Představuji si, jak si každý člověk v republice dělá krátkou intimní chvilku s tím vzácným osobním pokladem. Někdo si ho přečte sám při svíčkách, někdo v přírodě, někdo k tomu pozve své nejbližší a osobním dopisem okoření vzácný nedělní rodinný čas. Někde si ho budou nahlas předčítat v hospodě s partou kamarádů a upřímnými slovy pečetit své přátelství. Některé páry si ho mohou přečíst při sexu, to bude intimní a hodné osobního styku. Dále se osobní dopis hodí na první rande, maturitní oslavy, oslavy narozenin i při svatebním obřadu by mohl být předčítán. Osobní dopis okoření každou nejosobnější chvíli.

Rád bych si ho přečetl také, ale bohužel nemohu, a nyní vám sdělím tu strašnou věc, já ho totiž nedostal. Někdo řekne, že bych mohl mít radost, ale já jsem dotčený, proč zrovna já. Všichni ten skvělý moudrý dokonalý osobní dopis obdrželi a mohou se s ním mazlit a kochat, jen já ne.

Co jsem komu udělal, že jsem z osobního styku vymezen? Připadám si jako občan třetí kategorie. Všichni si o skvělém dopisu budou vyprávět, citovat upřímná a osobní slova, jen já se nebudu moci zapojit. Má schránka je prázdná. Nezbývá mi než si dopis vymyslet. Představuji si ho takto:

„Čau lidi, píšu vám tenhle osobní dopis, je to dopis pro každýho, tak si ho přečtěte. Budu k vám upřímnej. Dnes sem od rána makal, šel sem spát až ve čtyři ráno, ale probudil sem se už ve dvě ráno, takže jsem spal mínus dvě hodiny, tak to teď je furt, protože makám. Ani jsem nesnídal a hned sem volal Merkelový, ať mi dá další miliardu vakcín, protože to všechno podělali a já to musim napravovat, ale ona mi to nebrala, protože když já makám, tak ona spí.

Tak sem jel rychle na Moravu na to tornádo, všechno opravit a zachránit, byl sem tam hodinu, ale postavil sem sto domů, lidi mě chválili, jak sem si máknul. Pak mi někdo psal, že je problém s důchodama, tak sem to jel vyřešit, tak to bude dobrý, nebojte se. Ani sem neobědval a makal sem dál. V jednu sem letěl na hodinku do Ameriky přímo k prezidentovi a zařídil sem všechny věci, co nezařídil nikdo přede mnou.

Taky sem mluvil s NATO a se všema. Taky sem mluvil s uprchlíkama a nebojte, je to zařízený, nepůjdou do Evropy, slíbili mi to. Jo a z Unie pošlou další peníze, to sem taky zařídil. Večer jsem objel všechny krajské nemocnice a zamakal na tom, aby měly víc peněz.

V noci jsem si hrál s našim novym psem, je to už desátej tento rok, ale je to hroznej rošťák. Pak mi Monika uvařila krupicovou kaši a ve tři ráno jsem šel spát. Vstávám zase ve dvě. Jo, a závěrem tohodle osobního dopisu jsem chtěl říct jednu hodně nejvíc osobní věc – jsem prolhanej estébáckej zloděj.

Osobně podepsán tvůj osobní Andrej"