Biker Kulhavý našel nový impulz: Přeučuju se na triatlonistu, běhání je oříšek

Vraťme se ale na chvíli do minulosti. Jaké byly vaše začátky, bylo kolo prvním sportem?
Někdy v deseti jsem chvíli hrál basket a chodil na plavání. Ale spíš to bylo okrajový. V té době jsem už začal jezdit na BMX a na kole trávil stále víc času. Pak přišly i první závody, takže se dá říct, že sportovní začátky už byly cyklistické.

Nejvíc si vás lidé pamatují díky olympijskému vítězství v Londýně v cross country. Promítá se vám v hlavě často dramatický souboj o zlato s Ninem Schurterem?
Je to můj největší úspěch. Lidé mi to připomínají, a tak to mám svým způsobem pořád v hlavě. Určitě na to nezapomenu. (usmívá se) Je to nejspíš tím, že závod byl do posledních metrů napínavý. Kdybych vyhrál o minutu, asi se o něm dodnes nemluvilo.

Kulhavý poslední velký závod kariéry nedokončil. Měl potíže se zády a vzdal

O čtyři roky později se karta obrátila. V Riu kraloval Švýcar. Proč se obhajoba nepovedla?
Byl po všech stránkách silnější, já tam přijel po zlomenině ruky, s čímž jsem se potýkal od začátku sezony a pořád doháněl tréninkové resty. V tom jsem to měl složitější, a tak jsem byl se stříbrem vrchovatě spokojený.

Mezi OH v Londýně a Riu jste zřejmě prožíval nejlepší období. Byl to ideální roky?
Věk hraje důležitou roli. Vydržel jsem dost dlouho ve špičce. Tělo zvládne nejnáročnější dávky mezi pětadvaceti a třiatřiceti roky. Dál to může pokračovat, ale je to individuální. V této souvislosti je hodně zmiňovaný právě Nino Schurter. Pořád patří k nejlepším. Má k tomu dispozice, ale je výjimkou.

Úspěchy jste sbíral v Novém Městě na Moravě při Světových pohárech. Získal jste tam i stříbro na MS. Jak se vám závodilo před domácími fanoušky?
Bylo moc fajn, že závody v Novém Městě nabraly grády právě v době, kdy jsem byl na vrcholu. Staly se nejlepším svěťákem na okruhu a podniky v zahraničí se závodům na Moravě snažily vyrovnat. Bylo příjemné být součástí vzestupu Světových pohárů ve Vysočina Areně. Lidi se tam naučili chodit. V zimě na biatlon a na jaře na biky. Nové Město u nás rozvoji horských kol hodně pomohlo.

Martinec vzpomíná na zlaté Nagano. Hašek? Všechny seřval a pobláznil, říká

Velkou stopu jste díky třem výhrám a jednomu druhému místu zanechal na Cape Epic. Jak na etapový závod bikových dvojic vzpomínáte?
Velice pozitivně, i když člověk musel v hlavě přecvaknout. Cape Epic je úplně něco jiného než cross country. Jede se sedm dní v kuse, ale kupodivu jsem zjistil, že mi vytrvalost vyhovuje. Rád jsem se do Jihoafrické republiky vracel, i když se kolikrát jelo ve velice horkém počasí, bylo pětatřiceti čtyřicet stupňů. Důležité bylo závodit s mírou, aby se člověk v březnu před začátkem hlavní sezony neodrovnal. Párkrát jsem si přivezl zažívací potíže.

Vaše někdejší reprezentační kolegyně Kateřina Nash se zanedlouho postaví na start právě Cape Epic. Co říkáte jejímu premiérovému startu v pětačtyřiceti letech?
Myslím, že pro Katku to nebude s jejími zkušenostmi problém. Cyklistikou se hlavně baví, ale tenhle závod ji možná ve skvělé kariéře chybí, a tak si ho chce navléknout k ostatním korálkům. Je pořád hodně silná a myslím, že jejich dvoje bude patřit k favoritkám. U Katky platí, že ženy tolik nestárnou. (usmívá se)

I vy jste stále v tempu. Pociťujete nějakou změnu od ukončení profesionální kariéry?
Popravdě se toho moc nezměnilo. Když jsem se loni v září rozloučil s bikovými závody, přemýšlel jsem, co dál. Některé projekty se odsunuly, najedou se objevil další prostor pro sport. Bylo však jasné, že zápřah jako dřív bych i vzhledem k mimosportovním povinnostem a aktivitám nezvládal. Zároveň jsem věděl, že horská kola by mě ve stávajícím módu už nic nepřinesla, a tak jsem hledal nový impulz.

Toužil zkusit Ironmana

Začal jste se věnovat triatlonu. Jak k tomu došlo?
V hlavě jsem vždycky nosil myšlenku, že bych jednou chtěl zkusit Ironmana. I během kariéry na horských kolech jsem pár triatlonů odjel. Říkal jsem si, že bych ještě něco zkusil, a začal se triatlonem zaobírat. Nakonec jsem se rozhodl pro jeho terénní variantu Xterru. Je jasné, že v takové formě, v jaké jsem dřív závodil na kole, už nikdy nebudu, ale s triatlonem mohu poznat nové věci. Spojil jsem se Michalem Pilouškem, organizátorem Xterry v Prachaticích,a všechno do sebe začalo zapadat.

