Včerejší ranní události byly pro mě trochu rozpačité. Starosta Šmolík a místostarostka Hlávková jednali se zástupci policie a kraje. Hodnotili uplynulé období. Přispěchám na radnici a prosím o svolení k fotografování. Všimnu si světoznámé romské zpěvačky Věry Bílé, kterou pozdravím a jdu fotit radní. Když se vracím, paní Bílá mě zastavuje a vysvětluje, že jde jednat o náhradním bytu, který ji město přidělilo a posléze zase odebralo. Vyslechnu srdceryvný příběh o nedostatku finančních prostředků a zoufalém zdravotním stavu, který zpěvačce neumožňuje vystupovat. Slibuji, že s ní počkám na výsledek jednání. Mezitím, než na paní Bílou přijde řada, ji nechám zavolat ze svého telefonu několika známým, kteří ji mají údajně finančně pomoci. Po několika minutách zvou starosta a místostarosta romskou umělkyni na jednání za zavřenými dveřmi. Když se dveře po chvilce ryku otevřou a všichni zúčastnění vyjdou, následuje pro mne opravdu nečekané překvapení. Starosta mi sděluje výši dlužné částky paní Bílé a k tomu připojuje, že peníze můžu složit na pokladně. V mém obličeji je znatelný nefalšovaný údiv, kterého si radní nemohou nevšimnout. Proto připojují vysvětlení, že paní Věra Bílá tvrdila před malou chvilkou, že jsem jí přišel na dluh půjčit peníze. Údiv se mění v rozpaky a následně v rozčilení, když slyším od zpěvačky, že pokud nezaplatím nejsme přátelé. Na můj dotaz, zda jsme kdy přátelé byli a jak přišla na to, že chci platit cizí dluhy, dostávám odpověď , že jsem stejný jako ONI, kteří ji bezdůvodně chtějí vystěhovat.