Podbrdská mlékárna je v provozu přesně dva roky. Michal Ivasienko se ale rozhodl vyrábět sýry mnohem dříve: „Před 13 lety jsme žili v Itálii, protože jsem tam studoval. Zamilovali jsme si tamní jídlo a pití a když jsme se vrátili, chyběly nám italské sýry. Bláhově jsem se domníval, že je tady začnu vyrábět pro domácí použití. Začal jsem to zkoušet, ale italské sýry z toho nebyly ani náhodou, protože italské mléko má úplně jinou kvalitu než to naše. Ale sýry to byly, i když jiné a rodině chutnaly. Jen tak pro radost jsem dál experimentoval s jejich výrobou a dával je ochutnat známým i studentům, protože v té době jsme měli v Rokycanech jazykovou školu. Ohlas byl dobrý a začal jsem uvažovat o tom, že bychom mohli sýry prodávat.“

Z jazykové školy do mlékárny

„Bylo jasné, že se musím zaměřit na tradiční středoevropské produkty. S manželkou jsme začali vyrábět zase jen pro známé a mé studenty tvaroh a čerstvý sýr,“ vypráví Michal Ivasienko. „V té době jsem učil němčinu, angličtinu a italštinu a k tomu ještě překládal. Po 20 letech práce v jazykovce už jsem byl unavený, cítil jsem, že potřebuji dělat něco jiného. Jazykovku jsem založil, když mi bylo 23 let. Rozhodl jsem se ji prodat a pustit se do něčeho jiného.“

Zdroj: Deník/Veronika Krátká

S přípravami jsme začali před čtyřmi lety v době koronavirové pandemie. Dva roky trvala přestavba domu a shánění všech povolení. „Začali jsme se sedmi výrobky s tím, že se něco chytne a něco odpadne. Vyráběli jsme jogurt, smetanový zákys, tvaroh, čerstvý sýr, smetanu, polotvrdý a grilovací sýr. Ono se ale chytlo všechno a zájem byl značný. Dostali jsme se do situace, kdy jsme to přestali při našich povoláních zvládat, protože manželka vede tady v Hůrkách obecní úřad a já stále překládám a tlumočím. Před rokem jsme proto museli přestat vyrábět to, co je nejnáročnější na práci a nejméně výnosné, a to polotvrdé sýry,“ vysvětluje majitel minimlékárny.

Mléčné výrobky až k zákazníkovým dveřím

Manželé Ivasienkovi mají svůj týdenní program přesně načasovaný. „V pondělí připravujeme výrobu, je nutné vyrobit provozní zákys, což je kultura, kterou přidáváme do mléka, aby správně zakysalo. V úterý brzy ráno jedeme do Oseka pro 300 litrů mléka, to se pak tepelně upravuje a ve výrobně strávím celý den. Ve středu dokapává tvaroh, dodělává se čerstvý sýr Frišberg, plníme lahve a odpoledne uklízíme. Ve čtvrtek se výrobky balí a odpoledne je rozvážím po celém okrese.

O tom, že by do výroby zapojil další pomocníky Michal Ivasienko neuvažuje: „Jsem původně germanista a asi proto jsem až německy pünktlich a potrpím si, aby vše bylo tip top. Myslím, že manželka tou mojí pečlivostí trochu trpí. Kdyby tam byl nějaký další pomocník, pořád bych mu koukal na ruce, jestli je má umyté, protože hygiena je v sýrařství zásadní.“ Kvůli živnosti si Michal Ivasienko musel doplnit vzdělání hned ve dvou oborech mlékař a sýrař, které absolvoval na Střední potravinářské škole v Kroměříži.

Poctivost za dostupné ceny

Vize manželů Ivasienkových byla od začátku jasná. Chtěli prodávat výrobky za rozumné ceny, které si lidé budou kupovat pravidelně. „Samozřejmě ceny nejsou jako v supermarketech, ale stále jsou dostupné. Nemůžeme si ale dovolit mít obchod. To bychom se třásli, jestli všechno prodáme nebo ne. Přišli bychom tak o část zisku, který není nijak ohromný, a to si nemůžeme dovolit. Děláme proto na objednávku. Lidé si zvykli, že jim zboží rozvážíme až domů. Máme na okrese čtyři okruhy, kam zajíždíme. O naše zboží měly zájem i různé bioprodejny, ale prostor pro dva výdělky tam bohužel není. Několikrát do roka nás lidé také mohou potkat na trzích,“ uzavírá Michal Ivasienko.