Mirošovský Martin Biháry se v listopadu zúčastnil mistrovství světa zrakově postižených v egyptském Luxoru. Ze severu Afriky si odvezl dvě zlaté medaile v kategorii pod 90 váhových kilogramů.
Pětačtyřicetiletý vzpěrač navíc vytvořil nový světový rekord v benchpressu, když při vítězném pokusu zvedl 180 kilogramů. Své dosavadní maximum před dvěma lety vylepšil o čtyři kila.

Jak těžce se rodilo osmé vítězství v benchpressu?
Řadím ho mezi nejnáročnější. Hlavním soupeřem byl Rus Čepelev, který byl na tom neustále lépe než já. Pak jsem ale zvedl světový rekord. On už 182,5 kilogramů nezvládl.

Na mistrovství je ruský reprezentant pokaždé největší hrozbou. Jak byste popsal váš vztah?
Známe se už opravdu dlouho, řekl bych od roku 2005. Občas něco prohodíme, ale ve výsledku oba víme, že jsme hlavně konkurenti.

S jakými ambicemi jste cestoval do Luxoru?
Cítil jsem se dobře. Mám už dostatečné zkušenosti a věděl jsem, že tam jedu pro zlato. V druhé kategorii Masters jsem si ale hodně hrábl na dno a vyplatilo se.

Na jaké úrovni byla organizace mistrovství?
Podle mě hodně podceněná. Někdy vládl administrativní chaos, naštěstí mně se komplikace vyhnuly. Hlavně bych chtěl poděkovat osobní asistentce a překladatelce Jitce Špetkové.

Do Egypta jste letěl s několikadenním předstihem. Jak na vás působili tamní obyvatelé?
Lidé mi připadali dost lehkovážní. Neřeší akutní problémy, na všechno mají hromadu času. To mi ale vyhovovalo. Měl jsem svůj klid, dobře jsem relaxoval před závody. Počasí se vydařilo a byl čas i na nějaký ten výlet.

Na zpáteční cestě se odehrála úsměvná situace.
Nestihli jsme vyměnit naše letenky, a tak jsme odlétali o den později. Mám štěstí na dobré kamarády, takže jsem se dostal z Prahy domů bez problémů.
Zároveň bych chtěl poděkovat Českému svazu zrakově postižených sportovců i městu Rokycany za finanční podporu.


Jak probíhaly oslavy po návratu domů?
S Rytíři placatého pádla (vodácká skupina – pozn. redakce) jsme to šli při první příležitosti zapít. K tomu jsem si dal oblíbené pečené koleno.

Příští mistrovství světa ještě nemá jisté místo konání. Je to tak?
Ano, upřednostňuje se Jižní Korea, ale ve hře je i Turecko.

Sdělíte nám budoucí plány?
Ten krátkodobý jsem už splnil. V úterý 18. prosince jsem se zúčastnil vyhlášení Sportovce roku v Českých Budějovicích a uspěl jsem!
Dlouhodobě chci zůstat fyzicky i duševně silný. Přeji si závodit, dokud zdraví dovolí.

Cítím z Vás velkou dávku pozitivní energie. Kde ji čerpáte?
Jsem doslova bohatý na dobré přátele. Zůstávám obyčejnou osobou, nikdy jsem neměl potřebu dělat ze sebe něco víc. Mám skvělou partu ve fitcentru a přál bych si, aby i další lidé překonali pohodlí a přišli cvičit.

Jak se podílíte na provozu fitcentra v bývalých kasárnách?
Pořádáme kvalitní kondiční tréninky, každý se u nás může hlásit. Přeji všem dobře strávené Vánoce, aby si lidé dávali předsevzetí nějaké to kilo shodit. Fitko je znovu komplexnější, přibyly nové stroje i místnosti.