Jak Deníku sám autor řekl, podobný zákaz, který by totálně zrušil veškeré veřejné hraní, v uplynulých desetiletích nenastal nikdy.

Jeho kniha se věnuje období od nástupu rokenrolu až do roku 2000. "Nemyslím si, že by někdy v této době existoval nějaký plošný zákaz provozování hudby jako teď. Spíše se vždy jednalo o lokální zákazy nebo opatření, která se týkala jednotlivých interpretů," uvedl Diestler. Jak dodal, plošné zákazy hraní nebyly pravidlem ani za protektorátu. "Snad s výjimkou Heydrichiády, kdy byla kultura také na čas zastavena. Ale později, ještě v období protektorátu, se podařilo uspořádat celostátní přehlídku swingových orchestrů," uvedl autor rockové encyklopedie.

Cvičit a nepropadat panice

Zatímco zmíněná lokální opatření byla spíše z politických důvodů tehdejšího režimu, současné omezení zapříčinila pandemie koronaviru. Samotní muzikanti nevěří, že by si ještě v letošním roce zahráli před veřejností. Období je to pro ně těžké, ale snaží se je překonat především hudbou. "Každý den zpívám, abych si udržoval hlasivky v kondici. Cvičit je potřeba, takže alespoň půl hodiny denně tomu věnuji. Vezmu si kytaru, hraju a zpívám," řekl Deníku frontman skupiny Extra Band Revival Jaroslav Soukup.

"Extráči" jsou zvyklí hrát víkend co víkend. Letos odehráli několik koncertů na začátku roku před prvním zastavením kultury, hráli také v létě. "Myslím si, že letos už si asi před publikem nezahrajeme. Jestli se to dá vyjádřit v procentech, tak jsme přišli asi o 50 procent vystoupení. Ale hlavu vzhůru, nemůžeme propadat panice," vyzývá zpěvák.

Bez hudby se nedá žít

Kapelu, která hraje především na svatbách, narozeninových oslavách, firemních večírcích, ale také na plesech, bálech, tancovačkách a při různých dalších společenských akcích, má Pavel Novohradský, zkušený muzikant a hudební pedagog z Tachova. Letos hráli Los Pavlínos minimálně. "V letošním roce jsme hráli asi tak desetkrát méně než v běžné sezoně," řekl Deníku. "Současnou situaci chápu, i opatření, která byla v souvislosti s pandemií zavedena. Ale hraní nám chybí hodně. Nejde ani tak o to, kolikrát, jak často hrajeme a už vůbec ne za kolik peněz. Především chybí ty kontakty s lidmi, s publikem, chybí atmosféra živých hraní. Bez hudby, bez toho živého hraní, se nedá žít," míní tachovský muzikant.

Zkoušíme, skládáme

Stříbrská metalová kapela Coward měla v loňském roce velmi úspěšnou sezonu. Pravidelně koncertovala, zahrála si na různých festivalech, uvedla do varu i zaplněný sál v běloruské metropoli Minsku. Letošek je pravým opakem. "Letos jsme hráli živě jen dvakrát," konstatoval kytarista a spoluzakladatel kapely Martin Rybecký. Spolu s bratrem Pavlem, který hraje na bicí, ale nezahálí. "Pravidelně zkoušíme a tuto nucenou pauzu jsme také využili k tvoření. Prozatím jsme nacvičili šest nových skladeb," uvedl.

Likvidace zvukařů

Zastavení živé kultury pociťují především ekonomicky organizátoři koncertů a festivalů, a také technici, kteří zajišťují pódia, světla a ozvučení. Jako například Jaroslav Řešetka z Mariánských Lázní, který několik festivalů a kulturních akcí pořádá a zvučí. "Pro nás jsou tato opatření prakticky likvidační," svěřil se Deníku. "Několik akcí jsme měli v létě, ale většinu jich máme vždy na jaře a na podzim. A to letos prostě nejde. Přišli jsme o 80 procent kšeftů."

Řada zvukařů s touto profesí končí. "Mám kolegy a kamarády, kteří se pro tuto nejistotu rozhodli odejít z branže. Protože nikdo neodhadneme, jak to bude příští rok a v dalších letech. Zvukové aparatury, to není levná záležitost, to jsou statisíce korun a většina z nás je má na splátky. A v současné situaci jsou samozřejmě neprodejné. Mám kamaráda v Praze, který kvůli zastavení kultury přišel o svoji denní obživu a aby zaplatil aparaturu, musel kvůli tomu prodat byt v Praze a stěhuje se k rodičům na Moravu," popsal Řešetka.