Jeden den byl naplánován místo ježdění, výstup na nejvyšší horu Britského království. Poněvadž nejsem oblíbencem pomalých pochodů, rozhodl jsem se že těch sedm km od lanového můstku, který je asi 200 m pod parkovištěm u Anchitee Farm (výška kolem čtyřiceti metrů nad mořem) na vrchol Ben Newisu (vysoký 1343 metrů) vyběhnu. Přede mnou se k vrcholu po serpentinách šinula asi tisícovka turistů. Určil jsem dva účastníky zájezdu, shodou okolností taky běžce, kteří však nechtěli běžet, jako „šerpy“ kteří mne na vrchol dopraví stravu a pití. A tak jsem s lahvičku iontového nápoje o obsahu tři decilitry v ruce 23. července v deset hodin vystartoval.

V první polovině kopce až po jezírko Lochan je chodník dosti schodovitý, náročný na zdvih kolen. Mnohem obtížnější ale bylo obíhat tu tisícovku turistů s neustálým pokřikem o uvolnění cesty. Ne všichni reagovali včas a mnohokrát jsem musel zastavit abych se prodral dál. Ale již od jezírka jsem měl téměř všechny za sebou a pak jsem již bojoval dál jen s náročným převýšením a ostrými kameny.

Asi kilometr od vrcholu jsem byl již v mracích a měl jsem problém se orientovat, ale tam chodník byl (a to se podržte ) vysypán štěrkem i když větších rozměrů, který umožňoval bezproblémový běh. Na vrcholovou kótu jsem doběhl za jednu hodinu, 18 minut a 38 sekund. U vrcholu se v chladu, mlze a větru krčilo dobře navlečených sedm turistů, kteří nevěřícně kroutili hlavou na běžícího šílence, který byl jen nalehko oblečen a v trenkách. Hned jsem byl objektem zájmu fotografů. Z těch sedmi turistů byli tři Češi od kterých jsem se dověděl, že na vrchol stoupali čtyři a půl hodiny.

V malé ledvince na opasku jsem měl foťák, tričko na převlečení, igelitový návlek proti větru, jednu sušenku a energetický gel a v lahvičce jen jedno deci iontového nápoje. Na vrcholu jsem čekal hodinu na modrou oblohu, které jsem se nedočkal a tak jsem vyběhl směrem dolu. Po dvaceti minutách běhu jsem potkal prvního šerpu, který mne nakrmil, napojil a po deseti minutách dalšího, který mne ukecal abych s nim šel opět k vrcholu což jsem taky učinil.

Postupně na vrchol došla většina turistů a na vrcholu to vypadalo jako na Václaváku. Mnozí se pak se mnou chtěli vyfotit, čemuž jsem v zájmu „reprezentace“ neodolal. Dolu jsem pak samozřejmě seběhl a vychutnával si překrásné scenérie přírody. Po celou dobu nahoru a dolu jsem ani jednou nezakopl a neupadl. Pak jsem chtěl udělat ještě nějaké lepší snímky vrcholu z údolí a tak jsem běžel volně kolem řeky, kde jsem se dva krát pěkně vyválel.

Takže, tohle je výzva pro ty, kteří mne chtějí následovat. A nezapomeňte, hlavní přístup do přírodní oblasti je od Fort Williamu ze silnice A 82 a start je od lanového můstku u parkoviště karavanů.

Hodně zdaru a pěkné zážitky Vám přeje rokycanský vytrvalec Honza Korytár.

Informace o oblasti Ben Newisu ve Skotsku, pokud tam plánujete jít, najdete na internetové adrese www.Ben Newis.cz

Ján Korytár