Jaká je vyšetřovatelka Karla Langerová jako žena?
Nejlépe ji asi vystihuje, že jde o ženu, která hledá v životě pravdu. Může to znít trochu nadneseně, ale pro Karlu to není fráze. Je to leitmotiv jejího života a smysl její práce. Vnímám ji jako správňačku v dobrém smyslu toho slova. Na scénáři Šéfky se mi líbí mimo jiné, že postava Karly není nijak extremizovaná.

Má pozici šéfové oddělení vražd, pracuje s chlapama, což znamená, že musí znát dobře jejich psychologii, aby je mohla vést a fungovat s nimi, a to samozřejmě zase zpětně ovlivňuje její chování. Navíc ona těm mužům, s nimiž je ve styku, moc nevěří, protože je podezírá, že mají něco společného s vraždou jejího manžela, kterou chce objasnit. Nemá to jednoduché. Na druhé straně má hezký vztah se svou sedmnáctiletou dcerou. Popsala bych to slovy, že Karla doma roztaje. I když má v sobě zcela pochopitelně určité „pracovní postižení“, takže občas svou dceru mírně vyslýchá. (smích)

Ale to pochopí každý, kdo má doma dítě ve věku starší puberty. Hezké je, že ačkoli podstatou jednotlivých epizod je samozřejmě vyřešení kriminálních kauz, tvůrci Šéfky chtěli ukázat, že i detektivové jsou také jenom lidé, kteří mají svoje problémy, jež někdy nejsou příliš s jejich prací slučitelné. Každý v sobě máme obě strany mince a i policista občas řeší rozpor, že něco nedělá úplně podle předpisů nebo podle všeobecně vžité představy, jak by právo a pořádek měly vypadat. Osobní linka v Šéfce ale není jen u Karly Langerové, i ostatní figury tam mají své příběhy, mnohdy propojené s minulostí, které se během seriálu pomalu a postupně rozvíjejí a odkrývají, což drží diváky v příjemném napětí.

Jiří Vyorálek jako kapitán Martin Černý se svou parťačkou Magdou Malou, kterou hraje Petra Špalková.
Krutý Gottwald i svéráz Stínů v mlze. Jiří Vyorálek charismatické role umí

Je na správňačce Karle něco, co vám na ní osobně naopak vadí?
Zatím jsem nenašla nic takového, protože, jak už jsem řekla, Karla není v ničem extrémní či příliš radikální, takže se neobjevilo nic, s čím bych se nedokázala ztotožnit. Ovšem původní verze seriálu má v Německu už deset sérií, takže co já vím, co ještě scenáristé Karle v budoucnu předepíšou a co se v jejím chování změní… Když hraju Karlu, hledám jakýsi střední proud, abych mohla potom uhýbat kamkoli, kam mě její příběh zavede. Na jedné straně se to může zdát jako úskalí práce na seriálu, ale mě to, po pravdě řečeno, baví, motivuje a docela vzrušuje, protože mi tento způsob práce umožňuje očekávat nějaké neznámé prvky, které se teprve rozkryjí.

Takže ani práce s mrtvolami, střílení na zločince a jejich zatýkání vám nevadilo? Absolvovala jste v tomto ohledu nějakou policejní instruktáž?
U nás je to naštěstí jenom jako. Ale samozřejmě jsme ještě před natáčením měli pár hodin kurzů, kde nám profesionálové vysvětlovali, jak zacházet se zbraní, jak se pohybovat při jejím držení, jak nasazovat pouta, což byly docela zajímavé zkušenosti. Například když policisté nasazují klasická klepeta delikventovi, tak ho to přirozeně bolí, ale když hrajete s kolegou, tak mu nechcete ublížit, a dostáváte se tím do rozporu, jak všechno ztvárnit realisticky, ale přitom herce nezranit. Kromě toho máme na place, když nastane nějaká podobná scéna, většinou přítomné poradce z řad skutečných kriminalistů, kteří nám poradí, jak na to.

