Na příkladech popisuje nejrůznější okolnosti, které v průběhu tisíciletí utvářely rodinný život, a zamýšlí se nad tím, jaké změny jsou nutné a jaké mohou být škodlivé. Knihu doplňuje přehledná faktografie a bohatá obrazová dokumentace.

Kniha Služebník krásné kinematografie
Překvapivý svět Jaromíra Šofra. Publikace ukazuje vzpomínky Menzelova kameramana

Představíte vaši novinku blíže?
Je o vzniku a dlouhé historii rodiny. A protože žijeme v globalizovaném světě, neomezuji se jen na Evropu a křesťanskou tradici, ale zabývám se i dalšími oblastmi světa, v nichž vznikly a fungují dodnes jiná náboženství a jiné kulturní modely. Ve své knize se snažím populárně a srozumitelně popsat vývoj rodiny a jejího smyslu od starověku až do současnosti.

Popisujete obřady a zvyky od narození člověka přes jeho přijetí do světa dospělých, námluvy a svatbu, prožívání stáří až po smrt a pohřeb. Mají dnes ještě rituály smysl?
I když si to někteří nechtějí připustit, bez rituálů nemůže existovat žádná společnost. Rodinné oslavy patří k lidskému životu a jsou jakýmisi hodinami, na nichž odtikávají minuty naší pomíjivé existence. Dneska mnozí lidé neradi poslouchají slova, jako je mezigenerační odpovědnost či odpovědnost za svou rodinu. Stejně tak neradi přemýšlíme o tom, že každá cesta životem končí smrtí. Vyrovnat se s podobnými složitými situacemi pomáhaly lidem právě rodinné rituály a slavnosti, protože největší síla společnosti je ve vzájemné podpoře. I když se jedná o vážná témata, neznamená to, že bych se v knize nezabývala líčením zajímavostí, radostí i různých kuriozit. Kapitoly o vnímání sexu, o těhotenství, porodech a dalších důležitých životních etapách budou možná pro mnohé čtenáře překvapením.

Kniha Prezidenti rozdělené Ameriky
Trump vs. Biden. Podobných střetů bylo víc

Můžete uvést nějaký zvyk ze světa, který je naprosto odlišný od toho, co známe my?
Popisuji jich hodně, mnohé souvisejí s vírou v posmrtný život a návrat duší předků do našeho světa. Křesťanská tradice je jiná, fyzická smrt je v našem kulturním systému něčím definitivním. Ale jinde se konají společné hostiny živých s mrtvými předky. Muž přebírá nejen odpovědnost za ženu a děti mrtvého bratra, ale i jeho jméno, protože se na něho nesmí zapomenout. Někde jsou pohřby tak nákladné, že si rodina nechá svého mrtvého doma třeba rok a šetří, aby mohla uspořádat pohřební slavnost. Jinde se donedávna spolu s mrtvým mužem upalovala i jeho manželka. Navzdory různorodosti podobných zvyků mají však jedno společné – lidé nežijí sami a v bublině, ale jsou součástí složitého sociálního systému. Měnit ho od stolu je hloupost.