Téměř osmdesát jich zaplnilo sál a hned se věnovali vzpomínkám na někdejší zarputilé boje, kdy ale po posledním hvizdu rozhodčího většinou na předchozí rivalitu zapomněli a rodila se přátelství, která ani nános let neporušil.

Národní házená – původní česká míčová hra – zdánlivě živoří ve stínu té slavné, mezinárodní. Ve skutečnosti žije svým svébytným životem už 106 let, spíše jako sport českého i moravského venkova a Plzeňsko je stále její baštou! Však také řada těch prvních borců, kteří v padesátých letech vtrhli do světové házené v reprezentaci Československa, byla odtud a byla touto hrou doslova odkojena. Mnozí z nich na setkání dorazili. Třeba 83 letý „král vykláněček“ Václav Eret, o málo mladší další skvělý útočník Karel Čermák a hlavně z Prahy opět přijel legendární gólman Jiří Vícha, příkladný gentleman, mj. člen komise fair play při Českém olympijském výboru, který byl dlouho jedničkou v reprezentaci a s Duklou sbíral mistrovské tituly jako na běžícím pásu.

Mezi těmi, kteří hřiště národní házené neopustili, by pamětníci poznali škodováky Vladimíra Maříka, Vladimíra Pavlíčka, Miroslava Ulče, Jana Kotta, z bolevecké party Josefa Krošláka – jednoho z pořadatelů akce, Jiřího Weisse, Josefa Holuba, z Rokycan Pavla Schwarze, Čechuru a další. Nejstarším účastníkem akce byl 87 letý Stanislav Rada, bývalý hráč Blovic.

Nechyběly ani ženy – Jana Boháčová, Růžena Kottová, Olga Čapková. Ta nejslavnější, Stanislava Kučerová, se tentokrát omluvila.
Kvůli zasedání Svazové a oblastní komise se omluvili jejich předsedové Jaroslav Holý a Ivo Toman a tak přítomné pozdravil ligový rozhodčí Zdeněk Kugler.
Všichni se rozcházeli s vírou, že za rok znovu oživí vzpomínky i dlouholeté sportovní přátelství.