„Ještě před tím památečním dnem, kdy jsem s dcerou upekl ten náš první – placatý a ne zrovna zázračný chleba – jsem už několikrát přemýšlel, že bych to zkusil. Původně jsem vyučený kuchař, takže jsem k základní chlebové ingredienci, tedy mouce, měl trochu vypěstovaný vztah,“ směje se majitel Pepekárny Josef Pepe Stajko.
Spolu s jeho ženou Mirkou prý mají rádi dobré jídlo a už dlouho je mrzelo, že pečivo pořízené v supermarketech jim v požadované kvalitě nevydrží dlouho čerstvé. „Prakticky poslední impulz byl, když podle nějaké směrnice museli obchodníci začít psát, že jde o zmražené polotovary dopékané v supermarketu a zjistilo, ze 80 procent pečiva je ze zmraženého polotovaru. Druhý den to nebylo poživatelné a třetí den to chytlo plíseň a vyhazovali jsme to. Takže jsme si doma začali péct chleba vlastní, nejprve jen podle kuchařky, což bylo těsto z droždí,“ vzpomíná Pepe.
Pak se ale rozhodl jít cestou kvasu. „Je to velký rozdíl, protože jak já říkám: Droždí, tomu nezáleží na tom, jaká je mouka, nebo aktuální počasí, ale kvas, ten člověk neoblbne a jen tak ho nezkrotí,“ přidává pekařskou poučku muž, který si prý dnes vozí svůj vlastní chleba i na dovolenou do hotelu.
Stěhování byl správný tah
Vraťme se ale na začátek, když ještě vlastní pekárna přímo v podloubí domažlického náměstí patřila jen do říše snů…
„Když jsme si pekli náš chleba jen doma, tak jsme ho vždycky vzali s sebou na nějakou akci, grilování k přátelům a oslavy. No a postupně to všichni chválili, chtěli ho od nás upéct a mě to začínalo bavit víc a víc. Poprosil jsem panímámu, aby mi dala starou maštal na Hamru, která jí zůstala volná po jejím poníkovi. Vybudovali jsme si tam se ženou malou rodinnou pekárnu a začali péct pro zákazníky, kteří si chléb jezdili vyzvedávat k nám domů. Jenže poptávka lidí velmi brzy převýšila naši nabídku a my nestíhali péct v malém prostoru potřebné množství,“ vypráví Josef Stajko s tím, že rozhodnutí přemístit své podnikání na domažlické náměstí, bylo jedno z jeho nejlepších v životě.
„Máme tu pronajaté od skvělých lidí skvělé prostory. Provozujeme tu i obchod, kde prodáváme nejen náš chleba, nebo tedy pečivo z naší produkce, protože už děláme i rohlíky, housky, preclíky, bulky, pletýnky, koláčky, sladké zákusky, v sezoně mazance, vánočky, no, je toho hodně. To vše plus další věci, hlavně od farmářů pak prodáváme u nás v našem konzumu,“ vyjmenovává Pepe s tím, že by na to vše samozřejmě nemohl být sám.
Pečou i pro Němce
„Moje žena je stoprocentně zapojená do celého toho koloběhu. Celkově se na chodu našeho podniku podílí deset lidí,“ dodává.
Pro pečivo z Pepekárny si prý jezdí i zákazníci ze sousedního Německa. „Neříkám, že je to každý druhý zákazník, ale jak jsme kousek od hranic a jim fakt náš chleba chutná, tak si jezdí pravidelně. Navíc jsme součástí Českého lesa, takže je tu i řada chalupářů, kteří na náš chleba nedají dopustit a chválí si, že jim vydrží v pohodě i celý týden ve spižírně. Občas se mě i někdo zeptá, v čem je to tajemství, co je ta tajná ingredience. Na to mám odpověď: Používáme jen to, co do chleba patří. Vlastně tři hlavní suroviny. Mouka, voda a sůl. To vše ve správném poměru a nejlepší kvalitě. Plus samozřejmě pekařova láska k řemeslu,“ uzavírá Stajko.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
