Kliknutím zvětšíteAčkoli NASA neví o žádném asteroidu, který by během příštích 100 let mohl zasáhnout Zemi, někdy v budoucnu by přece jen mohlo k takové katastrofální srážce s obřím kusem vesmírné skály dojít, a je dobré být na takovou situaci připraven. Proto NASA začala testovat způsob, jak by se dal takový nebeský balvan od Země "odstrčit". Použila k tomu princip známý z kulečníku; těleso by mělo změnit směr po tvrdém a řízeném nárazu jiného tělesa, které by proti němu bylo vysláno ze Země.
Současná mise má vyzkoušet schopnosti pozemských specialistů coby kulečníkových hráčů - dokážou svou "kouli", tedy vesmírnou sondu, správně nasměrovat, aby odpovídajícím způsobem vychýlila "kouli protihráče", tedy asteroid, z její dráhy?
Onou koulí, která to má otestovat, je právě nově vypuštěná sonda, jejíž mise se nazývá Double Asteroid Redirection Test (DART - zkouška vychýlení dvojice asteroidů). Jejím jediným úkolem je čelně narazit do jednoho z dvojice vzdálených asteroidů, vzdálených necelých 11 milionů kilometrů od Země.
Sonda by podle plánu měla z paluby Falconu 9 zamířit k měsíčku zvanému Dimorphos, který obíhá větší asteroid nazvaný Didymos. Měsíček je velký asi jako fotbalové hřiště, sonda je menší než golfový vozík. Svého cíle by měla dosáhnout v září 2022.
Malý, ale tvrdý
"Půjdeme do toho tvrdě, ale narazíme do toho velmi malým vozidlem. Máte-li dostatek času, můžete s malými vozítky dělat velké věci," uvedl podle titulu Business Insider v pondělí na tiskové konferenci Ed Reynolds, projektový manažer DART z Laboratoře aplikované fyziky Univerzity Johnse Hopkinse.
Toto plánované šťouchnutí by mělo stačit k tomu, aby se Dimorphos přiblížil k Didymosu, čímž jej začne obíhat asi o 10 minut rychleji než předtím - jedna doba oběhu by tak měla namísto 11 hodin a 55 minut trvat 11 hodin a 45 minut.
Jestliže mise uspěje, poskytne NASA cenné údaje o tom, jak její technologie může změnit dráhy nebezpečných asteroidů a jak velká musí být sonda, aby vychýlila svůj cíl.
"Dovedu si představit malý počet těchto nárazníků, jež bychom mohli mít v budoucnu na oběžné dráze připravené vyrazit v případě, že by se Země opravdu ocitla v ohrožení," uvedl na tiskové konferenci Thomas Zurbuchen, přidružený administrátor NASA.
Rozhodne poslední hodina
NASA nesleduje každý vesmírný kámen, který se ve Sluneční soustavě objeví, nicméně se snaží hlídat ty, co jsou dostatečně velké na to, aby jejich případný náraz vedl ke zničení města - tedy o průměru od 140 metrů výše -, a současně dost blízké. Podle současných odhadů se astronomům podařilo zaměřit asi 40 procent takových asteroidů. Dimorphos je přitom se svým průměrem 160 metrů přímo dokonalým prototypem takového zabijáka.
Určitá potíž je ale v tom, že kromě jeho velikosti a rychlosti jeho oběhu o něm vědci zase tak moc nevědí. Pomocí pozemských vesmírných dalekohledů je nezachytitelný, takže informace o něm získávají jen pomocí zastínění světla většího Didymosu, když měsíc prochází mezi ním a Zemí.
NASA nebude ani vědět, jaký tvar Dimorphos vlastně má, dokud jej asi hodinu před srážkou nezachytí kamery sondy DART.
Její navigační systém zvaný Smart Nav (chytrá navigace) je naprogramován tak, aby rychle vypočítal střed asteroidu a podle toho nasměroval trysky sondy, aby ji "vystřelil" přímo na cíl.
DART je dále naprogramován, aby během svého konečného přiblížení vysílal každou vteřinu novou fotografii zpět k Zemi. Srážku s asteroidem by navíc měla zdokumentovat miniaturní italská vesmírná loď LICIACube, která se má odpoutat od DARTu deset dní před srážkou.
Sonda by měla zasáhnout střed Dimorphosu rychlostí 24 140 km za hodinu (šest kilometrů za vteřinu), přenést na asteroid svou kinetickou energii a přitlačit jej blíže k Didymosu.
NASA odhaduje, že náraz způsobí explozi o hmotnosti 99 790 kg horninového materiálu, což by mohlo asteroidu dodat ještě větší tlak než samotný DART.
Evropská kosmická agentura plánuje následně na tento pokus zahájit vesmírnou výpravu Hera, která v roce 2026 prozkoumá Didymos a Dimorphos a kromě studia následků dopadu změří přesně hmotnost Dimorphos a prozkoumá kráter, který by na něm měla sonda DART po svém nárazu zanechat.
Kritickým faktorem je čas
NASA ovšem upozorňuje také na to, že má-li tento systém odklánění nebezpečných asteroidů v budoucnu fungovat, je potřeba dostatek času na to, aby se pozemská sonda k takovému tělesu dostala. Navrhnout a postavit takovou sondu trvá několik let, další měsíce až roky zabere cesta k asteroidu.
A co víc, aby byla mise úspěšná, musí sonda zasáhnout asteroid nejpozději rok nebo dva předtím, než se jeho dráha protne se Zemí. Náraz totiž může vychýlit asteroid opravdu jen mírně, a taková změna se projeví jen při dostatečně dlouhé době.
Aby tedy bylo možné identifikovat nebezpečné asteroidy s dostatečným časovým předstihem, staví NASA vesmírný dalekohled nazvaný Near-Earth Object Surveyor (vyhledávač těles blízko Země), který bude monitorovat velké asteroidy obíhající kolem Slunce v blízkosti naší planety. Podle očekávání by tento teleskop mohl identifikovat až 90 procent asteroidů o velikosti 140 metrů nebo větších.
"Pokud tyto objekty představující potenciální hrozbu či nebezpečí pro Zemi nenajdeme, nemůžeme s nimi nic dělat," řekl na pondělní konferenci Lindley Johnson, důstojník planetární obrany NASA.
49
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
