka Šlapákovy. Třebaže teď žijí ve Švýcarsku, akci si ujít nenechaly. Aplaus patřil rovněž Domažlické dudácké muzice.

„Kvůli hraní a zpívání, ale i hudebním zajímavostem stojí rokycanská akce rozhodně za návštěvu,“ hodnotil Kuneš.