T602 se jmenoval textový editor (to je možná nadnesené označení), v němž jsem zkoušel tvořit své první články. Bylo mi asi dvanáct, když jsem všetečnými dotazy začal otravovat starostu Kaplice – města, ve kterém jsem vyrůstal. Články stvořené z jeho trpělivých odpovědí jsem pak nutil širokému příbuzenstvu v podomácky dělaných novinách.
Sotva mi dali občanku, vnutil jsem se do redakce Českokrumlovského deníku – tehdy to byly ještě Českokrumlovské listy. Psát do opravdových novin, navíc v tak krásném městě s redakcí přímo na zámku, to byly vysněné prázdniny. A ne jen jedny!
Známí herci, významní vědci, dokonce i prezidenti republiky. S těmi všemi může při práci mluvit i lokální novinář, jak jsem záhy poznal. Největším štěstím je ale natrefit na šikovného krajana, patriota se zdravým selským rozumem a šikovnýma rukama. Když má chuť vyprávět o tom, co umí, to se pak píše samo!
Kromě psaní je třeba se časem naučit rozeznávat to, co lidé chtějí číst, pomáhat mladším kolegům, rozdělovat úkoly podřízeným, vyplňovat tabulky. Anebo usměrňovat debaty lidí, kteří mají k dění v regionu co říct. Na psaní už tolik času nezbývá. Ale pořád je to práce zajímavá jako málokterá jiná.
Novinář, jak známo, nemá pracovní dobu. Ale čas na odpočinek si najít musí. Třeba při objevování zatím nepoznaných koutů naší země (což mám raději než ležení u moře) nebo lenošení se psem (v mém případě spíš minipsem). Někdy si v rámci relaxace taky něco napíšu.