Nejhorší to bylo teď o víkendu, kdy se na rokycanském letišti uskutečnil Rokycany Fest Votvírák. Chápu, že k festivalu hlasitá hudba patří. I lokalita byla vybrána velice rozumně. Jenže ten, kdo se na letiště nešel podívat, ani vlastně nemusel. I já jsem měl přes zavřená okna v obýváku Mekiho Žbirku a další interprety. Na hlasitou hudbu si prý stěžovali i lidé z osm kilometrů vzdáleného Holoubkova. A to už je co říct. Zvláštní je, že při minulém Fluff Festu, kde se hrála hudba mnohem trvdšího ražení, nebylo slyšet téměř nic. Je mi líto lidí, kteří bydlí nedaleko letiště.
Ale ani my, obyvatelé centra našeho okresního města, si příliš klidu neužijeme. Hrdiny převracející popelnice a lidi, kteří halekají v nočních ulicích, už asi nikdo z nás příliš nevnímá. Horší to bude za necelý měsíc. To se totiž uskuteční další Setkání pod Rokycanskou věží. A to je panečku něco. Další dvě probdělé noci. Už se moc těším.