Po okupaci tehdejšího Československa v roce 1968 strávil nejprve pár týdnů v Rakousku a Německu, aby se natrvalo usadil ve Švýcarsku. Kromě nové profese vychovatele v zařízení pro postižené se začal věnovat tenisu. A to na takové úrovni, že se vypracoval na uznávaného mezinárodního rozhodčího.

„Potřeboval jsem k tomu ve světě bílého sportu perfektní zrak, cit pro hru, špetku diplomacie a pak nezbytný kousek štěstí,“ přiznává skromně Štěrba. Objel desítky turnajů po celém světě a především konec dubna v Monte Carlu byl jeho srdeční záležitostí. Pochopitelně, že si vybudoval spoustu kontaktů se světovými esy. Za všechny jmenujme Rafaela Nadala, do jehož realizačního týmu náš slavný rodák patří.

Po sametové revoluci Milan občas zavítá do Rokycan. Za spolužáky, kamarády a známými. Dnes má ale ještě jednu významnou povinnost nebo spíše poslání. Věnovat se Janu Smíškovi (na snímcích vlevo). Vytáhlému sympaťákovi z Modřan, který se díky Milanovi dostává mezi rozhodcovskou tenisovou špičku. „Má toho hodně. Studuje vysokou školu a hraje volejbal v Odolena Vodě. Navíc je předurčen k řízení i těch nejsložitějších tenisových střetnutí. Ať už na empiru nebo v roli čárového arbitra. Po psychické stránce je na tom dobře a veličiny tohoto odvětví ho berou. Už byl se mnou v Šanghaji na Turnaji mistrů a teď skvěle zvládl lednové finále mistrovství světa hráčů do čtrnácti let ve Francii,“ dodal Štěrba.