VIDEO: Půda potřebuje být živá

Paní docentko, jak se hospodaří v našem kraji?

Plzeňský kraj je docela specifický, polovinu jeho rozlohy tvoří zemědělská půdou a velkou část z ní představují luční půdy a pastviny, které jsou jinde vzácnější. Je to pahorkatinný až hornatý region bez úrodných nížin. Kolem 18 % zemědělského půdního fondu kraje je obhospodařováno ekologickým zemědělstvím. To je dobrá zpráva, byť se to týká především trvalých travních porostů. Ekologické zemědělství od roku 2000 narostlo téměř čtyřnásobně. To je pozitivní právě kvůli tomu, že i půdu plzeňského kraje trápí řadu problémů. Například poměrně velké množství zemědělských půd v kraji je ohroženo erozí.

Děláme pro ochranu půdy dost?

Dost neděláme, ale jdeme správným směrem. A to platí o všech krocích a zákonech, které se tématu posledních deset let věnují. Nová protierozní vyhláška hlídá, aby se z polí neodplavovalo více než 9 tun ornice z hektaru za rok. Ta hranice je pořád příliš vysoká, ale pořád se jedná o nástroj, který umožní obcím řešit majetkové škody vzniklé následkem eroze. Eroze je sice přirozený proces, který je ale nevhodnou péčí o půdu významně urychlen. Je tak možné vytvářet na zemědělce tlak. Na druhou stranu dnes už je poskytování zemědělských dotací vázáno na dodržování tzv. Standardů dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy. Pokud tedy zemědělec aktivně nebojuje proti erozi, dotace nedostane anebo minimálně ne v plné výši.

Smrk na Šumavu patří, proto kalamitu ustál

A čím mohou zemědělci pomoci půdě?

Půdě lze nejlépe pomoci zejména dodáváním organické hmoty do půdy. Bývalá zemědělská družstva sdružovala živočišnou i rostlinnou výrobu. Dnes se ale množství zemědělců věnuje jen pěstování plodin a zvířata nechová, protože živočišná produkce je ekonomicky náročnější. Pak ovšem nemají možnost používat na poli vlastní statková hnojiva. Nakupovat je se totiž prodraží. Dále zemědělci často nechtějí přistoupit na to, že výnosnější plodiny proloží meziplodinami. Ty pak budou následně zaorávat do půdy, jak se to dělalo dříve. Dnes už téměř nenarazíte na jetelotravní směsku. Osevní postupy se zjednodušily, střídá se nejčastěji kukuřice, řepka a pšenice, které jsou náročné na živiny i chemické ošetření. Dlouhodobě z půdy bereme víc, než jí vracíme. Bez meziplodin a statkových hnojiv ovšem nemáme šanci stav půdy zlepšit, protože organická složka je pro půdu nejdůležitější.

Proč je organická složka tak důležitá?

Půda potřebuje půdní organismy, které recyklují a zpřístupňují živiny rostlinám. Živnou látkou pro tyto organismy pak představuje půdní organická hmota, z níž většinu tvoří takzvaný humus. To je ta část půdy, která je hnědá, voňavá a hezky strukturovaná do malých hrudek, půdních agregátů. Jedná se o pórovitou hmotu, směs jemných půdních částic a organické hmoty, která perfektně zadržuje vodu. Jeden gram humusu jí dokáže udržet až dvacetinásobek své váhy. Když půdě organická složka chybí, tak zadržuje vodu špatně a má i horší strukturu, obsahuje jen málo stabilních půdních agregátů a půdních pórů vhodné velikosti. Když na takovou chudou půdu zaprší, tak srážky nedokáže dostatečně přijmout. Dešťová voda rychle stéká po povrchu a odnáší sebou jemné částice půdy i organickou hmotu. Ochuzená půda ale ztrácí i samočistící schopnosti. To nakonec může vést i tomu, že máte najednou studnu plnou dusičnanů, případně i dalších chemických látek, které se běžně používají na poli jako hnojiva či jako ochrana rostlin. Organická hmota v půdě je zkrátka tím nejdůležitějším. Nejen pro zajištění produkce rostlin a zadržení vody, ale i z hlediska klimatické změny. Protože organická složka je i stabilizovaný uhlík, který v půdě může vydržet desetiletí, aniž by v atmosféře posiloval skleníkový efekt.

