Na příkladech popisuje nejrůznější okolnosti, které v průběhu tisíciletí utvářely rodinný život, a zamýšlí se nad tím, jaké změny jsou nutné a jaké mohou být škodlivé. Knihu doplňuje přehledná faktografie a bohatá obrazová dokumentace.
Představíte vaši novinku blíže?
Je o vzniku a dlouhé historii rodiny. A protože žijeme v globalizovaném světě, neomezuji se jen na Evropu a křesťanskou tradici, ale zabývám se i dalšími oblastmi světa, v nichž vznikly a fungují dodnes jiná náboženství a jiné kulturní modely. Ve své knize se snažím populárně a srozumitelně popsat vývoj rodiny a jejího smyslu od starověku až do současnosti.
Popisujete obřady a zvyky od narození člověka přes jeho přijetí do světa dospělých, námluvy a svatbu, prožívání stáří až po smrt a pohřeb. Mají dnes ještě rituály smysl?
I když si to někteří nechtějí připustit, bez rituálů nemůže existovat žádná společnost. Rodinné oslavy patří k lidskému životu a jsou jakýmisi hodinami, na nichž odtikávají minuty naší pomíjivé existence. Dneska mnozí lidé neradi poslouchají slova, jako je mezigenerační odpovědnost či odpovědnost za svou rodinu. Stejně tak neradi přemýšlíme o tom, že každá cesta životem končí smrtí. Vyrovnat se s podobnými složitými situacemi pomáhaly lidem právě rodinné rituály a slavnosti, protože největší síla společnosti je ve vzájemné podpoře. I když se jedná o vážná témata, neznamená to, že bych se v knize nezabývala líčením zajímavostí, radostí i různých kuriozit. Kapitoly o vnímání sexu, o těhotenství, porodech a dalších důležitých životních etapách budou možná pro mnohé čtenáře překvapením.
Můžete uvést nějaký zvyk ze světa, který je naprosto odlišný od toho, co známe my?
Popisuji jich hodně, mnohé souvisejí s vírou v posmrtný život a návrat duší předků do našeho světa. Křesťanská tradice je jiná, fyzická smrt je v našem kulturním systému něčím definitivním. Ale jinde se konají společné hostiny živých s mrtvými předky. Muž přebírá nejen odpovědnost za ženu a děti mrtvého bratra, ale i jeho jméno, protože se na něho nesmí zapomenout. Někde jsou pohřby tak nákladné, že si rodina nechá svého mrtvého doma třeba rok a šetří, aby mohla uspořádat pohřební slavnost. Jinde se donedávna spolu s mrtvým mužem upalovala i jeho manželka. Navzdory různorodosti podobných zvyků mají však jedno společné – lidé nežijí sami a v bublině, ale jsou součástí složitého sociálního systému. Měnit ho od stolu je hloupost.