„No, je to určitě zajímavé,“ hodnotila Libuše Mrázková mezi ochutnáváním jednotlivých soust salátu. „Dobré, že?“ přidala se souhlasně otázkou Dáša Svobodová ochutnávající kolečka sušenek. „Mně ta polévka připomíná kulajdu,“ mínila Martina Korandová a nabírala sběračkou porce i ostatním. „A mně ale vážně chutná,“ konstatoval Ondřej Tomášek po pozření prvních soust s širokými ´nudlemi´ řas. „Suroviny jsou dovezené ze specializovaných prodejen v Plzni,“ prozradila Jana Nobilisová a nabízela sekanou, kterou s přídavkem řas doma pekla ředitelka muzea. O celou hostinu se totiž postaraly všechny jeho pracovnice (nejen zmiňované) společně.
„Mám ráda řasy, v létě je uždibuji na skalách i v potocích. V tomhle ale zrovna následování asi není vhodné. Já už podle jejich výskytu vím, kde je čistá voda a co si mohu dovolit. Jinak ale řasy doporučuji, ty od specialistů,“ dozvěděli jsme v rozhovoru od doktorky Skácelové. Podělila se s námi také o jméno svého životabudiče. „Je to zelená řasa chlorella. Čistí játra a vůbec celé tělo. Pro mě je to zelené palivo,“ usmívala se. „Stala se nejen mým nejoblíbenějším doplňkem stravy, ale i ideální mobilní zásobou na cesty. Když jsme unavená, nebo se nestačím najíst, zadopuji si jí a je mi dobře,“ mluvila žertem o skutečnosti. Připomněla také, že už starověké národy řasám a sinicím holdovaly a v některých zemích se jejich obliba udržela dodnes. Zatímco řasy jsou nám svou stavbou bližší, v pojídání sinic radila střídmost. A to nejen vzhledem k toxicitě některých jedinců. I u těch oblíbených, a třeba v Asii dost konzumovaných druhů, hrozí při nadměrném konzumování únava ledvin. „Mají v sobě hodně DNA a na její konzumování není člověk stavěný,“ vysvětlovala.
Odbornice z hydrobiologické laboratoře Moravského zemského muzea v Brně návštěvníky výstavy také seznámila s dalším využitím řas a sinic, promluvila o vitamínech a dalších užitečných látkách, které obsahují, a přidala i základní dělení těchto organismů, patřících k nejstarobylejším na zemi. Tvoří dodnes přibližně jednu třetinu biomasy na světě a jejich počet je odborníky odhadován na 22 až 26 tisíc. Přitom se ví, že mnoho dalších druhů zůstává dosud neznámých. Výstava v muzeu připomíná i to, že mnohobuněčné zelené řasy, především mořské, patří k cenným zdrojům chlorofylu a minerálních látek.