Můžeme tedy zdravější půdou bojovat i s extrémním suchem, které Česko ohrožuje?

Je důležité mít celý systém funkční a to se týká i stavu našich lesů. Ovšem dostatek organické složky v půdě velmi pomůže. Myslím, že schopnost půdy zadržet obrovské množství vody stále podceňujeme. Všímáme si hlavně tekoucí vody, do jejího udržení v krajině jsme ochotni investovat velké peníze a stavět nádrže. Tato voda ale z krajiny už odtéká. Přitom půda má tu jedinečnou schopnost zadržet ji přímo na místě. V krajině, v místě vstupu, tam kde ji potřebujeme, kde je pak schopná společně s rostlinami fungovat jako chladič. Platí to zejména pro lesní ekosystémy, ale neméně aktuální je to i v otevřené krajině a ve městech.

Jak přesně půdní organismy pomáhají rostlinám?

Půda v okolí kořenů rostlin je mnohem aktivnější než okolní půda. Rostlina fotosyntézou vytváří cukry a z nich řadu dalších organických látek. Tyto látky potřebuje na stavbu vlastního těla, ale část z nich odvádí skrze kořeny ven, do půdy. Je to takový koktejl, který oživuje společenstvo půdních mikroorganismů. Půdní organismy zase „na oplátku“ rozkládají organickou hmotu a uvolňují rostlinám dostupné živiny. Vylučují také různé slizové látky, které pak fungují jako přírodní lepidlo a mimo jiné pomáhají rostlině přežít sucho. Jejich těla jsou základem stabilního půdního humusu. K zachování těchto vztahů mezi kořeny a půdními mikroorganismy směřuje ekologické zemědělství. Avšak tuto symbiózu mohou podpořit i obyčejní zemědělci. Pokud použijí techniku, která umožní sázet plodiny jenom do řádků, tak mohou setbu doplnit méně náročnými rostlinami. Mezi kukuřici lze nasázet třeba svazenku, které nevadí, že nebude tolik na sluníčku. Když je na poli co nejvíce živých rostlin, docílí se toho, že v okolí kořenů vznikne opravdu bohaté společenstvo nápomocných půdních organismů. Zároveň rostliny dobře pokryjí povrch půdy a ochrání ji před zvýšenou erozí.

Co pro zdravou půdu může udělat každý z nás?

Zemědělec by se měl k půdě chovat tak, aby si zachovala svou kvalitu a úrodnost a k tomu je dnes už částečně motivovaný i dotacemi. My ostatní, kteří nehospodaříme a půdu nevlastníme, můžeme alespoň přemýšlet nad vlastní spotřebou. Můžeme začít tím, že si budeme kupovat zeleninu a ovoce pěstované u nás a podpoříme místní zemědělce. Zejména v současné světové politické situaci je k zamyšlení, zda opravdu potřebujeme tolik potravin dovážet a naši půdu „devastovat“ pěstováním energetických plodin na vývoz. Dále bychom měli být všímaví ke svému okolí. Pokud jsme svědky velké erozní události, pomůže, když ji nafotíme a nahlásíme v rámci monitoringu eroze. Ještě větší obezřetnost doporučuji těm, kteří mají vlastní vodní zdroj, kolem kterého se hospodaří. Téměř všechny plodiny jsou dnes chemicky ošetřované a kvůli špatnému stavu půdy tyto zásahy ohrožují pitnou vodu. Je dobré být aktivní, když se projednávají různé zákonné změny týkající se záborů půdy nebo plánování jejího dalšího využití alespoň v našem blízkém okolí. A nenechat se odradit tím, že například při projednávání protierozní vyhlášky bohužel zůstalo mnoho připomínek nezpracovaných. Celkový stav jednotlivec nezmění, ale svým chováním a přístupem může přeci jen malinko pomoci.