Tři autobusy plné dětí ze základní školy v Blovicích mířily v úterý 23. dubna na divadelní představení do Plzně. Jeden z nich začal na hlavní silnici u Kotousova za jízdy hořet. Uvnitř cestovali školáci ze čtvrté a páté třídy. „Kluci na zadní sedačce mi říkali, že tam něco smrdí. Od podlahy stoupal tenký proužek kouře, který rychle sílil. Začala jsem křičet na řidiče, ať zastaví a otevře dveře. Hlasitě jsem udílela pokyny, aby děti vystoupily a hned jsem je směřovala do pole. To už se z autobusu hodně kouřilo a každou vteřinou se to zhoršovalo,“ popisuje situaci třídní učitelka 5. D Alena Vodičková.

Autobus byl v tu chvíli plný černého dýmu. „Děti vyskákaly ven, všechno tam nechaly ležet. Stály v oblečení do divadla na pohnojeném poli a byla jim zima. Kluci z mojí třídy reagovali báječně, stoupli si kolem holek a udělali jim větrolam, protože tam hodně foukalo. Některé i obejmuli. Musím říct, že se zachovali jako džentlmeni. Pro děti byl největší šok když tam stály a viděly jak autobus chytil plamenem, valil se z něj černý dým, popraskala okna a nad tím vším začaly vyděšeně létat volavky z pole,“ pokračuje učitelka, která se do hořícího autobusu ještě vrátila. „Uvědomila jsem si, že nemáme spočítané děti. Vběhla jsem se dovnitř, přitom jsem pobrala nějaké batohy a bundy. Musela jsem pod ně sáhnout, abych zjistila, jestli pod tím není dítě. Nemám přehled, jak dlouho to trvalo,“ dodává Alena Vodičková.

Školáky z hořícího autobusu si převzali do své péče záchranáři. „Jejich jednání bylo skvělé. Zdravotníci děti několikrát kontrolovali, opakovaně se ptali na jejich stav policisté i hasiči poté, co zlikvidovali požár. I to přispělo k tomu, že děti zůstaly v klidu. Poděkování patří Václavu Hradskému. Když jsme vyháněly děti, jako jediný ještě před příjezdem záchranných složek zastavil na hlavní silnici auto, vběhl k řidiči autobusu, vzal tam hasicí přístroj a utíkal to dozadu hasit. V tu chvíli byl ale požár tak rozsáhlý, že to nestačilo,“ sděluje učitelka.

Podle rodičů školáků je na místě velké poděkování. „Nebýt duchapřítomnosti paní učitelky, ty děti tam mohly zůstat,“ říká matka žákyně páté třídy Lenka Linhartová a dodává: „Dcera mi říkala, že při tom požáru nebyla žádná panika, všechno proběhlo v klidu. Paní učitelka navíc hned řekla dětem, ať zavolají domů, aby se od nich rodiče dozvěděli o požáru dřív, než z médií.“ Lenka Linhartová spolu s dalšími rodiči zamířila ve středu do školy, aby Aleně Vodičkově poděkovali a předali jí kytici.

Při záchranné akci podle Aleny Vodičkové hodně pomohly i asistentka z její třídy Michala Kubátová a zástupkyně ředitelky školy Václava Kopecká, které také cestovaly v autobuse. „Obě dělaly, co mohly, shromažďovaly děti, paní asistentka volala hasiče. Velmi rychle reagovala také kolegyně Šárka Vlachová z autobusu, který jel za námi. S asistentkou ho včas evakuovaly, aby děti nebyly ohrožené dýmem, případně ohněm. Mně to přijde normální. Jsem zvyklá nepanikařit a všechno zorganizovat. Možná je to proto, že jsem léta prováděla turisty na památkách a s manželem děláme historický šerm. Můj muž vede skupinu Jednota Panská. Odtud jsem zvyklá pohotově reagovat, dávat stručné a jasné příkazy,“ uzavírá učitelka.