Proč dostala terénní varianta přednost před populárnějším Ironmanem?
Xterra mi dává větší smysl. Mohu se jí věnovat na vyšší úrovni než triatlonu na ironmanských objemech. Tam by se jednalo spíš o splnění dávného přání. V terénním triatlonu mohu mít nějaké ambice, i když nejsem schopný říct, kde se budu pohybovat. Chci do toho jít naplno, a ne se jen zúčastňovat.

Ještě před zveřejněním svých dopingových případů se vydal podobným směrem silničář Lance Armstrong. Nebyl pro vás inspirací jeho přestup z cyklistiky k triatlonu?
Nene, Armstrong v tom nesehrál žádnou roli. Xterru ovšem provozuje řada bývalých bikerů, s nimiž jsem se na horských kolech utkával při Světových pohárech,a kteří se aktuálně pohybují na hraně elitní desítky.

Choupenitch: Po olympiádě jsem byl chvíli popstar. Jednou se chci vydat na pouť

V čem si nejste jistý, kde bude potřeba přidat?
Různých omylů by se našlo víc. Třeba hned na startu. Skočil jsem do vody, a v tu ránu mi slouzly brýle z obličeje. Je potřeba umět se správně chovat v depu. Jsem zvyklý jezdit v rukavicích, ale nikdy jsem si je nenatahoval na mokré ruce. Trvalo mi to snad dvě minuty. (usmívá se) Bude potřeba zvládnout i přechody: z vody na kolo a z kola do běhu. Teď v zimě jsem něco naběhal, snad mě to o kus posune.

Na kole budete vynikat, ale jak jste na tom s plaváníma během?
Budu se snažit udržet cyklistickou výkonnost a zlepšovat se v dalších dvou disciplínách. S plaváním bych problémy mít neměl. Určitě se neutopím… (směje se)V bazénu jsem kdysi začínal a plavání bylo i součástí bikové přípravy. Každopádně mě čeká dost dřiny. Abych se někam pohnul, musím zlepšit techniku a naplavat potřebné objemy. Největší oříšek bude s běháním. Po čtvrtstoletí šlapání do pedálů nejsou na něj nohy zvyklé. To jsem poznal, když jsem si loni bez tréninku vyzkoušel závod Valachy Man. Soupeři byli úplně někde jinde. Jednalo se jen o hodinový závod, takže jsem tolik neztratila byl celkově čtvrtý. Dílem mě to namotivovalo k rozhodnutí jít do toho.

Už jste se s někým domluvil, aby vás mentoroval?
Na plavání mám Michala Rubáčka, kamaráda a zároveň bývalého olympionika. Věřím, že mi dobře poradí. Něco mi určitě poví i Petr Vabroušek a začal jsem spolupracovat s triatlonovým trenérem Lukášem Vrobelem. Řeší, jak mě předělat. Musím si to srovnat v hlavě. Je totiž dost znát, že jsem pětadvacet let dělal jeden sport a motoricky jsem někde jinde. Sílu mám, ale je potřeba ji přenést do jiných pohybů. Přeučuju se z bikera na triatlonistu.

Už nejste profesionální sportovec a připravovat se na tři disciplíny může být časově náročné. Máte představu, jak to budete stíhat?
Počítám, že se budu sportu věnovat podobně jako v uplynulých dvou letech. To znamená zhruba tři čtyři hodiny denně a navrch nějaká regenerace. Myslím, že se budu zabývat hlavně plaveckým a běžeckým tréninkem. Naproti tomu kolo budu moct díky dlouhodobému ježdění malinko potlačit. Výhodou je, že mám bazén skoro u nosu, takže nebudu muset cestovat. I tak to nebude při specializovaných trénincích nic snadného.

Valentu naplňuje televizní práce s dětmi. Je to srdcovka, říká olympijský vítěz

Budete se ještě ještě objevovat na cyklistických závodech?
Do určité míry budu biky s triatlonem kombinovat. Na nějakých závodech se občas ukážu. Spíš než maraton si zajedu cross country, jejíž intenzita se bude k triatlonu Xterra víc hodit. Koneckonců na mistrovství republiky bych měl obhajovat druhé místo a mohl bych se objevit i v květnu na světovém poháru v Novém Městě na Moravě.

Jak je to s vaší účastní na závodu Světového poháruv Prachaticích, který se bude konat druhý srpnový víkend?
Do Prachatic se těším a bude to pro mě jeden z vrcholů sezony. Chystám se tam už dřív na obhlídku tratí, abych zajel co nejlepší výsledek. První závod bych měl jet na přelomu března a dubna na Maltě. V plánu mám další starty a ve výhledu je i mistrovství světa v italském Molvenu. Rád bych jel i Evropský pohár v Bystřičce.

V jakém časovém horizontu odhadujete svou triatlonovou misi?
Dívám se hlavně na letošní sezonu a pak si to vyhodnotím. Nemám zkušenosti, uvidí se, jak to bude vypadat. Musím brát v úvahu i svůj věk. Možná to budou dva roky, ale dalších pět let asi Xterru dělat nebudu. (usmívá se)