Působí na vás tito profíci, kteří se denně setkávají s tím nejhorším, co člověk umí člověku udělat, jako drsní, životem ošlehaní cynikové?
Absolutně ne. Naopak, ty, které potkávám při natáčení, vnímám jako velmi vyrovnané osobnosti. Dokážou skvěle pracovat s emocemi, jež ve své práci každodenně zažívají, což v tomto případě znamená, že se setkávají se zločinem až do morku kosti. Můžu se s nimi bavit nikoli jen o jejich profesi, ale doslova o čemkoli. Například nedávno jsme si povídali o horoskopech. (smích)

V prosinci se Amélie stala tváří stylového magazínu a zároveň vyhrála celosvětovou soutěž.
Vypadáš jak Brežněv. Nová ikona modelingu z Česka čelila hnusným řečem

Ovšem když točíte nějakou realistickou scénu s mrtvolami, musíte si pak vy jako herečka nějak vyčistit hlavu. Máte už na to nějaký mustr?Já osobně to mám docela jasné: skončí mi natáčecí den, převléknu se do civilu, jedu domů za rodinou a úplně to vytěsním. Pomáhá mi i fakt, že natáčíme v obrovském tempu a musíme se všichni naučit velké množství textu, takže nám nezbývá nic jiného než to brát zcela profesionálně, s nadhledem a odstupem. Musím říci, že jsem ještě nikdy neabsolvovala takhle intenzivní práci před kamerou a tak rozsáhlou a velkou roli, ale na druhé straně už nějakou dobu na seriálu pracujeme, takže když přijedu na natáčení a vejdu do svého karavanu, obleču si kostým Karly a spolu s ním vklouznu i do té figury. Už mám automaticky její držení těla, její způsob vyjadřování a každý den se dozvídám o Karle, ale i o sobě nové a nové věci.

Trochu jsem doufal, že mi řeknete, že vhodným útěkem od mrtvol je pro vás pořad Herbář, který moderujete a spolutvoříte už od roku 2013…
Práce na Herbáři mě také ohromně baví a naplňuje, a to především svým obsahem. Představuje to, čím opravdu žiju a co bych chtěla předat dál, čím bych chtěla inspirovat ostatní. Příroda se svými přirozenými pochody nám toho nabízí neuvěřitelně mnoho, a za to chce jenom, abychom se k ní chovali stejně upřímně, jako se chová ona k nám. Což je něco, s čím opravdu souzním osobně já, Kateřina Winterová. Není to žádná role, jsem tam sama za sebe – a proto jsem šťastná, že tenhle projekt, který jsem si se svým týmem vymazlila (letos uvidíme už desátou sérii – pozn. red.), nejen mně, ale i divákům poskytuje alespoň chvíli klidu, pozastavení, radosti, pozitivního pocitu, a že lidi motivuje k tomu dělat něco třeba jinak.

Řídíte se radami Herbáře i ve vlastním životě?
(Smích) Skoro všechno, o čem tam mluvím a co popisuju ve svých knížkách, jsem doslova vypěstovala na vlastní zahradě u nás na statku. Zkoumám tam všechny možné odrůdy, zjišťuju, co je dobré a co ne – je to osobní zkušenost, o kterou se pak podělím s diváky. Příroda nás všechny inspiruje.

Tereza Kerndlová připomíná, že i když má ráda vysoký životní standard, jsou svoboda a mír důležitějšími aspekty lidského bytí.
Žádné sexy fotky. Teď je důležitá Ukrajina, říká Tereza Kerndlová

Bavili jsme se o tom, že Karla občas „vyslýchá“ svou dceru. Máte také podobné „postižení“ z Herbáře?
Já sama si například uvědomuju, že už jsem za ta léta poněkud zhýčkaná tím, co vím o přípravě jídel z kvalitních ingrediencí, takže je pro mě někdy dost těžké zdržet se komentářů, když vidím, jak někteří lidé vaří a čím se živí. Ale to je tím, že si pochopitelně uvědomuju, jak strašně málo stačí, aby si kdokoli zlepšil kvalitu svého stravování, a tím i kvalitu svého života.

Akceptuje tento přístup ke zdravému způsobu stravování vaše rodina?
My to vůbec neřešíme. Neříkáme si: „Teď si dáme zdravou večeři!“ Moje děti (třináct a šestnáct let – pozn. red.) si totiž jídlo, které jíme, častokrát sami na farmě zasadí, zalévají, vypěstují a pak utrhnou. Když máte hospodářství, každá ruka je dobrá, a děti tam s námi v rámci možností normálně pracují, čímž jsou v neustálém kontaktu s přírodou a i s realitou života. Považuju za velký dar, že žijeme na rodinném statku a že můžeme našim dětem nenásilně předávat naše zkušenosti. Že si můžou takzvaně sáhnout na hlínu. Já sama jsem to v mládí také zažila a dodnes jsou to moje nejsilnější vzpomínky. A chci je dopřát i našim dětem.