Kliknutím zvětšíteMoskvě se její plány na rychlé ovládnutí Ukrajiny očividně nedaří, a to ani za pomoci Syřanů a „Kadyrovců“. Proč by tedy nemohla sáhnout po disciplinovaných a pro válku zřejmě velmi zapálených chlapcích, kteří by mohli třeba alespoň pomoci udělat pořádek v rozkotaném týlu ruských vojsk? Vždyť by to v dějinách válek nebylo poprvé, co by zfanatizovaní uhrovití teenageři s nadšením vyráželi do boje za svoji vlast a milovaného vůdce.
Na druhé straně je ovšem fakt, že polodětské jednotky vrhávali vůdcové do bojů až jako úplně poslední: když už se rozpadla pravidelná armáda. A tak daleko dnes ruské vojsko na Ukrajině podle všeho přece jen není.
Může jich být milion
Všeruské vojensko-vlastenecké společenské hnutí Junarmija bylo založeno v roce 2015 pro děti a mládež od 8 do 18 let. V současnosti má údajně na milion členů. Nosí uniformy a zvláště ti starší už jsou vojensky vychováváni i organizováni. Prestiž a řadu možností organizaci dodává otevřená náklonnost nejvlivnějších mužů Ruska: někteří politologové tvrdili, že organizace má mimo jiné vychovávat budoucí voliče ministra obrany Sergeje Šojgua, jenž by jednou mohl nahradit v prezidentském úřadě Putina.
Ovšem v době, kdy vznikaly tyto řádky, se hodně diskutovalo o tom, proč se Šojgu tak dlouho neobjevil na veřejnosti… Zajímavé je logo organizace, které tvoří spojení americky vyhlížející hlavy orla a pěticípé hvězdy. V našem prostředí není Junarmiju k čemu přirovnávat – jen velmi vzdáleně připomíná dávný československý Svaz pro spolupráci s armádou (Svazarm).
Jenže zatímco naši svazarmovci se spíš věnovali technice, sportu apod., ruští chlapci a děvčata se otevřeně připravují na boj. Učí se „rozborku“ a „sborku“ osobních zbraní, jak z nich střílet, jak poskytovat první pomoc zraněným spolubojovníkům, zvládat bojová umění, stopovat nepřátele anebo překonávat nepohodlí v letních i zimních „vojenských“ táborech. Také však mají vlastní dechovou kapelu a jejich přehlídková jednotka tvoří stafáž nejrůznějších ruských vojenských či vlasteneckých akcí.
V čele Junarmije stojí řada mimořádných osobností – například herec a režisér Nikita Michalkov (Oscarem oceněný snímek Unaveni sluncem), několik olympijských vítězů a vítězek anebo třeba kosmonaut Roman Romaněnko. Záběr Junarmije pak je velmi široký. Jejími členy a členkami jsou jak děti ze středních vrstev (kterým nedělá potíže koupit si parádní uniformu za v přepočtu 12 tisíc korun), tak i bývalí členové nejrůznějších gangů či narkomani, jež by Junarmija měla umravnit. Polovojenská organizace má také nahradit rodinu a ukázat správnou cestu životem sirotkům; těch je v Rusku velké množství a jejich počet v Junarmiji se odhaduje na několik desítek tisíc.
Směr bojiště?
Především z ukrajinských zdrojů dnes pochází řada zpráv, které by mohly zdůvodnit přechod Junarmije ze cvičišť na skutečná bojiště. Rusko ale není Afrika ani třetí říše ve svém posledním tažení – člověk pořád jaksi nemůže uvěřit tomu, že by svou ledva zletilou mládež posílalo proti zkušeným ukrajinským bojovníkům.
Vždyť má-li Junarmija milion členů, je tu i několik milionů jejich rodičů a dalších rodinných příslušníků, kteří by snad něco takového nedopustili. Nebo by naopak byli na své potomky, krvácející v nesmyslné válce, spíše hrdí? Ti, kteří jsou kremelskou propagandou nejvíce prosáklí, by se k situaci možná mohli takto postavit.
Děti se zbraní v ruce
Podle údajů OSN je dnes někde ve světě zapojeno do bojových operací více než 300 tisíc dětských vojáků, tedy bojovníků, kterým je méně než osmnáct. Většina z nich pochází ze střední Afriky, jihovýchodní Asie a Blízkého východu.
Podle mezinárodní Úmluvy o právech dítěte spáchá válečný zločin ten, kdo využije k bojové činnosti dítě mladší 15 let; později byla tato hranice v případě nestátních ozbrojených skupin u většiny zemí zvednuta na 18 let. V nouzi nejvyšší ale samozřejmě mohou signatáři smlouvy na svůj závazek „zapomenout“.
Tím by se ovšem zároveň sami vyloučili z kategorie „civilizovaná země“.
Úmluva nic neznamená pro divoké oddíly, tvořené obvykle náboženskými fanatiky – nejčastěji ve střední Africe. Tam děti brutální zabijáci násilně verbují do svých řad a nutí je páchat obludné zločiny: třeba zabít vlastní rodiče nebo jim useknout ruce. Dalším častým způsobem začlenění dítěte do řad banditů je navyknout ho na drogy a pak přinutit složit „zkoušku věrnosti“, spočívající v zastřelení nevinného člověka, obvykle civilisty. To všechno se přitom netýká jen chlapců – více než třetinu dětských vojáků tvoří dívky! Mezinárodní organizace se snaží zneužívání dětí k účasti v bojích potlačit, ale nedosahují nijak pronikavých úspěchů.
Dobře známá je tragédie členů německé Hitlerjugend, kterým v patnácti či šestnácti dali do ruky pancéřovou pěst a hnali je proti sovětským tankům. Dětští vojáci ale byli běžní třeba i v Číně anebo v Japonsku, kde část pilotů kamikadze tvořili zfanatizovaní sedmnáctiletí chlapci (kteří k dovršení tragédie svého života často své cíle – americké lodi – kvůli nedostatečnému výcviku stejně nezasáhli).
Dá se předpokládat, že starší členové Junarmije jsou připraveni k boji; někteří po něm možná dokonce touží, aby si splnili své mladické sny a proslavili se. Doufejme však, že k nasazení Junarmije na Ukrajině nakonec nedojde. Byl by to další zločin proti přirozenosti, další projev pohrdání lidskými životy, a to dokonce těmi teprve si hledajícími své místo ve světě…
17
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
