Kliknutím zvětšíteTouto větou mě Pavlína Štyndlová u sebe na farmě přivítala. Šestapadesátiletá žena, nejen duchem, ale i tělem a myšlením velmi aktivní, založila farmu před 25 lety. Kozodoj je jejím osudem, posláním. Jenže její cesta nebyla snadná. I když se v regionu nenarodila, za rodačku se srdcem a duší se považuje.
S rodiči to nebývá snadné. Pavlína moc dobře už odmala věděla, co v životě chce. Po čem touží. Jenže její vysokoškolsky vzdělaní rodiče měli zcela jiné představy. Chtěli z ní mít fotografa, výtvarníka. Otec se jí všemožně snažil ke studiu umělecké školy motivovat, ale ona toužila pracovat se zvířaty. Přesto rodiče poslechla a vystudovala v Praze obor fotografie a propagační výtvarnictví.
Po škole však začala studovat ještě zemědělské obory. Na střídačku pracovala jako návrhářka i jako pomocný jezdec a ošetřovatel v dostihové stáji. Díky talentu, který zdědila, už jako malá krásně malovala. Po narození synů už jako OSVČ tvořila pro ordinace, školy a další, kde malovala vlastní tvorbu – avšak jen zvířecí motivy.
Boj o život
Než vůbec Kozodoj koupili, život jí přichystal řadu překážek. První manžel, se kterým má dva syny neunesl, že mladší z chlapců se narodil s handicapem. Hned po porodu se novorozenec v nemocnici nakazil salmonelou a v raném vývoji došlo k poškození mozku. Pavlínu čekal doslova boj o jeho život. Nyní má dítě invalidní důchod, jedním z důvodů je autismus. Později se k tomu přidal i určitý typ schizofrenie.
Právě díky synům Matějovi a Martinovi ale Kozodoj existuje. „Moc dobře jsem věděla, že chci své syny vychovávat u zvířat a splnit si tak i svůj sen,“ říká majitelka Kozodoje. Místo, na kterém dnes farma stojí, jí doslova učarovalo už v době, kdy sem chodila na procházku s malými synky. Najednou ale přišla příležitost.
Hurá akce alias Kulový blesk
Původní majitelé chtěli pozemky a dům nečekaně prodat. Mělo to však jednu podmínku – do měsíce muselo být vše vyřízené. „A co teď? My jsme neměli hotovost. Ale osud mám přál. Do pár dní jsme našli kupce na náš byt, zařídili jsme kupní smlouvy a za měsíc jsme tu stáli. S pusou dokořán, zmohli jsme se jen na pouhé wow, A první obyvatelé byly dvě kozy – Vojtěch a Žofie,“ vypráví Pavlína Štyndlová. O tom, že je čekala spousta práce, není třeba mluvit. „Šli jsme do toho srdcem,“ říká.
Už odmala svým synům četla nebo vyprávěla pohádky. Milovali „Werichovky“. Po vzoru pana Wericha si hráli se slovy. Až jednoho dne z kluků vypadlo slůvko Kozodoj. A název byl na světě. „Nejprve se nám nezdál, avšak vracel se stále jako bumerang,“ vzpomíná.
„Moc dobře jsem věděla, že k nám chci zvát lidi, ukazovat jim, jak žijeme, pracujeme. Jak se o přírodu a zvířata staráme,“ popisuje majitelka. A tak se stalo, že z rodinné ekologické farmy vznikl vzdělávací prostor. Nejen malí, ale i velcí či handicapovaní mohou mít blíž k ekologickým principům nebo environmentálnímu způsobu života v přírodě. Jak ale Pavlína poznala už na svém synovi, handicapovaným vztah a pravidelný kontakt se zvířaty prospívá. A tak se stalo, že již 7 let zaměstnává i polovinu lidí s handicapem.
Pak přišel ale šok. Manžel zodpovědnost a to, že má syna s handicapem, práci od rána do večera, neunesl, Rozvedli se. Pavlína zůstala sama. Ne na dlouho. O pár měsíců později potkala dalšího muže, hodného a pracovitého, se kterým to ale také nevyšlo, zemřel. Po letech osamělého života na ni čekal někdo jiný, koho znala jako souseda.
Přeskočila nečekaná jiskra, a to díky chystanému projektu. Před třemi lety nechala Pavlína vyrobit vodní kolo právě u Vladimíra. Je truhlář a odvádí nádhernou práci se dřevem. Vladimír byl několik let sám, žena mu utekla za kamarádem, a slovo dalo slovo. Oba je vystihuje moto, se kterým přišel právě Vladimír. „Postavil jsem vodní kolo, aby nám to pěkně klapalo.“
Pavlína teď pro Kozodoj dýchá, je jejím celoživotním dítětem, naplněným snem. Farmu a její zvířecí přátele miluje. A protože láska se má opětovat, zvířata a lidé milují Pavlínu a celou farmu Kozodoj.
17
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
