Vyučený holič hrával v okresním městě od svých čtrnácti let a vracel se i po II. světové válce. Chvilku to zkoušel jako profesionál, aby závěr kariéry opět prožil v mateřském klubu. „Pamatuji si na naše urputné souboje. Třeba v roce 1958,“ připomněl mu protihráč Tonda Boháč z Mirošova. Právě zde Sýkorovi žijí a s gratulací zavítal mezi ně další chlap se stejným příjmením. Tentokrát Vlastimil a jde o starostu města. Také on byl překvapen, jak jubilant sypal z rukávu nejvýznamnější mezníky své kariéry. „Jeho hlavu bych chtěla mít,“ přiznala partnerka.
Optimisticky naladěná dvojice vychovala dva syny a těší se dnes z pěti vnoučat. K fotbalové kariéře Rudolfa Sýkory se vrátíme v týdnu ve sportovní rubrice!