Kliknutím zvětšíteNež jsem vyrazila do hostivařských ateliérů, kde se Ulice natáčí, zjistila jsem si, koho z hrdinů vlastně při práci zastihnu. Měla jsem štěstí na sympaťáka Filipa Rajmonta, jehož postava učitele Oty Puklického je pro diváky ve všech těch dramatech, co se v Ulici poslední dobou dějí, taková kotva v rozbouřeném moři. A právě Filip se stal mým průvodcem.
Nástup jsem měla stejnou hodinu jako on, tedy kolem deváté ranní. Poprvé jsme se střetli, když mířil do maskérny.
„Den předem mi z produkce napíšou, kdy mám ráno nástup na plac, dorazím většinou hodinu před tím, než se začne točit můj obraz. Vezmu si klíč a jdu do šatny, kde na mě čeká kostým. Následuje maskérna, tam se většinou potkávám s kolegy, třeba zrovna dnes s Veronikou Čermák Mackovou, s níž mě čeká scéna," popisuje začátek svého pracovního dne Filip Rajmont.
A jak dlouho Filipovi trvá přeměna v Otíka? „Asi tak pět minut, protože jsem krásnej! Ale kolegyním kolem mě, těm to trvá i hodinu,“ vtipkuje herec na úvod.
Setkávání na place
Zatímco se Filip Rajmont připravoval na svůj obraz, prošla jsem se všemi prostředími, kde se natáčí. Jednotlivé pokojíčky, kde bydlí a pracují postavy seriálu, mi na první dobrou připomněly expozici slavného obchoďáku s nábytkem. Jen tady nejsou cenovky. Hned jsem poznala Lumírovu kancelář, Gábinin butik i bistro Venduly Nyklové.
Právě tam jsem se zastavila, nemohla jsem si pomoct. Dokonce jsem se podívala na dortíky, které byly, světe, div se, umělé! A přitom na obraze vypadají tak realisticky! Jelikož Ulici občas sleduji, zajímá mě, zda se jednotlivé dějové linky na place protínají a zda se všichni herci alespoň někdy setkají.
„Znám hlavně svou dějovou linku, takže se tu při práci potkávám hlavně s kolegy, co se mnou sedí v seriálové učitelské sborovně. Ale protože vždy točí dva štáby najednou – proti sobě ve dvou studiích –, na kafi nebo na obědě se můžu potkat s kolegy z jiných dějových linek,“ vysvětluje Filip Rajmont.
Zrovna dnes se tímto způsobem setkal s Alenou Štréblovou, kolegyní z Národního divadla, se kterou se společně pustili i do podpory mobilních hospiců. Každopádně v Ulici na sebe často nenarážejí.
Třináct let v Ulici
Učitele Otu hraje Filip Rajmont už třináctým rokem. Tato postava přišla do Ulice jako nezdárný syn ředitelky školy, která mu sehnala místečko, snad aby ho měla pod kontrolou. Z počátku měl bouřlivé životní období, ale postupem let se jeho charakter vyvinul k lepšímu. Dříve se nebál přijít do hodiny opilý. Dnes je vzdělaný a zodpovědný pedagog a kamarád.
„Do této charakteristiky zasahuju už tím, že ji hraju já. Jsem v součinnosti s těmi, kdo moji postavu píšou, abychom si navzájem sladili noty. S některými scenáristy se znám osobně, s některými ne. Každopádně za ta léta už jsme sehraní, a když náhodou něco nesedí k Otíkově povaze, je možnost to upravit nebo pak na zaimprovizovat,“ tvrdí herec, který už má za tu dobu k Otíkovi vypěstovaný velmi osobní vztah, někdy prý má až pocit, že jsou trochu srostlí.
Historka z natáčení
Když začnu s tématem „veselé historky z natáčení,“ Rajmont se rozesměje. „Jednou jsem na natáčení nepřišel úplně svěží a moje replika se musela opakovat dvanáctkrát, protože jsem nebyl schopen ji říct dobře. Pořád jsem místo slova ‚vykašlali‘ vyslovoval ‚vykašlili‘. Od té doby si lidi ze štábu dělají srandu a to slovo mi předhazují. Točilo se tehdy dlouho, nebyl jsem v ten moment u kolegů populární, ale dnes se téhle historce všichni od srdce zasmějeme.“
Pro srovnání: běžně se jeden obraz točí napoprvé, napodruhé. Když něco nejde, opakuje se maximálně pětkrát. „Ale dvanáctkrát? Už asi chápete…“ poznamenává Filip Rajmont.
12 obrazů za 12 hodin
Čas se v ateliéru velice cení, během dvanáctihodinové šichty si málokdo sedne. „Režisérů tu máme víc, každý má k hercům trochu jiný přístup. Standardní je, že si s kolegy a režisérem řekneme obraz u stolu, pak jdeme do dekorací na plac, kde si rozvrhneme, kde kdo budeme. Potom si to zkusíme takzvaně ‚do kamer‘, následuje jedna generálka a pak se točí naostro. Jede se obyčejně dvakrát až třikrát, třetí jetí je záložní. Za den se dokončí zhruba dvanáct obrazů – ono se to nezdá, ale je to náročné a rychlé. Když tedy někdo něco neumí a zdržuje víc než hodinu, jsou ostatní nervózní,“ popisuje herec.
