Jak to rodinná firma, která funguje už 18 let a dává práci třiceti lidem, dokázala? „Musíme mít dobré pečivo a hlavně kvalitní. Ve dvou obchodech v Rokycanech máme otevřeno už od pěti hodin ráno,“ říká majitelova dcera Monika Frídelová. Pekařství podle ní drží široký sortiment, tedy kolem sto deseti druhů slaného a sladkého pečiva. Vyhoví i zákazníkům, kteří si přijdou pro kvásek na domácí chléb. „Každý týden zpracujeme 160 padesátikilových pytlů mouky. Začínáme v deset večer a končíme v deset dopoledne,“ říká Ladislav Frídel. Tvrzení o kvalitě má i němého svědka – drahý stroj na válení chleba, který skončil v koutě. „Ruční práce je ruční práce. Táta nakonec zase radši chleba válí sám,“ vysvětluje Frídelová. Před svátky se směny protáhnou. „O Vánocích a Velikonocích jedeme i do 16 hodin. Sníží se prodej koláčků, zato pečeme denně o tisíc bochánků a čtyři tisíce rohlíků víc. K tomu veky a bagety,“ vypočítává Frídelová. Ačkoli firmě ubyl po nástupu velkých řetězců odbyt na venkově, do obchodu s majiteli supermarketů se nehrne. „Do řetězců nechceme. Upekli bychom za milion, než bychom dostali první korunu,“ shodují se Frídelovi. Za start rodinné firmy může podle Frídelové její babička z matčiny strany. „Její rodina měla pekárnu Na Pátku. Sama nás k tomu vybídla. Táta byl ostatně pekař a brácha se jím zrovna učil,“ říká. Přestože si tehdy museli vzít milionovou půjčku, z původního, často řekou zaplavovaného místa, přesídlili do Raisovy ulice. „Tady byla samoobsluha, kterou jsem koupil v dražbě,“ dodal Frídel.