Nyní zamířili Rokycanští, a zároveň další čtyřčlenné týmy odjinud, na turnaj ve hře Člověče, nezlob se! do německého Nabburgu. „Ve finále ale nešlo o výsledek čtyř lidí. Dodržoval se princip vzájemnosti a partnerské součinnosti,“ naznačila ředitelka devítiletky TGM Hana Halířová. „Každá se zúčastněných skupin totiž zároveň soutěžila i za kolegy ze své družební školy. Například výsledky našich zástupců a žáků ze Sulzbachu Rosenbergu tvořily nedílnou součást,“ dodala.

„Na počátku si každý z nás vylosoval stolek, u kterého jsme pak svedli boj s protivníky,“ vysvětlovala další prin- cip páťačka Marie Kotorová. „Nejen děti, i doprovázející je pedagogové, kteří se ocitli v roli rozhodčích, si losovali, na jaký stůl budou dohlížet,“ doplnila učitelka Bronislava Černíčková. „Bylo legrační, jak se v tichu, sotva závod odstartovali, začal rozléhat rachot poskakujících kostek,“ líčil za tým Michal Fara.„Naše vzájemné poznávání se promísením soutěžících prohlou- bilo. Ať už jste ale seděli s Čechy či Němci, nešlo domluvit si strategii. Každý sbíral body pro svůj tým,“ informovala Zuzana Laštovková.

„A nemilosrdně se vyhazovalo,“ prozradila Klára Lukačevičová. „Potěšilo mě, když jsem si na základě výsledku v třídním kole vybojovala postup do družstva, které mělo zastupovat školu. Chtěla jsem vidět, jak se v cizí zemi lidé mezi sebou domlouvají, a bavilo mě to,“ podotkla Marie. „Uděláte si vlastní obrázek, jak to tam vypadá, jak se žije,“ mínila Klára. „Prozkoumali jsme i obchody, abychom viděli, co mají levnější a co dražší,“ doplnila Zuzana. „Přesvědčili jsme se také, jak je čeština pro cizince těžká, Máme diplom s háčkem nad velkým Ď ve slově Děkujeme,“ usmíval se Michal.

Na další setkání s partnerskou školou se už páťáci těší, na druhém stupni budou častější. „Spolupráce starších má i hlubší povahu, zpracováváme společné projekty, poznávají, jak a co se kde učí, a podobně,“ uzavřela ředitelka.