„Ministerstvo zemědělství rozšířilo tzv. Národní dotaci pro zabezpečení opylování hmyzosnubných rostlin o dvacet pět milionů korun ze svých rezerv. Tyto finance se poměrně rozpočítají podle počtu došlých žádostí. Včelaři ale musí prokázat, že jim během zimního období uhynulo minimálně patnáct procent včelstev a zároveň, že nová včelstava již nakoupili,“ vysvětlil místopředseda Okresního výboru včelařů Jaroslav Hrabák.


S obnovou včalaři už naplno začali. Nakupují zvláště na Tachovsku, které nebylo úhynem tolik postiženo. „Cena jednoho včelstva se na jaře pohybovala v rozmezí 1200 až 2000 korun. Ministerstvo zemědělství na něj přispěje do výše pět set korun,“ sdělil Hrabák s tím, že na všechny přesuny je navíc potřebné veterinární osvědčení. „To si ale všichni včelaři vždy opatřili,“ dodal. V současné době již někteří vytvářejí tzv. oddělky – z původních včelstev dělají další.

Za přemnožení roztoče Varroa destructor (na snímku vlevo), který leckde způsobil katastrofální ztráty, může podle Hrabáka mírná zima. „Samičky roztoče se navíc stávají velice odolné a jsou schopny i rychlejšího rozmnožování. Na úhynu se také podílejí virové nákazy, které roztoč přenáší – je takzvaným vektorem. Tyto nákazy léčit nelze, a tak klíč spočívá právě v intenzivní léčbě varroázy,“ upřesnil.


Parazitický roztoč se začal šířit z jihovýchodní Asie do Evropy, Ameriky a Austrálie v 60. letech minulého století. „Odhaduje se, že se šíří několik set kilometrů za rok. V současnosti není na světě místo, kam by se už nedostal,“ doplnil Hrabák s tím, že první roztoč byl na území bývalého Československa pozorován v roce 1978.