Z budovy bývalé továrny na plechovky, která má poněkud omšelý zevnějšek, ročně vyjede jen několik desítek nových Kaipanů. I když s tím vyjížděním je to trošku složitější… Drtivou většinu těchto aut si totiž jejich majitelé montují sami doma.

Ze Smržovky pouze dostanou potřebné díly. Konkrétně rám vozu, laminátové díly karosérie, světla, výfuky, brzdové vedení, ochranné oblouky, vnější zpětná zrcátka, přední sklo a třeba i prodloužené táhlo řazení. K tomu textový i video návod na stavbu. Motor, převodovku a díly podvozku si musí zájemce o Kaipan obstarat sám. Obyčejně z aut, která prodělala nějakou havárii, ale potřebné součástky se zachovaly nepoškozené.

InfoboxZdroj: Denik

REPLIKA LEGENDY

Na samém počátku vzniku značky Kaipan byla snaha jejího vlastníka Michala Hradského dostat takzvaně „na značky“ zahraniční stavebnici repliky legendárního sportovního auta Lotus, kterou si navíc ještě trošku vylepšil podle svého gusta.

„Tehdy se mi na dopravním inspektorátu vysmáli,“ vypráví. „Prý: Kabriolet a bez dveří? To nikdy. Trvalo to pět let, než jsem dosáhl schválení malosériové výroby, což se stalo v roce 1997,“ vzpomíná. Tehdy ještě s několika spolupracovníky působili v různých garážích a skladech v Praze. Zde měl pan Hradský původně stavební firmu, kterou ale prodal, a začal se naplno věnovat svému automobilovému snu.

Po pár letech se přestěhoval do Smržovky. V horním patře své továrny i sám žije ve vybudovaném bytě. Hned vedle jsou garsonky pro několik zaměstnanců. Když jde do práce, tak pouze sejde pár desítek schodů a hned je ve výrobních prostorách.

Největší sál slouží současně jako sklad vyrobených vozů i potřebných polotovarů, v dalším se svařují kostry aut a hned vedle je karosárna, kde z vrstev skelné tkaniny a pryskyřice vznikají povrchové díly aut. Nenajdete tu žádnou automatizovanou výrobní linku, vše se musí vzít pěkně do ruky.

VŠICHNI UMÍ VŠECHNO

V továrně Kaipan pracuje v současnosti deset lidí. „Všichni umí všechno, i když máme samozřejmě třeba specialistu na elektroinstalaci a někdo je šikovnější na určitý typ prací než na jiné,“ říká Hradský. V době naší návštěvy ještě panovalo sváteční volno, ale přesto se v hale na výrobu karosérie pracovalo na formách pro karosářské díly nového typu vozu.

Historicky prvním autem, které neslo logo Kaipan, byl typ 47. Nejprve využíval techniku od Fordu, posléze přešel na pohonnou jednotku používanou v modelech Volkswagen. Ta současná má výkon 150 koní a umožňuje lehkému a jen 365 centimetrů dlouhému vozu uhánět rychlostí až sto osmdesát kilometrů v hodině. Tento modernizovaný typ již nese číselné označení 57.

Posádka si v něm může dosytosti užívat pocit jízdy pod otevřeným nebem. Tento Kaipan, stejně jako všechny ostatní vyráběné typy, jsou totiž kabriolety. I když v případě nepříznivého počasí se lze schovat pod skládací plátěnou střechou.

Druhým nabízeným modelem se pak v roce 2006 stal Kaipan 14. „To proto, že za mnou chodila spousta lidí, že sice na drahý motor a komponenty pro původní typ nemají, ale že by rádi jezdili v nějakém atraktivním sportovním voze. Tak jsme nakonec vymysleli auto, které využívá motor i podvozkové díly ze Škody Favorit,“ pokračuje ve vyprávění Michal Hradský.

Tento typ se i nadále hojně prodává. Samozřejmě i proto, že se dá pořídit poměrně levně. Základní typ stavebnice totiž přijde, včetně vysloužilé Škody Favorit a závěrečné prohlídky v továrně na zhruba dvě stě tisíc korun.

Kdo chce přece jen poněkud modernější techniku, ten si může postavit Kaipan 16. V jeho útrobách se skrývají díly ze Škody Fabia druhé generace.

ROZEBRALI NOVÉ VOZY

Původně se „továrník“ Hradský domníval, že by mohl uzavřít obchod přímo s mladoboleslavskou automobilkou na dodávku motorů. Jenže, nevyšlo to. „Zjistilo se, že je to v podstatě nemožné, a pokud by nám to dodali jako náhradní díl, vyšlo by to na nějakých sedm set tisíc.

Přitom kompletní auto stálo tři sta. Takže jsme si nakonec skutečně několik fabií u jednoho dealera objednali a následně úplně nová auta rozebrali, použili to potřebné a zbytek za pakatel odprodali do servisů na náhradní díly,“ vzpomíná Hradský. Tato auta prodali jako hotová, kompletně připravená pro jízdu na silnicích. Lidí, kteří si tento „full servis“ objednají sice není moc, ale přesto se jich prý každý rok několik najde.

Plánů do budoucna má třiašedesátiletý vitální muž spoustu. Všechny zdaleka prozrazovat nechce. Tou nejbližší novinkou se ale stane malý elektromobil se zmenšenou „kaipaní“ otevřenou karosérií, který budou moci řídit i patnáctiletí mladí muži a slečny. „Původně jsem chtěl vyvinout elektrický sportovní vůz, ale zjistil jsem, že je to trošku protimluv. Elektromobil s opravdu sportovními výkony téměř nikam nedojede, a když se zaměříme na zvýšení dojezdu, pak zase nebude sportovní,“ vysvětluje.

Tento malý elektromobil by mohl podle představ Hradského sloužit i jako výuková pomůcka elektromobility pro studenty středních odborných škol a učilišť. Využívá totiž elektrickou soustavu s napětím do 50 voltů, takže s ním můžou pracovat bez rizika i lidé bez patřičného elektrikářského certifikátu.

Následně, zřejmě v roce 2020, pak chce Hradský představit úplně jiný typ Kaipanu. Půjde o dvoumístný městský vůz, tentokrát s uzavřenou karosérií. „Náš dvorní designér Jan Hrbek na tom v současnosti usilovně pracuje. Již nějaké návrhy přinesl, ale vrátil jsem mu je, protože mi až příliš připomínají kabinu lanovky,“ dodává Hradský s úsměvem.