„Bude válka?“ přišla se mě o víkendu zeptat moje žena Lída. S kamarádkami to po mobilu řešily od sobotního poledne. Muž jedné z nich už dokonce začal nakupovat zásoby, protože zjistil, že doma žádné válečné rezervy nemají. Odpověděl jsem, jak jsem nejlépe uměl: „Nevím.“ „Ale ty to přece musíš vědět, vždyť o tom píšeš?!“ řekla mi na to Lída téměř naštvaně. „Je to pravděpodobnější než před týdnem, ale pořád to nikdo neví. Asi ani Putin,“ pokusil jsem se vysvětlit nemožnost jednoznačné odpovědi.
Co se tedy za ten týden stalo, že válka je pravděpodobnější, než byla o pár dní předtím? Stalo se to, že přes přijetí francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, oznámenou návštěvu německého kancléře Olafa Scholze a mnohé další návštěvy a kontakty vytáhl Putin pistoli z pouzdra a položil ji na stůl. Ruská armáda kolem hranic s Ukrajinou soustředila vše, co soustředit mohla. Na severu, na jihu i na východě jsou připraveny tanky, děla, letadla, vyloďovací plavidla, fregaty. Běží několik vojenských „cvičení“ zároveň. Jediné, co zpochybňuje začátek války, je olympiáda v Pekingu.
Putin do nekonečna opakuje své nepřijatelné požadavky o nerozšiřování NATO, stažení vojenské infrastruktury Aliance z nových členských zemí, tedy i z Česka. Odjištěnou pistoli v podobě možného začátku války proti Ukrajině má přitom viditelně položenou na stole. Západ ale jen hrozí, že když vystřelí, tak ve svém oblíbeném baru skončí a bude muset chodit jen do čínské restaurace. A Putin sedí, mračí se, upíjí vodku a hraje si s odjištěnou pistolí. A říká pořád dokola: „Ale já nechci střílet. Když mě k tomu nevyprovokujete.“
Pro uklidnění mé ženy Lídy i vás, my s Putinem teď válčit nebudeme. Stále je mezi námi a Ruskem Ukrajina. A věřím, že to tak i zůstane.
