Na španělskou Grand Tour ale 34letý profesionál nakonec necestoval a místo toho se doma v Plzni věnoval odpočinku po zvláštní, covidem ovlivněné sezoně.

„Tři týdny jsem měl volno, ale od nadcházejícího víkendu se chci zase začít hýbat. Nejdřív doma, ale zvažuji i přesun na Kanáry. Je tam lepší počasí a na rozdíl od Česka jsou tam otevřené posilovny i další zařízení, potřebná pro regeneraci,“ uvedl zkušený jezdec, který si tak v minulých dnech mohl alespoň užít rodiny.

Vaše starší dcera Viktorka je v první třídě, jenže školy jsou kvůli pandemii zavřené. Zapojujete se do domácí výuky?

Škola probíhá online a docela to funguje, takže Viktorka si to hlavní zvládne sama. A pokud dostane nějaké úkoly, tak se o ně dělíme s manželkou. Alespoň se procvičím v psaní (úsměv).

Atak koronaviru, karanténa, odkládání závodů a po restartu pro vás období bez výraznějšího úspěchu. Najdete při ohlédnutí za sezonou nějaké pozitivum?

Pozitivní je hlavně to, že se sezona odjela. To je velká výhra, protože spousta sportů ani pořádně nevystartovala, a cyklistická sezona proběhla téměř celá. Což je důležité do budoucna. A co se týká mě osobně, tak jaro jsem neměl špatné, ale po Paříž – Nice přišel útlum. Pak to byl trochu boj. V karanténě jsme trénovali na ergometrech, a i když jsme pak mohli ven, tak zase jen doma. Což na formě nepřidá a rozhodí to i léty nastavené biorytmy. Možná proto také letos byli tolik vidět mladí závodníci, kteří to vstřebali líp než my starší.

Na Tour de France jste startoval podesáté, což je český rekord. Slavný závod jste ale dokončil jen silou vůle a daleko od stupňů vítězů, a to i kvůli zdravotním potížím. Znáte jejich příčinu?

Je fakt, že letošní Tour pro mě byla spíš boj o přežití. Pořád jsem věřil, že se rozjedu, ale to se nepovedlo. Nesedl mi pozdní termín Tour, nejezdil jsem, jak jsem očekával, a ani zdravotně jsem nebyl v pohodě. S trenérem i doktory jsme hledali, kde se stala chyba, a něco se objevilo. Ale není to nic, co bych chtěl pouštět do médií. Pro mě je důležité, že se ten důvod našel. Hlavně do dalších roků.

Jenže v týmu NTT Pro Cycling vám končí dvouletá smlouva, a navíc podle manažera Bjarne Riise společnost NTT neprodlouží podporu, a osud týmu je na vážkách. Víte něco víc?

Zrovna dneska (ve čtvrtek) vydal majitel týmu Doug Ryder zprávu, že nic nevzdává a hledá náhradu za NTT. Takže to zdaleka není ještě uzavřené a uvidíme do Vánoc, jak vše dopadne a kam se jako závodník uchýlím. Je to sice hodně pozdě, ale tím, jak byla sezona posunutá, tak se posouvají i tahle jednání.

Nechává vás nejistá budoucnost v klidu?

Tak to prostě je. Nové smlouvy se podle mého budou podepisovat ještě po Novém roce, takže pokud bych měl jasno do Vánoc, tak to bude fajn. Teď to bude hlavně hra manažerů s tím, kdo vydrží, nevydrží a kam až se pokusí zajít v těch minimech. Pro mě se tím nic nemění. Musím se začít chystat na příští sezonu.

Stáj CCC končí a s týmem NTT je to nahnuté. Tak moc dolehla covidová krize na elitní World Tour scénu?

Problém je v tom, že týmy mají smlouvy se sponzory postavené na tom, že budou vidět v televizi na závodech od ledna do října. Jenže pak se sezona zkrátí a je jasné, že řada sponzorů si působení v cyklistice rozmýšlí. Někteří se sami dostali kvůli krizi do problémů, takže škrty tam jsou, ale ty se dotýkají celého sportu. Třeba fotbalisté a hokejisté v Čechách spadli v příjmech na třicet procent, aby týmy vůbec přežily a soutěže se mohly odehrát. Doba není dobrá, ale co se dá dělat.

Jak jste řekl, ve velkých závodech se do popředí derou mladí jezdci – Bernal, Pogačar, Carapaz. Je to trend, nebo jen dopad momentální zvláštní sezony?

Na tuhle otázku asi neexistuje jednoznačná odpověď. Mění se generace, o tom žádná, ale asi by to nebylo tak výrazné, kdyby sezona proběhla normálně. To je můj názor. Ti mladí kluci ale už před přechodem do World Tour týmů závodí s nejlepšími profíky a přechod pak není tak velký. Rozhodně bych za tím nehledal něco výjimečného. První roky na Tour jsem měl taky jedny z nejlepších.

Svou účast na Staré dámě jste v roce 2008 zahájil v Brestu, kde by měl odstartovat i příští, už 108. ročník závodu. Máte na to příjemné vzpomínky?

Docela jo. Přijel jsem tam uvolněný po vítězství na Kolem Švýcarska. Vybavuji si, že první etapy byly hodně nervózní, bylo chladno a dost foukalo. Ale fanoušci v Bretani jsou skvělí.

Jaká Tour de France 2021 bude?

Určitě půjde o divácky atraktivní a myslím i vyrovnanou Tour. Oproti minulým ročníkům jsou etapy dobře namíchané, přibyla časovka, takže je se na co těšit.

Pro jezdce to mimo jiné bude znamenat vydrápat se během jedné etapy hned dvakrát na Mount Ventoux, obra z Provence. To si dovedete představit?

Těžko říct. Ale itinerář té etapy jsem studoval blíž, protože Mount Ventoux má své kouzlo. Znám ho z obou stran, z té kratší z Paříž – Nice a z té delší strany z Tour. To je klasicky nekonečný kopec (úsměv).

Chtěl byste u toho příští rok být a přidat na Tour starts číslem jedenáct?

Jo i ne. Bude záležet, jak se vyvine situace kolem týmu a jak vše osobně vyhodnotím směrem k olympiádě. Hry v Tokiu by totiž měly začít jen týden po Tour, a účast na francouzské Grand Tour by tak asi nebyla úplně optimální přípravou na olympijský závod.