Product placement
Mohla jsem sledovat celé natáčení scény v Hospodě u Jindřicha, která byla pro mě jako pro laika velmi složitá. Na place bylo víc herců než obvykle, což je vždy těžké zkoordinovat a vyladit. Zpívalo se, což je taky oříšek. A do toho tam byl product placement!
„Většinou, když jde o běžný text, můžou si ho herci trochu upravit ‚do pusy‘ a říct věci vlastními slovy. Ale pokud je product placement, musí se vše říct naprosto přesně. Proto dnes bylo na place víc horko,“ vysvětlil mi situaci Filip Rajmont. Product placement znamená, že do děje vstupují různí sponzoři, v ději se tak objeví nějaký výrobek nebo služba.
„Propagujeme ale i nekomerční projekty, dnes jsme například točili díl, který byl zasvěcen Fóru mobilních hospiců a v tomto případě konkrétně sbírce na Donio, kde bychom rádi vybrali finance na provoz této mobilní služby. Podle mě je to skvělý a užitečný charitativní projekt,“ objasňuje Filip.
Rychlotexty
Když Filip mluví o dvanácti obrazech za den, představím si, kolik textu to asi je. Zapamatovat si to za den? Pro mě nemožné! Profík to má ale jinak.
„Jsou dva druhy herecké paměti. Když se učíte něco dlouhodobého, jako například divadelní představení, trvá tři neděle, než si text osvojíte. To by v Ulici nešlo. Tady si týden dopředu přečtu svoje obrazy a předem už odhadnu, jak velkou přípravu budou vyžadovat. Pak se zhruba tři dny před natáčením začínám učit text. Snažím se zapamatovat hlavní informaci, kterou dialog nese, od toho se odpíchnu. Technicky si zakóduji slovesa a ty si následně pospojuji. Jakmile text odehraji, musím uvolnit místo pro jiný – zapomínám a do deseti minut nemám tušení, o čem jsem mluvil,“ říká Rajmont.
Kolegové z kabinetu
Jako občasný divák Ulice mám pocit, že se v Otíkově kabinetě nic moc nemění. Filip Rajmont mě ovšem vyvede z omylu! Za těch třináct let se prý v kabinetě potkává od počátku snad jen s hereckým kolegou Pavlem Novým.
„Moje počáteční sestava byli Patricie Pagáčová a Matouš Ruml, pak odešli a přišli mi Veronika Čermák Macková a Ondřej Studénka. Jediný, kdo sedí na stejném místě jsem já, mám čestné místo po paní Haně Maciuchové.“ Sám Filip Rajmont má pedagogické zkušenosti – i když podle vyprávění velmi drobné.
„Kdysi jsem se ucházel o místo pedagoga na DAMU, to bylo zhruba ve stejném období, kdy jsem začínal v Ulici. Nakonec z mého působení na opravdové škole sešlo, bylo mi tehdy devětadvacet let, spíš jsem si připadal jako student než pedagog. Bavilo mě to, možná už bych to dnes zvládl,“ přemítá Filip.
Příprava na roli: opakování textu
Jelikož jde Ulice každý všední den, mám pocit, že i herci musejí točit denně. Jak to je doopravdy? „Z mého pohledu herce je natáčení náročné nárazově, nemám třicet natáčecích dnů měsíčně, i když bych za to byl rád… (smích) Mám jich dva až pět. Náročné to tady mají kolegové ze štábu, kteří jsou tu téměř denně, většina z nich tu působí od začátku. Pro mě to zas tak časově náročné není, husté je to jen ten konkrétní den, kdy točím a mám zmíněných dvanáct obrazů na dvanáct hodin. Dá se to ale vydržet, za ty dva dny natočíme hromadu materiálu. Na obrazovce to pak vypadá, že tu jsem skoro každý den.“
Nic neprozradím!
Také si neodpustím pár otázek na vývoj děje. Filip Rajmont mě ale zastaví a hned podotkne, že nic vyzradit nemůže, dostal by za to pokutu. Dostala jsem od něj jen informaci, že to, co dnes natáčí, je ve srovnání s reálným časem zhruba tři čtyři měsíce v předstihu.
„Právě dnes jsme točili konec listopadu, což je vtipné, máme horké srpnové odpoledne, venku je přes 30 stupňů a my chodíme v bundách.“
Další zajímavostí je, že Filipa diváci na sociálních sítích kontaktují stylem, jako by ho pokládali za skutečného Otíka.
„Ptají se mě na různé věci, které se děje netýkají. Třeba co dělám, když zrovna neučím! Mají totiž pocit, že jsem Otíkem. Musím vysvětlovat, že jsem herec, někdo to přesto nemůže pochopit. Třeba mi vyčítali, co jsem to udělal té Hedvice, že jsem jí utekl od oltáře… Párkrát to i vypadalo, že dostanu přes hubu. Je to vždycky pro mě nepochopitelná situace,“ uzavírá Filip Rajmont.
45
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
